24 C 164/2024-24 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 5.4.2024 domáhá po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 4.9.2023 uzavřena Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejím základě žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet v měsíčních splátkách po 3 000 Kč. Před uzavření Smlouvy došlo k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, což vyplývá z přílohy Smlouvy. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení se splácením splátek od 15.10.2023. Žalobce proto úvěr dle Smlouvy zesplatnil a žalovaného vyzval k zaplacení zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Přes upomínky žalovaný svůj dluh vůči žalobci neuhradil, žalobce se tak po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 20 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, zaplacení nákladů na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč a zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 5.4.2024 do zaplacení.2. Žalovaný k věci samé při prvém jednání soudu dne 2.8.2024 učinil zcela nesporným, že Smlouvu uzavřel, částka 20 000 Kč mu byla vyplacena na jeho účet, tuto částku nevrátil. Podáním z 10.10.2024 doplnil, že se snaží kontaktovat žalobce a řešit splátkový kalendář s tím, že v říjnu zašle první splátku.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:4. Žalobce s žalovaným uzavřel prostřednictvím komunikace na dálku Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (Smlouva), na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč (dále jen „Úvěr“), který se žalovaný zavázal vrátit žalobci v 12 měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 15 % měsíčně, resp. s kapitalizovaným úrokem ve výši 36 000 Kč, RPSN činila 435,03 %; náklady upomínky činily 500 Kč (viz Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , předsmluvní informace, nesporná tvrzení účastníků).5. Z Přílohy č. 1 Smlouvy Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že před uzavřením Smlouvy žalovaný ke své úvěruschopnosti potvrdil, že jeho příjem je 42 734 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč a dále že nemá žádné pravidelné nebo jednorázové finanční závazky, splátka poskytovaného CFIG úvěru činí 3 000 Kč; dále byla provedena lustrace žalovaného v centrální evidenci exekucí, SOLUS, REPI - registr platebních informací (CRIF), AML a AML/ CFT, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů a interní databázi, jedinou negativní informací bylo zjištění z REPI, dle kterého byl žalovaný vysoce rizikovým klientem.6. Žalovaný dle Smlouvy inkasoval částku 20 000 Kč (viz nesporná tvrzení účastníků, Detail pohybu na účtu žalovaného z 5.9.2023).7. Z důvodů neplacení sjednaných splátek byl Úvěr zesplatněn a žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k uhrazení částky v celkové výši 42 340,65 Kč, skládající se z jistiny 20 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 15 580,65 Kč, nákladů na upomínky 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení 5 760 Kč, to vše do 4.4.2024 (viz Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení z 21.3.2024 včetně podacího lístku).8. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když výše uvedené skutečnosti nebyly účastníky řízení nijak sporovány a další důkazy ve věci nebyly navrhovány. Provedené důkazy soud považoval za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě a zejména v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.11. Mezi účastníky není sporu o tom a Smlouvou samou bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena Smlouva, a to ve smyslu § 2395 a násl. o.z., na jejímž základě žalobce žalovanému poskytl Úvěr (20 000 Kč). Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný Úvěr dosud nesplatil.12. V daném případě však soud s ohledem na konkrétní podmínky Smlouvy dospěl k závěru, že Smlouva je s ohledem na výši poskytnutého plnění (tj. 20 000) a protiplnění otázka (zejména výši úroků 15 % měsíčně, tj. 180 % ročně) zjevně smlouvou lichevní dle ust. 1796 o.z., když hodnota plnění žalovaného je v hrubém nepoměru k plnění žalovanému poskytnutým. Sjednaná výše úroků mnohonásobněkrát překračuje běžnou úrokovou sazbu v dané době poskytovaných úroků (viz např. srovnání sazeb zveřejňovaných ČNB - ARAD). Dle v tomto směru již ustálené judikatury pak lze jako lichevní hranici akceptovat dvojnásobnou hodnotu plnění a protiplnění, u úvěrové lichvy by takový závěr zakládal lichevní úrokovou sazbu např. již ve výši přibližně 30 %, či touto hranicí může být přibližně polovina vzájemných plnění, od této hranice se soud může odchýlit jen tehdy, pokud pro to budou zvláštní důvody (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 670/2013, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001, sp. zn. NS 30 Cdo 670/2013). S ohledem na skutečnost, že žalovanému bylo poskytnuto peněžité plnění 20 000 Kč, které měl vrátit spolu s úroky žalobci, a to v celkové výši 56 000 Kč, je toto vzájemné plnění v hrubém nepoměru, když žalovaný měl za poskytnuté plnění poskytnout plnění téměř v trojnásobné výši. Ve Smlouvě tak jsou sjednané úroky nepřiměřené. Co do existence subjektivního předpokladu lichvy, lze odkázat na minimálně zneužití lehkomyslnost žalovaného o následky vlastního právního jednání, který v řízení uvedl, že se v zásadě dostal do dluhové pasti, kdy splácí další půjčky.13. S ohledem na výše uvedené je tak Smlouva z důvody lichvy neplatná.14. Žalobce tak má nárok pouze na vrácení žalovanému prokazatelně vyplacené jistiny úvěru (z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o.z.), tedy částky ve výši 20 000 Kč, a to z důvodu prodlení žalovaného spolu se zákonnými úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vl. č. 351/2013 Sb., ode dne 5.4.2024 (tj. ode dne následujícího po dni uvedeném ve výzvě z 21.3.2024 jako posledního pro uhrazení celkové dlužné částky a současně dne podání žaloby) do zaplacení, když v řízení bylo prokázáno, že žalobce k vrácení úvěru žalovaného opakovaně vyzval. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.15. Nárok žalobce na zaplacení částky 1 000 Kč, představující náklady s uplatněním pohledávky dle Smlouvy, má soud za nedůvodný z důvodu neplatnosti smluvních ujednání, na jejichž základě je žalobcem požadována; proto soud rozhod, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce byl ve věci neúspěšný pouze co do nepatrné části, soudu mu proto přiznal právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 840 Kč, z odměny advokáta podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, dále z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. celkem 2 040 Kč. Odměna advokáta přitom byla stanovena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z činnosti soudu je mu známo, že žalobce podává na daném ustáleném vzoru opakovaně velké množství obdobných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace žalované strany, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.17. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvod pro jejich prodloužení, resp. pro stanovení plnění ve splátkách, neboť žalovaný přes výzvu soudu nijak konkrétně netvrdil a zejména nedoložil, že jeho aktuální celková majetková situace odůvodňuje přiznání (konkrétních) splátek. Soud proto rozhodl o plnění v obecné pariční lhůtě.18. Na okraj soud uvádí, že oběma stranami sporu podepsaný návrh na uzavření soudního smíru (se sjednaným plněním ve splátkách) byl soudkyni předložen až po vyhlášení