17 C 358/2025-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím, neboť žalobkyně je dle zákona příjemcem příspěvku do garančního fondu placeného vlastníkem či provozovatelem vozidla, které je provozováno v rozporu se zákonem bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný jako provozovatel vozidla registrační značky , SPZ, , osobní automobil nad 2500 cm3, neměl od 5. 3. 2024 do 17. 6. 2024 k vozidlu sjednáno toto pojištění v rozporu se zákonnou povinností. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu příspěvku představující součin počtu dní, po které byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Splatnost příspěvku nastala dne 5. 11. 2024. Žalovaný nezaplatila žalobkyni příspěvek za každý den porušení těchto povinností dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., a § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., ač byl ze strany žalobkyně upomínán a byla mu zaslána i předžalobní výzva. Žalobkyni dále náleží náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud pak při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož se žádný z účastníků k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného, neboť žalovaný je občan Ukrajiny a Maďarska. Soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně obecné pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení, podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, kde mají bydliště. Žalovaný měl bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis, proto je dána mezinárodní příslušnost českého soudu. Rozhodné právo je právo české s odkazem na čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).5. Po provedeném dokazování následujícími důkazy: informace z registru vozidel, výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 22. 8. 2024 včetně informace České pošty, upomínka o úhradu nedoplatku ze dne 12. 11. 2024, předžalobní výzva ze dne 10. 1. 2025 včetně podacího lístku z téhož data, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:6. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu s objemem válců motoru nad 2 500 cm³ neměl za období od 5. 3. 2024 do 17. 6. 2024, tedy po dobu 105 dní, pro provoz tohoto automobilu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu jím způsobenou. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne 22. 8. 2024 k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných do 60 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky i prostřednictvím předžalobní výzvy, žalovaný však na svém dluhu ničeho nezaplatil.7. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem uvedeného automobilu, pro jehož provoz nebylo sjednáno v uvedeném období povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v tomto období nebylo vozidlo provozováno. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalovanému za období od 5. 3. 2024 do 31. 3. 2024 nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., a to dle odst. 3 citovaného ustanovení ve výši představující součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 daného zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Za období od 1. 4. 2024 do 17. 6. 2024 2024 pak žalobkyni vznikl vůči žalované nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., a to dle odst. 3 citovaného ustanovení ve výši představující součin počtu dní za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 uvedeného zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 45 odst. 4 zákona č. 30/2024 Sb., výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva. V daném případě tak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení příspěvku při počtu 105 dní a výše denní sazby 93 Kč, tj. celkem ve výši 9 765 Kč, a dále nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Celková dlužná částka tedy činí 10 065 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by příspěvek žalobkyni řádně a včas uhradil. Žalobkyni vedle jistiny dále přísluší dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od data, kdy je žalovaný s placením v prodlení.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 065 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.