5 C 241/2025-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná požádala o sjednání úvěru ke kreditní kartě, kdy akceptací žádosti došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 15 000 Kč. S účinností od 4. 4. 2012 byl navýšen úvěrový limit na částku 100 000 Kč. Úvěrový účet byl otevřen ke dni 25. 8. 2006. Za čerpané prostředky do výše úvěrového limitu byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni úrok z úvěru ve výši 19,20 % ročně s tím, že pro jistinu převyšující úvěrový limit byla sjednána debetní úroková sazba ve výši 30 % ročně. Žalovaná se dostala se splácením úvěru do prodlení, pročež byl úvěr ke dni 10. 6. 2023 zesplatněn. Žalobkyně si nárokovala zaplacení jistiny ve výši 18 786,38 Kč, úroku ve výši 8 598,26 Kč od 10. 6. 2023 do 22. 4. 2025, úroku z prodlení ve výši 7 732 Kč od 10. 8. 2022 do 22. 4. 2025, a dále úroku ve výši 8,05 % z nesplacené jistiny od 23. 4. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny od 23. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Jelikož žalobkyně k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, uvedla, že s tímto souhlasí, a žalovaná se nijak nevyjádřila, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:5. Žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které bylo žalované umožněno čerpat úvěr do výše úvěrového rámce 100 000 Kč s tím, že žalovaná se čerpané prostředky zavázala splácet spolu s příslušenstvím (sazebník žalobkyně, podmínky pro kreditní karty , Anonymizováno, , žádost o kreditní kartu , Anonymizováno, ze dne 24. 7. 2006, oznámení o poskytnutí úvěru ke kreditní kartě ze dne 25. 8. 2006, oznámení o změně u poskytnutého úvěru ze dne 4. 4. 2012). Žalovaná se se splácením úvěru octila v prodlení, kdy byla žalobkyní marně upomínána k zaplacení dluhu, pročež žalobkyně úvěr ke dni 10. 6. 2023 zesplatnila (1. upomínka, 1. výzva k zaplacení dluhu, opakovaná výzva k zaplacení dluhu, poslední výzva k zaplacení dluhu, oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 18. 3. 2024, přehled splátek). Žalovaná svůj dluh následně uznala na základě dohody o uznání a zavázala se jej uhradit ve splátkách (dohoda o uznání již splatného dluhu a způsobu jeho splácení ze dne 3. 7. 2024). Ke dni 22. 4. 2025 pak žalovaná dlužila částku 18 786,38 Kč na jistině, částku 8 598,26 Kč na smluvním úroku a částku 7 732 Kč na zákonném úroku z prodlení (transakční historie úvěru). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky také předžalobní upomínkou (předžalobní výzva ze dne 9. 5. 2025 včetně potvrzení o podání).6. Ve věci bylo shora uvedenými listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně se žalovanou uzavřely ve smyslu § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně umožnila žalované čerpat prostředky do výše sjednaného úvěrového limitu a žalovaná se tyto prostředky zavázala žalobkyni vrátit společně s úroky v ujednané výši, což však porušila. Soud pak vzal za zjištěné, že žalovaná žalobkyni na svém dluhu ani přes opakované výzvy ničeho neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnila. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a dále smluvním úrokem.7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 010 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž právní zástupce žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.8. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.