17 C 334/2025-11 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 902 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nehrazení pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy žalovaný, jakožto provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, , automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm³, neměl v období od 13. 8. 2024 do 4. 12. 2024 k vozidlu sjednáno toto pojištění v rozporu se zákonnou povinností. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu příspěvku představující součin počtu dní, po které byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Splatnost příspěvku nastala dne 25. 3. 2025. Žalovaný nezaplatil žalobkyni příspěvek za každý den porušení těchto povinností dle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., ač byl ze strany žalobkyně upomínán a byla mu zaslána i předžalobní výzva. Žalobkyni dále náleží náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. , když nereagoval na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.3. V této věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, protože žalovaný je občanem Ukrajiny. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení příslušnosti soudů k rozhodování sporů vyplývajících z mimosmluvních závazkových právních vztahů, a proto se ke stanovení pravomoci – příslušnosti soudu k projednání této věci použijí ustanovení nařízení Brusel I bis jako přímo použitelného předpisu Evropské unie. Základním (obecným) pravidlem pro založení příslušnosti soudu podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je, že bez ohledu na jeho státní příslušnost může být žalovaný, který má bydliště v členském státě, žalován v tomto státě, není-li výslovně v nařízení uvedeno jinak. V daném případě má žalovaný bydliště (sídlo) na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.4. Po provedeném dokazování následujícími důkazy: informace z registru vozidel, výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 24. 1. 2025 včetně informace České pošty, upomínka o úhradu nedoplatku ze dne 2. 4. 2025, předžalobní upomínka ze dne 24. 4. 2025 včetně podacího archu, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:5. Žalovaný jako vlastník a provozovatel automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm³neměl za období od 13. 8. 2024 do 4. 12. 2024, tedy po dobu 114 dní, pro provoz tohoto automobilu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu jím způsobenou. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne 24. 1. 2025 k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných do 60 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky i prostřednictvím předžalobní výzvy, žalovaný však na svém dluhu ničeho nezaplatil.6. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem uvedeného automobilu, pro jehož provoz nebylo sjednáno v uvedeném období povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v tomto období nebylo vozidlo provozováno. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalovanému za období od 13. 8. 2024 do 4. 12. 2024 nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., a to dle odst. 3 citovaného ustanovení ve výši představující součin počtu dní za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 uvedeného zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 45 odst. 4 zákona č. 30/2024 Sb., výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva. V daném případě tak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení příspěvku při počtu 114 dní a výše denní sazby 93 Kč, tj. celkem ve výši 10 602 Kč, a dále nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Celková dlužná částka tedy činí 7 190 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by příspěvek žalobkyni řádně a včas uhradil. Žalobkyni vedle jistiny dále přísluší dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od data, kdy je žalovaný s placením v prodlení.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 902 Kč sestávající z částky 400 Kč za jeden úkon právní služby včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.