17 C 489/2025-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná se na základě smluvního prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na , adresa, ze dne 4. 8. 2019 zavázala jako studentka k úhradě studijních a administrativních poplatků ve stanovené výši a v daných termínech splatnosti. Výše a splatnost těchto poplatků vyplývá z vnitřních předpisů žalobkyně. Na základě žalovanou zvolené cenové úrovně Standard vzniká dle čl. III odst. 5 písm. d) smluvního prohlášení povinnost uhradit veškeré studijní a administrativní poplatky „u cenové úrovně Premium se zavazuji uhradit studijní poplatky v akademickém roce, respektive období, do kterého byl proveden zápis, a to i v případě nepokračování ve studiu po proveden zápisu“. Žalovanou zvolená stipendijní cenová úroveň Premium činila částku 180 000 Kč za standardní dobu studia (3 roky studia do 31. 8. 2022), přičemž roční splátka činila 60 000 Kč. Cenová úroveň Premium stanovuje povinnost studenta zaplatit roční poplatek ve výši 60 000 Kč za akademický rok či studijní období, v němž byl student zapsán do studia, což žalovaná nesplnila. Žalované bylo prodlouženo studium na období akademického roku 2022/2023 a následně na období akademického ruku 2023/2024, o čemž byla žalobkyně vyrozuměna, a to z důvodu, že žalobkyně v předešlém akademickém roce nepožádala o zanechání studia, ani jej řádně neukončila. Žalovaná zanechala studia písemným prohlášením doručeným žalobkyni 20. 3. 2024, kdy k tomuto datu bylo studium žalované ukončeno, o čemž byla vyrozuměna. Žalovaná tak neuhradila žalobkyni částku ve výši 40 000 Kč představující část studijního poplatku v cenové úrovni Premium na akademický rok 2023/2024. Žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, přestože byla i předžalobně upomenuta.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, a žalovaná nereagovala na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.4. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalované, soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Jelikož mezinárodní smlouva uveřejněná vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 95/1983 Sb. uzavřená mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 16.5.1983 (dále jen „mezinárodní smlouva“) danou problematiku neřeší, s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.) aplikoval soud nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně obecné pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení, podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, kde mají bydliště. Žalovaný měl bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis, proto je dána mezinárodní příslušnost českého soudu. Pokud jde o kolizní normu, aplikoval soud vzhledem k absenci výslovné úpravy problematiky v mezinárodní smlouvě čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je rozhodným právem právo české.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná byla přijata ke studiu pro bakalářský studijní program u žalobkyně v cenové úrovni Premium, kdy se zavázala žalobkyni platit studijní a administrativní poplatky ve stanovené výši a v termínech splatnosti, a to za celou dobu standardního studia i v případě nepokračování ve studiu (vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu ze dne 4. 8. 2019, smluvní prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na , adresa, ze dne 4. 8. 2019, statut žalobkyně, studijní a zkušební řád žalobkyně, stipendijní řád žalobkyně). Žalovaná si vybrala cenovou úroveň Premium, kdy studijní poplatek za příslušný studijní program v rámci cenové úrovně Premium činil 180 000 Kč za standardní dobu studia (3 roky do 31. 8. 2022) s tím, že roční splátka činila 60 000 Kč (vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu ze dne 4. 8. 2019, nařízení rektora 01/2015 o platbách a rozdělení studijních poplatků). Podmínky pro pokračování studia stanovuje rektor (prokázáno čl. 18 odst. 1 Studijního a zkušebního řádu). Studenti, kteří neprovedou zápis na další akademický rok a nepožádají o zanechání studia do stanoveného data, budou zapsáni ze strany , adresa, v mimořádném termín u na základě volné kapacity (prokázáno čl. 2 odst. 1 Nařízením rektora 04/2016 o elektronickém zápisu). Žalovaná nezanechala studia ani jej řádně neukončila, proto jí bylo studium prodlouženo i na akademický ročník 2022/2023 a následně i 2023/2024 (prokázáno vyrozuměním o prodloužení studia ze dne 29. 9. 2022 a ze dne 27. 9. 2023). Žalovaná následně zanechala studia písemným prohlášením, přičemž studium žalované bylo ukončeno ke dni 20. 3. 2024, o čemž byla informována (prokázáno ukončením/zanecháním studia na , adresa, ze dne 20. 4. 2024). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 40 000 Kč (prokázáno výzvou ze dne 27. 5. 2025). Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 26. 6. 2025).6. Po právní stránce soud věc posuzoval podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále jen „zákon o vysokých školách“) a dále podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“).7. Podle § 1746 odst. 2 o. z. mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Soud věc tedy posuzoval podle § 1724 a § 1746 odst. 2 o.z. a závazkový vztah mezi účastníky hodnotil jako nepojmenovanou smlouvu, na základě níž se žalobkyně zavázala žalované zabezpečit výuku a žalovaná se zavázala hradit sjednané školné a související poplatky.8. Podle § 1725 o.z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah. Soud tak posoudil, že podáním přihlášky žalovanou a poté její následnou akceptací žalobkyní došlo mezi stranami k uzavření smlouvy o studiu ve smyslu shora uvedených ustanovení.9. Podle § 59 zákona o vysokých školách poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu.10. Na základě shora citovaných listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na základě které se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni studijní a administrativní poplatky ve výši stanovené dle vnitřních předpisů žalobkyně. Žalovaná včas nezanechala studia, ani jej řádně nedokončila, a proto jí žalobkyně prodloužila studium na akademický rok 2022/2023, a následně i 2023/2024, kdy žalovaná až následně ukončila studium ke dni 20. 3. 2024. Žalobkyni neuhradila částku v celkové výši 40 000 Kč představující studijní poplatek za akademický rok 2023/2024. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnila. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I rozsudku.11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 600 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 2 700 Kč [§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ust., návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 7 bod 5. ve spoj. s § 8 odst. 1 této vyhlášky] a 3 náhradami hotových výdajů po 450 Kč [§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky].13. Celkové náklady žalobkyně ve výši 13 035 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lh