46 C 276/2024-67 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet. Na základě dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, žalobkyně žalovanému dne , datum, poskytla úvěr ve výši , částka, formou kontokorentu, který se žalovaný včetně sjednaného úroku zavázal splácet. V důsledku porušení podmínek pro poskytnutí kontokorentu žalovaným žalobkyně přistoupila nejprve k zablokování kontokorentu a následně ke zesplatnění úvěru ke dni , datum, . O tom žalobkyně žalovaného informovala dopisem – předžalobní výzvou ze dne , datum, . Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši , částka, a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši , částka, (smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně za období od , datum, do , datum, ). Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok z dlužné jistiny , částka, ve výši 18,9 % ročně ode dne zesplatnění do , datum, , dále smluvní úrok ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a též zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Dále se žalovaný na svém běžném účtu č. , č. účtu, dostal do nepovoleného debetu ve výši , částka, , který nevyrovnal. Žalovaný ničeho nezaplatil, ačkoliv tomu byl předžalobní výzvou vyzván., právnická osoba, ověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že se jednalo o kontokorent v nízké výši , částka, . Vycházela z tvrzení žalovaného o jeho měsíčním příjmu, který činil , částka, ze zaměstnání, a co se týče výdajů, vycházela z informací od žalovaného, stejně jako z interních a externích databází umožňující ověření úvěruschopnosti žalovaného a výpočtu, dle kterého činí měsíční výdaje částku , částka, . K tomu doložila přehled žádosti o úvěr a úvěrovou zprávu. Na základě toho dospěla k závěru, že žalovaný je schopný úvěr splácet.3. Opatrovník žalovaného žalobou uplatněný nárok neuznal, neboť má za to, že nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a proto je smlouva absolutně neplatná.4. Ve věci je přítomen mezinárodní prvek daný státní příslušností žalovaného, který je státním příslušníkem Ukrajiny s evidovaným pobytem na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Soud určil rozhodné právo pro daný smluvní závazkový vztah podle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, publikované Sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2002 Sb. m. s., platí, že pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil v dle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne , datum, vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., dle jejíhož čl. 48 odst. 1 se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. 6 ujednání Rámcové smlouvy.5. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným rámcovou smlouvu, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č , č. účtu, . Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky (rámcová smlouva č. , hodnota, ). Na základě dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši , částka, , kdy úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 %. Nedílnou součástí této smlouvy jsou i Podmínky pro používání kontokorentu (dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne 30.6.202, podmínky pro používání kontokorentu). Žalobkyně provedla lustraci k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr v databázi sdružení SOLUS a Bankovního i Nebankovního registru klientských informací, dále vycházela z tvrzení žalovaného, že jeho měsíční příjem činí , částka, , a to ze zaměstnání, určila výdaje žalovaného ve výši , částka, , tato částka má pokrýt výživu a základní potřeby žalovaného, a po zhodnocení těchto informací vyhodnotila žalovaného jako úvěruschopného (zjištěno z rámcové smlouvy č. , hodnota, , obchodních podmínek, předsmluvního formuláře, dodatku č. , hodnota, , úvěrové zprávy, žádosti o úvěr). Žalovaný dluží žalované na splátkách úvěru , částka, (přehled čerpání a splácení kontokorentu). Vzhledem k prodlení žalovaného se splátkami došlo ke dni , datum, ke zesplatnění úvěru a žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou (z dopisu ze dne , datum, , vč. podacího archu). Žalovaný se na svém běžném účtu č. , č. účtu, dostal do nepovoleného debetu ve výši , částka, (výpis z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, ).6. Ze skutkových zjištění plyne následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně žalovanému mu poskytla úvěr ve formě kontokorentu ve výši , částka, . Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru vycházela z registrů a z tvrzení žalovaného o jeho příjmech ze zaměstnání, pro zjištění výdajové stránky využila statistický model. Pro nesplácení úvěru žalovaným přistoupila žalobkyně dne , datum, k zesplatnění celého úvěru a zároveň vyzvala před podáním žaloby o úhradu dluhu.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:8. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), protože mezinárodní smlouva rozhodné právo pro daný vztah neupravuje. Podle čl. 7 odst. 1 ve spojení s čl. 3 odst. 1 nařízení Řím I se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci podřídili pojistnou smlouvu právnímu řádu České republiky, jak plyne z ustanovení čl. 1 závěrečných ustanovení obchodních podmínek a též z čl. 6 Rámcové smlouvy.9. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Dle § 78 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,13. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k