15 C 261/2025-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 15. 5. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a to tak, že částku ve výši 27 500 převedla dne 22. 5. 2024 na účet žalovaného a částku 2 500 Kč v souladu se smlouvou na účet zprostředkovatele jako provizi. Celkem se žalovaný zavázal splatit 46 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do 20. dne měsíce. Protože žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně jej ke dni 26. 4. 2025 zesplatnila. Žalobkyně požaduje dlužnou jistinu 25 943 Kč, 200 Kč za písemné, dlužný úrok 1 128 Kč, smluvní pokutu za neuhrazené splátky ve výši 998 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o.s.ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř.4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání již v žalobě.5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla.6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 15. 5. 2024 uzavřena v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 30 000 Kč, a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku 46 000 Kč v 40 splátkách po 1 150 Kč měsíčně s tím, že 2 500 Kč z poskytnuté částky bude uhrazena přímo na účet zprostředkovatele jako provize. Roční úroková sazba činila 27,28 %. Strany se dohodly, že v případě prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce, se úvěr či jeho část stane splatným, a to dnem, kdy žalobkyně odešle žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru (čl. IV. odst. 1 písm. d) smlouvy). Strany si dále ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru a z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení a smluvní pokutu ve výši 499 Kč na každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením měsíční splátky úvěru (čl. IV odst. 2 písm. a) a c) smlouvy). Poplatek za odeslání písemné upomínky byl sjednán ve výši 100 Kč (článek IV odst. 4 písm. b) smlouvy). Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru, potvrzením o provedení korunové transakce, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, e-mailem o schválení žádosti o úvěr, posouzení úvěruschopnosti zákazníka, čestného prohlášení žalované o závazcích).7. Částka ve výši 27 500 Kč byla poukázána účet žalované uvedený ve smlouvě, částka ve výši 2 500 Kč byla poukázána na účet zprostředkovatele (prokázáno potvrzeními o provedené transakci).8. Protože žalovaná nesplácela řádně a včas, ačkoliv byla žalobkyní opakovaně upomínána, žalobkyně odesláním oznámení žalované úvěr ke dni 26. 4. 2025 zesplatnila (prokázáno bonitou smlouvy, upomínkou ze dne 25. 3. 2025, oznámením o zesplatnění, tabulkou umoření).9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2025 včetně podacího archu).10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu, na základě které žalobkyně žalované poskytla úvěr v celkové výši 30 000 Kč (částku 27 500 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované uvedený ve smlouvě, částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele jako provizi), a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 46 000 Kč v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Protože žalovaná nesplácela řádně a včas, žalovaná úvěr zesplatnila.11. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.18. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.20. Na základě uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Žalovaná je spotřebitelem ve smyslu § 419 o.z., předmětná smlouva se proto řídí také právní úpravou obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Provedenými důkazy má soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla řádné a dostačující posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná nezaplatila vyčerpaný úvěr řádně a včas, ocitla se v prodlení s plněním peněžitého závazku, a je tak povinna zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu se sjednanými úroky z prodlení, náklady na vymáhání a sjednanou smluvní pokutou. Soud proto žalobě vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.21. O příslušenství dlužné úvěrové jistiny bylo rozhodnuto dle ust. §