13 C 536/2024-115 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném vyklizení nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsáno na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, (dále také jen „nemovité věci“). Svůj návrh odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, před , adresa, manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 15 C 352/2022-51, který nabyl právní moci dne 26. 7. 2023. Žalovaný pak i po rozvodu manželství nemovité věci doposud užívá. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vyklizení nemovitých věcí, který však dané odmítl s tím, že nemovité věci jsou součástí zaniklého a doposud nevypořádaného společného jmění účastníků. K posouzení uvedené otázky pak žalovaný vyvolal soudní řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 285/2023, přičemž na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 28 C 285/2023, ze dne 29. 4. 2024 bylo soudem rozhodnuto, že žaloba zde žalovaného se zamítá, což bylo potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2024, sp. zn. 14 Co 299/2024. Nemovité věci jsou tak nesporně ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně dále k vyjádření žalovaného uvedla, že pokud se jedná o tvrzení, že na základě rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 14 Co 299/2024-185, bylo konstatováno, že žalovaný má právo od dohody o SJM odstoupit, pak dané je zcela účelové a nepravdivé. V předmětném řízení žalovaný dovozoval neplatnost dohody o SJM tím, že tuto uzavřel, aby při pokusu zkrátit věřitele a „zachránit před ním majetek“ za situace, kdy měl závazky ze strany správce daně. V povinnosti platit daně pak mj. shledával nátlak a vyvolanou tíseň. Soud pak v odůvodnění předmětného rozsudku konstatoval, že dovolávání se tísně a nápadně nevýhodných podmínek není z hlediska právních předpisů vůbec důvodem neplatnosti, které se žalovaný dovolává, ale eventuálně důvodem odstoupení podle § 49 OZ, což žalovaný neučinil, a věc tak neměla pro řešenou věc význam. Městský soud v Praze tak nijak nepotvrzoval, že žalovaný měl právo od dohody o SJM odstoupit. Soudy pak nijak nekonstatovaly, že žalovaný dohodu o SJM uzavřel v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Pokud žalovaný uvedl, že v minulosti (po dobu 20 let) neměl důvod od dohody o SJM odstupovat, když jeho jediným záměrem je v předmětné nemovitosti bydlet, pak uvedeným popírá svou argumentaci, že k právnímu úkonu „byl předmětnou tísní donucen“, když jinak by se zcela nepochybně snažil pro něj negativní důsledky odstranit. Žalobkyně pak má za to, že zde není jakýkoliv zákonný důvod pro odstoupení od dohody o SJM, a to zejména z následujících důvodů: (i) dohoda o SJM se nijak nedotýkala závazků existujících k datu uzavření této dohody, včetně závazků vůči finančnímu úřadu, které žalovaný obecně zmiňuje; (ii) placení daní není tíseň ve smyslu § 49 OZ; (iii) pokud žalovaný argumentuje, že dohodu o SJM uzavřel s úmyslem zkrátit věřitele – vyhnout se placení daní, pak by z uvedeného jednání neměl mít bez ohledu na další dle § 6 odst. 2 NOZ prospěch; (iv) žalovaný dohodu o SJM více jak 20 nezpochybňoval s tím, že některé z nemovitých věcí o nichž prohlašuje, že jsou součástí SJM, byly nabyty výlučně žalobkyní i v době, kdy již žalovaný ani podle svého subjektivního přesvědčení nepociťoval, když závazky vůči finančnímu úřadu jim byly vyřešeny; (v) na základě dohody o SJM pak žalovaný z vypořádaného SJM obdržel mj. finanční prostředky na založení společnosti, prostřednictvím které hodlal podnikat, s tím, že dále do budoucna mu náležely mj. veškeré příjmy z jeho podnikatelské činnosti. Podmínky dohody o SJM, tak zcela jistě nebyly nápadně nevýhodné.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznal, kdy uvedl, že má za to, že nemovité věci jsou stále součástí zaniklého společného jmění účastníků, kdy proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 14 Co 299/2024-185, podal dovolání. Dále poté žalovaný dne 20. 5. 2025 odstoupil od notářského zápisu sp. zn. , Anonymizováno, , ze dne 27. 6. 2003, jímž došlo k zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění účastníků, neboť tento notářský zápis byl ze strany žalovaného uzavřen v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Účastníci učinili nesporným, že jsou bývalí manželé, přičemž jejich manželství bylo rozvedeno zdejším soudem, a to rozsudkem, č. j. 15 C 352/2022–51, a dále, že žalovaný stále nemovité věci užívá.5. Žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitých věcí (seznam nemovitostí na LV č. , hodnota, ).6. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu, č. j. 15 C 352/2022-51, který nabyl právní moci dne 26. 7. 2023 (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 15 C 352/2022–51).7. Žalovaný ještě v roce 2023 považoval předmětný notářský zápis o zúžení společného jmění účastníků za platný, kdy ani v této době nijak neuváděl, že by notářský zápis uzavřel v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, kdy výslovně uznával, že nemovité věci jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně (dopis ze dne 25. 1. 2023, dopis ze dne 30. 3. 2023 včetně ocenění prací).8. Žalovaný podal ke zdejšímu soudu na žalobkyni žalobu ve věci určení vlastnického práva k nemovitým věcem, kdy se domáhal určení, že nemovité věci jsou v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů. Rozsudkem zdejšího soudu, č. j. 28 C 285/2023–144, byla tato žaloba zamítnuta. Žaloba byla odůvodněna mimo jiné tím, že účastníci měli na základě hrozby ztráty majetku dne 27. 6. 2003 uzavřít notářský zápis, sp. zn. , Anonymizováno, , kdy důvodem měl být úmysl účastníků obejít zákon a vyhnout se úhradě nedoplatku daně z příjmu ze společného majetku a případnému propadnutí majetku, které hrozilo. Notářský zápis tak byl dle žalovaného uzavřen za zcela nápadně nevýhodných podmínek pro žalovaného, pročež je neplatným právním jednáním. V předmětném notářském zápisu se účastníci dohodli na tom, že se žalobkyně stane výlučným vlastníkem všech nemovitých věcí účastníků, které byly součástí společného jmění manželů, tj. včetně předmětných nemovitých věcí, a žalovaný se stane výlučným vlastníkem částky 200 000 Kč, která měla být použita jako peněžitý vklad jediného společníka zakládané společnosti , právnická osoba, . Účastníci se dále v tomto notářském zápise dohodli na zúžení společného jmění manželů ohledně budoucích příjmů ze zaměstnaneckého poměru každého z účastníků, příjmů z podnikatelské činnosti každého z účastníků, nově získaných nemovitých věcí včetně vnitřního zařízení, součástí a příslušenství, nabyté některým z účastníků po uzavření této smlouvy, výnosů, užitků a přírůstků nemovitých věcí, které budou předmětem jejich výlučného vlastnictví, movitých věcí, které netvoří obvyklé vybavení domácnosti, a movitých věcí nabytých některým z účastníků pro potřeby podnikatelské činnosti nebo z příjmů získaných z této podnikatelské činnosti. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Notářský zápis představuje kvalifikovanou formu dohody účastníků, která však neobsahovala pouze dohodu o tom, že dosud společné nemovité věci získá do výlučného vlastnictví žalobkyně, ale také další ujednání o tom, že žalovaný obdrží finanční prostředky a dále ujednání o tom, že se společné jmění manželů zužuje rovněž o budoucí příjmy účastníků ze zaměstnaneckého poměru, z podnikatelské činnosti, z podílů na zisku ze sdružení, z podílů tichého společníka a z dividend a rovněž o movité i nemovité věci nabyté po uzavření této dohody jedním z účastníků, a to včetně budoucích závazků každého z účastníků. Notářským zápisem byla tedy nahrazena v dohodnutém rozsahu zákonná úprava nabývání majetku do společného jmění manželů účastníků a pouze stejným způsobem, tedy obdobně pouze další smlouvou mající formu notářského zápisu, by mohlo dojít ke změně nebo zrušení takovéhoto ujednání. K tomu ale nikdy nedošlo. Soud uzavřel, že dohoda účastníků učiněná formou notářského zápisu je bez jakýchkoli pochybností platná. Soud také dospěl k závěru, že tvrzení žalovaného, že nemohl v době po ukončení daňové kontroly požadovat po žalované narovnání údajně pouze simulovaného stavu a navrácení nemovitostí do společného jmění, kdy důvodem měly být obavy z možné další daňové kontroly, je účelové a neodpovídá v řízeníprokázanému stavu. Žalovanému po dobu dalších více než 10 let nic nebránilo v iniciaci sepisu nového notářského zápisu, kterým by došlo k nápravě tvrzeného pouze simulovaného úkonu vypořádání a navrácení