28 C 389/2023-65 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 3. 11. 2022 domáhala určení platnosti kupní smlouvy k osobnímu motorovému vozidlu tovární značky , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , VIN: , VIN kód, (dále „vozidlo“) a dále úhrady za pokutu obdrženou v Německu. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tak, že dne 12. 6. 2022 žalované na základě kupní smlouvy uvedené vozidlo prodala. Žalovaná si vozidlo převzala a k vozidlu také dostala od žalobkyně plnou moc na přepsání vozidla na svoji osobu a doklady od vozidla. V říjnu 2022 obdržela žalobkyně dopis od , právnická osoba, o neuhrazení povinného ručení k vozidlu, a tím způsobem žalobkyně zjistila, že žalovaná vozidlo na svoji osobu nepřepsala. Dále obdržela v říjnu 2022 od německých úřadů dopis se složenkou na zaplacení pokuty ve výši 25 euro za parkování na vyhrazeném místě ze dne 31. 8. 2022. V té době již žalobkyně vozidlo nevlastnila. Žalovaná na výzvu žalobkyni sdělila, že vozidlo dne 14. 8. 2022 prodala občanovi Bulharské republiky jménem , jméno FO, .2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila na ústním jednání ve věci konaném dne 16.1.2024, kde potvrdila a učinila nesporným, že dne 12. 6. 2022 žalobkyně a žalovaná uzavřely kupní smlouvu na předtištěném formuláři, který měla k dispozici žalobkyně jakožto prodávající. Kupní smlouva byla uzavřena v červnu 2022, ale vozidlo nebylo provozováno, a bylo umístěno před domem žalované. Žalovaná se následně rozhodla vozidlo prodat. Vozidlo skutečně prodala, uzavřela písemnou kupní smlouvu s novým nabyvatelem. Vozidlo prodala za částku 4 000 Kč. Kupní smlouva sice uzavřena byla, avšak její vyhotovení žalovaná k dispozici nemá, všechna vyhotovení, včetně všech dokladů, klíčů od vozidla, i technický průkaz, předala novým nabyvatelům. Žalovaná nemá informace o tom, zda vozidlo bylo potom provozováno, ať už v České republice nebo v zahraničí. Žalovaná sama už po uzavření další kupní smlouvy s vozidlem nedisponovala, a ani nebyla s novým nabyvatelem v kontaktu.3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, s tím, že souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Jak opakovaně judikoval Městský soud v Praze (srov. např. rozhodnutí 14 Co 426/2002, ale i 39 Co 420/2007), není-li účastník, jemuž se má dostat procesního poučení (např. podle ustanovení § 118a o.s.ř.), přítomen v jednací síni při jednání, při němž je věc rozhodnuta, může soud jednat podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř., avšak není povinen poučovat takového účastníka podle ustanovení § 119a odst. 1 o.s.ř., neboť toto poučení není určeno účastníkům, kteří se k jednání z jakéhokoliv důvodu, tedy omluveně nebo bez omluvy, nedostavili. Stejně tak poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. se poskytují jen tomu účastníkovi (jeho zástupci či zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce, zabránil tento účastník (zástupce) svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Nemůže proto ani absence poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. být vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi či jeho zástupci uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník či jeho zástupce nedostavili k jednání omluveně či bez omluvy.5. Podle § 153a o. s. ř. odst. 1 uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.6. Soud vycházel z toho, že žalovaná na ústním jednání ve věci uznala nárok žalobkyně, který se týkal určení, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem bylo os. motorové vozidlo tov. zn.. , Anonymizováno, , a toto vozidlo si převzala, včetně plné moci, na základě které měla provést administrativní převod vozidla na svoji osobu, což však následně neučinila. Jelikož o existenci a platnosti kupní smlouvy k vozidlu nebyly mezi účastníky pochyby, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.7. Žalobkyně se dále domáhala uložení povinnosti uhradit částku za pokutu obdrženou z Německa. Žalobkyně za tím účelem předložila soudu výzvu německých úřadů – město Reichenbach k úhradě částky ve výši EUR 25, rozhodnutím ze dne 18.10.2022, č.j. AZ 188577, bohužel bez ověřeného překladu, takže k ní nemohlo být soudem přihlédnuto. V žalobě však zejména neuvedla, zda sama tuto částku uhradila, tedy netvrdila a nedoložila, že jí vznikl nárok na zaplacení této částky od žalované. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně, přestože byla na jednání soudu řádně předvolána, řízení neúčastnila a na jednání se omluvila, nemohla být poučena soudem podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. o nutnosti doplnění svých rozhodných tvrzení a důkazů ohledně tohoto nároku. Soudu proto nezbylo než žalobu ohledně této části žaloby jako nedůvodnou zamítnout. (výrok III.).8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně převážně úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, jiné další náklady řízení žalobkyni nevznikly. Tyto náklady žalobkyně ve výši 2 000 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) (výrok II.).