15 C 144/2025-21 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, s.r.o., IČ: , IČO, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 19. 3. 2024 se žalovanou smlouvu o úvěru č. 9987578001, na základě které jí poskytla úvěr v celkové výši 15 100 Kč, a to dne 19. 3. 2024 částku 12 000 Kč a dne 7. 10. 2024 částku 3 100 Kč, bankovním převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Dne 12. 12. 2024 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, ke dni 15. 1. 2025 proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila. Úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje dokumentací ohledně lustrace v databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 11 079 Kč. Žalobkyně požaduje částku 17 571 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 11 921 Kč, smluvního úroku 5 650 Kč a zákonný úrok z prodlení. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní výzvy odeslané 15. 2. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku dne 19. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které získala žalovaná možnost čerpat úvěr až do výše 12 000 Kč, přičemž se jednalo o úvěr spotřebitelský jiný než na bydlení, nezajištěný, s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 150 % ročně, RPSN 311,30 %. Úvěr měl být čerpán na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, . Pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoliv část závazku řádně a včas si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. 9987578001).7. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala 19. 3. 2024 částku 12 000 Kč a dne 7. 10. 2024 částku 3 100 Kč, bankovním převodem na účet žalované č. , č. účtu, , VS: , var. symbol, (zjištěno z výpisů z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně).8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalované řádně oznámila (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky, seznamu postoupených pohledávek, rámcové smlouvy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 2. 2025 včetně podacího archu).9. Protože žalovaná nesplácela řádně a včas, žalobkyně ji vyzvala k úhradě dlužné částky, což žalovaná neučinila, a to ani na základě předžalobní výzvy (zjištěno z výzvy k úhradě ze dne 15. 1. 2025, předžalobní upomínky ze dne 15. 2. 2025 včetně podacího archu).10. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně vyplatila žalované na její bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 15 100 Kč, které měla žalovaná splácet v pravidelných měsíčních splátkách, se smluvním úrokem ve výši 150 % p. a. Protože žalovaná ani přes výzvy žalobkyně nesplácela úvěr řádně a včas, žalobkyně jej ke dni 29. 3. 2023 zesplatnila a žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu. Žalovaná v průběhu trvání úvěrovaného vztahu uhradila částku 11 079 Kč.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. V obecné rovině lze konstatovat, že žalobkyně si se žalovaným v souladu s § 1 odst. 2 o. z. mohou ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004: „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V předmětné věci je hledisko zachování dobrých mravů o to významnější, neboť žalovaná vystupuje ve smluvním vztahu jakožto spotřebitel a slabší smluvní strana, a náleží jí tak zvýšená soudní ochrana.18. Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Z této zásady pak také vychází veškerá následná související judikatura Ústavního soudu, jež mj. dovozuje kupř. neplatnost takové úvěrové smlouvy, jež deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 % (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).19. Nelze pak pominout ani soudní praxi obecných soudů, vycházející z uvedených závěrů Ústavního soudu, jež je žalobkyni nepochybně známa, neboť řízením, na něž bude odkazováno, byla sama účastníkem. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23. 7. 2020, č. j. 66 EXE 2398/2017-264, dovodil, že neplatná je taková smlouva, v níž se úvěrovaný (spotřebitel) zavázal žalobkyni zaplatit celkovou částku 119 952 Kč, přičemž výše poskytnutého úvěru činila toliko 50 001 Kč. Výše smluvní úrokové sazby činila po celou dobu splácení úvěru 66,71 % p. a. Závěr o neplatnosti zmiňované úvěrové smlouvy pak byl potvrzen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, č. j. 39 Co 281/2020-466. Městský soud v Praze mj. konstatoval, že smluvní úroková sazba po celou dobu splácení úvěru ve výši 66,71 % p. a. v příslušném období překračovala úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru více ne