5 C 143/2024-14 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 2. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 101075693, na základě které byl žalovanému po řádném prověření úvěruschopnosti poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s příslušenstvím splácet v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 4 693 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 3. 2023. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 6. 4. 2023. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, ačkoli byl i předžalobně upomenut.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud pak při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož se žádný z účastníků k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:5. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 1. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 101075693, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 49 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal úvěr splácet v 21 měsíčních splátkách, kdy výše jedné splátky činila 4 693 Kč (poslední splátka pak byla ve výši 4 688 Kč), a to společně s příslušenstvím. Celková částka, kterou byl žalovaný dle smlouvy povinen právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit, činila 98 548 Kč, přičemž se jednalo o dlužnou jistinu ve výši 49 000 Kč, poplatek ve výši 46 839 Kč, který se skládal z úroku ve výši 36 518 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 821 Kč, a dále pojistné za doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru č. 101075693 ze dne 1. 6. 2021 včetně smluvních podmínek, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 1. 6. 2021). Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný podniká jako instalatér a topenář, má vlastní bydlení, nemá vyživovací povinnost k žádným osobám, jeho čistý příjem činí 26 800 Kč a další příjmy domácnosti jsou 10 000 Kč, přičemž odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč (zákaznická karta ze dne 1. 6. 2021). Žalovaný se dostal do prodlení, když poslední splátku uhradil dne 6. 4. 2023, přičemž dlužná jistina k tomuto dni činila 30 171,29 Kč (tabulka umoření ze dne 6. 5. 2024). Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, což bylo žalovanému písemně oznámeno (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak žalobkyni neuhradil ničeho (předžalobní výzva ze dne 29. 7. 2024 včetně podacího lístku).6. Ve věci bylo shora uvedenými listinnými důkazy prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 49 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet spolu s příslušenstvím v pravidelných splátkách, což však porušil, když čerpaný úvěr nesplácel řádně a včas. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě listin předložených žalovaným prokazující jeho finanční situaci. Soud pak vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni na svém dluhu ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnil. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 o. z. současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a dále smluvním úrokem ve výši požadované žalobkyní, která požaduje úrok nižší, než jaký byl sjednán v předmětné smlouvě.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 952 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 774 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 348 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.