5 C 184/2025-14 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 20. 5. 2021 smlouvu o úvěru na částku 54 540 Kč skládající se ze zapůjčené částky 30 000 Kč a poplatku 24 540 Kč, kdy měl žalovaný splácet týdně 909 Kč tak, že první splátka byla splatná do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný celkem uhradil pouze 39 107 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného se splátkami došlo k zesplatnění úvěru ke dni 14. 7. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud pak při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož se žádný z účastníků k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit spolu s příslušenstvím a poplatky v 60 pravidelných týdenních splátkách po 909 Kč s tím, že celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 54 540 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 5. 2021). Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, když uhradil pouze částku 39 107 Kč, pročež žalobkyně úvěr ke dni 14. 7. 2022 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky ve výši 15 433 Kč (přehled plateb, předžalobní výzva). Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (evidenční karta klienta). Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou (předžalobní výzva ze dne 9. 12. 2024 včetně informace o odeslání).6. Ve věci bylo shora uvedenými listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný spolu s příslušenstvím a poplatky zavázal splácet v pravidelných týdenních splátkách tak, že celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni zaplatit, činila 54 540 Kč. V řízení bylo také prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala a posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný se se splácením úvěru ocitl v prodlení, žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky ve výši 15 433 Kč. Soud pak vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni na tomto svém dluhu ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnil. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 o. z. současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po zesplatnění předmětného úvěru.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení celkové výši 800 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku.8. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.