5 C 162/2025-14 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 1. 7. 2009 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, s úvěrovým limitem 5 000 Kč k tomuto účtu. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání kontokorentu a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí jeho výši. Vzhledem k tomu, že žalovaný překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, zrušil právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 7 907,22 Kč převedl dne 26. 1. 2025 na úvěrový účet. Žalovanému bylo umožněno splácet úvěr ve splátkách, avšak žalovaný jej řádně a včas nesplatil, pročež právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 10. 7. 2024 zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 10 706,67 Kč sestávajícího z dlužné jistiny úvěru ve výši 7 907,22 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 700 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 461,01 Kč. Žalovaný se dále dostal do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu, který činil 170,23 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 s účinností ke dni 13. 12. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, avšak žalovaný ničeho nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Jelikož žalobkyně k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, uvedla, že s tímto souhlasí, a žalovaný se nijak nevyjádřil, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:5. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 1. 7. 2009 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. , č. účtu, , ke kterému byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do výše úvěrového limitu 5 000 Kč, který byl v případě čerpání žalovaný povinen vrátit spolu se sjednanými úroky (smlouva o bankovních produktech a službách ze dne 1. 7. 2009, všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně, sazebník, dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 9. 11. 2021). Žalovaný porušil podmínky čerpání kontokorentního úvěru, pročež mu vznikl dluh na jistině ve výši 7 907,22 Kč, na úroku z prodlení ve výši 461,01 Kč a na poplatcích ve výši 2 700 Kč (výpisy z úvěrového účtu). Právní předchůdce žalobkyně dluh ke dni 10. 7. 2024 zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky (oznámení o zesplatnění ze dne 12. 7. 2024). Pohledávka právního předchůdce za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024, což bylo žalovanému písemně oznámeno (seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2024 včetně podacího lístku, potvrzení o postoupení pohledávek ze dne 13. 12. 2024, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024, dohoda ze dne 9. 12. 2024). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván také předžalobní upomínkou (předžalobní upomínka ze dne 13. 3. 2025 včetně podacího lístku).6. Na základě shora citovaných listinných důkazů bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o běžném účtu podle § 708 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. z.“), na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal pro žalovaného zřídit běžný účet, kdy součásti této smlouvy bylo ujednání o smlouvě o úvěru ve smyslu § 497 obch. z., kdy bylo žalovanému umožněno prostřednictvím kontokorentního úvěru čerpat prostředky do výše 5 000 Kč. Žalovaný však v souladu se smluvními podmínkami nezajistil dostatečný příjem prostředků na svém běžném účtu, v důsledku čehož mu vznikl dluh v souvislosti s čerpáním kontokorentního úvěru, pro jehož splacení nebyl na běžném účtu žalovaného dostatek prostředků. Žalobkyně si nárokovala částku ve výši 10 607,22 Kč představující dlužnou jistinu a poplatky a dále částku 170,23 Kč představující nepovolený debet na běžném účtu žalovaného. Aktivní legitimace žalobkyně pak vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z. Soud pak vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnil. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od data, kdy je žalovaný s placením v prodlení, a dále smluvním úrokem ve výši 12,75 % ročně z nesplacené jistiny úvěru, kdy žalobkyně na tomto úroku požaduje nižší úrokovou sazbu, než která byla sjednána ve smlouvě.7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 615 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž právní zástupce žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.8. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.