28 C 314/2024-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2. 7. 2024 domáhal po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím, s odůvodněním, že na základě smlouvy o nájmu bytu na dobu určitou, č. , Anonymizováno, ze dne 1. 6. 2020 pronajal žalované byt č. , hodnota, , na adrese , adresa, . Žalovaná se zavázala platit žalobci řádně a včas nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu. Způsob výpočtu nájemného a záloh za služby je upraven nájemní smlouvou, výše měsíčního nájemného byla stanovena na 7 138 Kč a výše měsíčních záloh za služby spojené s užíváním bytu na 3 090 Kč. Na základě dohody o zániku nájmu bytu ze dne 2. 5. 2022 se žalobce a žalovaná dohodli na zániku nájmu bytu ke dni 4. 5.2022, zároveň prohlásili, že ke dni uzavření dohody o zániku nájmu bytu mají vůči sobě nevypořádané vzájemné pohledávky, a to pohledávku za nájemné a za služby spojené s užíváním bytu za rok 2021 a poplatek z prodlení za období říjen až prosinec 2021 a leden až květen 2022, v celkové výši 54 774 Kč. Dne 13.6. 2022 uznala žalovaná tento dluh co do důvodu a výše a zároveň uzavřela s žalobcem dohodu o splátkách, podle kterého měla dluh uhradit nejpozději do 31. 10. 2023, pod ztrátou výhody splátek. Žalobce žalovanou opakovaně vyzýval k úhradě, žalovaná však neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalovaná nereagovala na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.4. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o.s.ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:6. Žalobce se žalovanou uzavřeli dne 1. 6. 2020 smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou, a to na dobu dvou let, žalovaná se zavázala platit žalobci nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu, žalobce přenechal žalované do užívání byt č. , hodnota, , na adrese , adresa, (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 1. 6. 2020). V nájemní smlouvě byl sjednán způsob výpočtu nájemného a záloh za služby spojené s užíváním bytu, nájemné činilo 7 138 Kč měsíčně a zálohy za služby spojené s užíváním bytu činily 3 090 Kč (prokázáno čl. III nájemní smlouvy a evidenčním listem pro výpočet nájemného). Žalobce a žalobkyně se dohodli na předčasném ukončení nájmu, ke dni 4. 5. 2022, zároveň prohlásili, že ke dni uzavření dohody o zániku nájmu bytu mají vůči sobě nevypořádané vzájemné pohledávky, pohledávku za nájemné a za služby spojené s užíváním bytu za rok 2021 a poplatek z prodlení za období říjen až prosinec 2021 a leden až květen 2022, v celkové výši 54 774 Kč (prokázáno dohodou o zániku nájmu bytu ze dne 2. 5. 2022). Byt byl vyklizen dne 4. 5. 2022 (prokázáno protokolem o převzetí bytu ze dne 4. 5. 2022). Žalovaná svůj dluh uznala dluh co do důvodu i výše, vyčíslený ke dni 4. 5. 2022 na částku 54 774 Kč, zároveň se žalobcem uzavřela dohodu o splátkách tohoto dluhu, s tím, že měl být splacen nejpozději 31. 10. 2023. (prokázáno uznáním dluhu ze dne 4. 5. 2022 a dohodou o splátkách ze dne 13. 6. 2022). Žalovaná byla k úhradě opakovaně vyzývána (prokázáno výzvami k úhradě dluhu ve spojení s podacími archy).7. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobce se žalovanou uzavřeli nájemní smlouvu k bytu na dobu určitou. Nájem bytu zanikl dohodou účastníků dříve, s tím, že dluh žalované na nájemném a zálohách na služby spojené s užíváním bytu dluh v celkové výši 54 774 Kč žalovaná písemně uznala co do důvodu a výše a zavázala se uhradit ve splátkách nejpozději do 31. 10. 2023, což neučinila.8. Podle § 2053 o. z. uzná-li svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v době uznání trvá.9. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení žalované částky s odůvodněním, že žalovaná dne 4.5. 2022 písemně uznala svůj dluh ve smyslu § 2053 o. z. vyplývající z uzavřené nájemní smlouvy dle § 2201 o.z. Žalovaná a žalobce se dohodli na úhradě dluhu do 31. 10. 2023, což žalovaná neučinila. Dluh žalovaná neuhradila ani po upomínkách.10. Prohlášení o uznání dluhu je jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli, jímž činí písemnou formou výslovné prohlášení směřující k potvrzení existence konkrétního dluhu, včetně jeho důvodu a výše. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že důvod uznávaného dluhu musí být z listiny o uznání dluhu jednoznačně seznatelný nebo z ní musí alespoň vyplývat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4492/2008, nebo ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 12/2013). Z předloženého uznání závazku žalované jednoznačně vyplývá, že se jedná dlužnou částku na základě uzavřené nájemní smlouvy, přičemž v listině je výslovně uvedeno, že žalovaná tento svůj dluh uznává jak ohledně výše, tak důvodu (kausy). Soud tedy konstatuje, že uznání dluhu žalované je bez jakýchkoli pochybností platné.11. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval a věřitel (žalobce) tedy nemusí dokazovat ani vznik dluhu a ani jeho rozsah v době uznání. Soud proto vycházel z právní domněnky, že dluh žalované vůči žalobci v době uznání dluhu existoval. Důkazní břemeno ohledně prokázání toho, že dluh buď vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu, bylo na žalované. Takové skutečnosti však žalovaná v řízení neuvedla a ani neprokázala. Žalovaná byla po celou dobu řízení naopak zcela pasivní.12. S ohledem na vše shora uvedené soud uzavřel, že žaloba byla podána důvodně a žalované proto uložil povinnost zaplatit žalovanou částku, včetně příslušenství dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. (výrok I.)13. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 174 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 2 úkony právní služby po 3 300 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a to převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé, když jejích výše je dána § 7 bod 5 vyhlášky), a 2 náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky.15. Celkové náklady žalobkyně ve výši 10 886 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). (výrok II.).