24 C 109/2025-63 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou původně Okresnímu soudu Praha-západ dne 13.1.2025 domáhá po žalovaném, svém otci, zvýšení vyživovací povinnosti, a to s účinností od 15.1.2024 na částku 5 000 Kč měsíčně, z původních 1 500 Kč měsíčně stanovených naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, ze dne 28. 6. 2007, č.j. , spisová značka, , a to s odůvodněním, že od posledního rozhodnutí o výživném žalobce započal řádné denní studium , Anonymizováno, v , adresa, , jeho výdaje tak stouply mimo jiné o náklady na dopravu a ubytování na koleji a dosavadní výživné ve výši 1 500 Kč je již zcela nedostatečné.2. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil.3. Soud věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:4. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 z 28.6.2007, č.j. , spisová značka, , pravomocným dne 14.8.2007, byl tehdy nezl. žalobce a jeho nezl. bratr svěřen dle schválené dohody rodičů do výchovy matky a žalovanému – otci žalobce bylo stanoveno výživné vůči žalobci a jeho bratrovi každému ve výši 1 500 Kč měsíčně. Žalovanému bylo zvýšeno výživné na dosud nezl. bratra žalobce na částku 4 000 Kč od 9.1.2025 s odůvodněním, že dosud stanovené výživné 1 500 Kč je zcela neodpovídající zvýšeným potřebám nezletilého; ohledně poměrů žalovaného bylo z dřívějšího obsahu opatrovnického spisu zjištěno pouze, že neměl majetek větší hodnoty, dříve pracoval jako zedník, nebyl vyučen, měl celkem tři vyživovací povinnosti ke svým dětem včetně žalovaného (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 z 9.1.2025, č.j. , spisová značka, , pravomocný dne 1.4.2025).5. Žalovaný nebyl a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, nežádal a nežádá o dávky státní sociální podpory, náhradní výživné, dávky pomoci v hmotné nouzi či příspěvek na péči ani nebyl v databázi osob se zdravotním postižením (viz potvrzení Úřadu práce ČR z 17.3.2025 a z 2.9.2025), nepobírá důchod ani nemocenské dávky, není u něj evidován otevřený pojistný vztah u zaměstnavatele ani není evidován jako OSVČ (viz potvrzení ČSSZ z 3.3.2025 a z 4.10.2025).6. Žalobce byl od roku 2024 studentem prvního ročníku prezenčního bakalářského studia na Univerzitě , Anonymizováno, v , adresa, , obor , Anonymizováno, pro vzdělávání (viz potvrzení o studiu pro akad. rok 2024/2025).7. Z účastnické výpovědi žalobce vzal soud dále za prokázané, že je stále studentem výše uvedené univerzity, pouze aktuálně změnil studijní obor, nemá žádné příjmy ani z brigád. Přes týden bydlí v , adresa, na kolejích, víkendy tráví u matky, která mu též hradí kapesné ve výši 4 000 Kč měsíčně a náklady na kolej ve výši 5 000 Kč měsíčně. Mezi jeho další výdaje patří cestovné ve výši cca 320 Kč týdně a další běžné výdaje např. za jídlo, telefon.8. Z dalších ve věci provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když jiné důkazy ani nebyly navrhovány. Provedené důkazy považoval soud za věrohodné a dostačující k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.9. Právně soud věc posoudil podle ust. § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a to podle ust. § 3028 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů10. Podle ust. § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.11. Podle ust. § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.12. Podle ust. § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.13. V daném případě bylo v řízení prokázáno, že žalobce, již zletilý syn žalovaného, dosud není schopen sám se živit, neboť, jak vyplynulo z předloženého potvrzení o studiu, jakož i jeho výpovědi, je studentem řádného prezenčního vysokoškolského studia, tedy se soustavně a řádně připravuje na budoucí povolání, přičemž v řízení nevyplynuly žádné skutečnosti, které by snad měly nasvědčovat tomu, že by se z jeho strany mělo např. jednat o tzv. samoúčelné studium, naopak se jedná o řádné denní studium první vysoké škody, tj. o racionální přípravu na budoucí povolání a studium, které vede či může vést k budoucímu lepšímu uplatnění žalobce na trhu práce, po žalobci tak nelze bez dalšího spravedlivě požadovat, aby si zároveň obstarával samostatně veškeré prostředky na svou obživu a živobytí. Soud proto uzavřel, že na straně žalobce je stále naplněna podmínka pro přiznání výživného ze strany jeho rodičů dle ust. § 911 o.z. a § 910 odst. 1 o.z.14. Matka žalobce dostatečně plní svou vyživovací povinnost vůči žalobci úhradou jeho výdajů zejména za ubytování na kolejích (ve výši 5 000 Kč měsíčně), poskytováním kapesného (ve výši 4 000 Kč měsíčně), jakož i zajišťováním jeho potřeb (ubytování, strava) v době víkendů, jak bylo zcela prokázáno výpovědí žalobce.15. Naopak vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci byla naposledy stanovena v roce 2007, tj. v době kdy byly žalobci 3 roky, a to částkou 1 500 Kč měsíčně Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 z 28.6.2007, č.j. , spisová značka, , pravomocným dne 14.8.2007.16. Již jen z logiky věci je tak zřejmé, že během času, kdy aktuálně je žalobci 21 let, došlo k podstatnému nárůstu jeho běžných výdajů (za stravu, ošacení, běžné kulturní vyžití atp.), jakož i ke zřetelnému nárůstu dalších výdajů spojených zejména se studiem vysoké školy (cestovné, náklady na učební pomůcky, ubytování, internet atp.). Od doby posledního rozhodování o výživném tak zjevně došlo k podstatné změně poměrů (výše popsané), která dle zásad ust. § 913 odst. 1 o.z. zcela odůvodňuje zvýšení výživného pro žalobce na požadovanou částku 5 000 Kč měsíčně, a to počínaje 15.1.2024, když dle ust. § 922 o.z. lze výživné pro děti přiznat i za dobu nejdéle tří let zpětně ode dne zahájení soudního řízení.17. V řízení nebyly tvrzeny ani prokázány případné faktické schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného, který, ač k tomu byl soudem řádně vyzván, v řízení zůstal zcela nekontaktní a nečinný. Z opatrovnických rozsudků pouze plyne, že jeho aktuální poměry nebyly známy ani žalobci a jeho matce. Ze sdělení ÚP ČR a ČSSZ pouze plyne, že žalovaný nepobírá žádné dávky, není evidován jako nezaměstnaný ani jako OSVČ. V daném případě tak lze postupoval dle ust. § 916 o.z., kdy lze vyjít z presumovaného měsíčního příjmu osoby povinné výživným, která v řízení neumožnila soudu zjistit skutečnosti potřebné pro zhodnocení jeho majetkových poměrů.18. Ze všeho výše uvedeného je tak zřejmé, že po zohlednění odůvodněných potřeb žalobce (za situace, kdy jeho matka přiměřeně svým možnostem zcela plní svou vyživovací povinnost vůči němu v rozsahu minimálně 9 000 Kč měsíčně) je namístě, navýšit též vyživovací povinnost žalovaného – otce vůči žalobci. Žalobou požadovanou částku 5 000 Kč soud považuje za zcela přiměřenou a minimální s ohledem na potřeby vysokoškolského studenta věku žalobce, který není schopen sám se dosud živit. Soud ji proto jako důvodnou přiznal dle návrhu žalobce již od 15.1.2024, čímž zároveň změnil dosavadní opatrovnický rozsudek stanovující výživné žalobci (jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku) a zároveň vypočítal nedoplatek takto zvýšeného dlužného výživného za dobu od 15.1.2024 do dne vyhlášení tohoto rozhodnutí, tj. do 30.11.2025 (jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku), když tento nedoplatek činí 80 500 (3 500 Kč x 23 měsíců).19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a ve věci úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu náklad řízení spočívající ve dvou paušálních náhradách nezastoupeného účastníka (za podání žaloby a účast na jednání soudu) ve výši po 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb.20. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když u dlužného výživného soud za přiměřenou považoval s ohledem na jeho výši delší lhůtu 2 měsíců od právní moci rozsudku.