5 C 59/2025-13 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 22. 3. 2024 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7403230064, na základě které bylo žalované po řádném prověření úvěruschopnosti umožněno čerpat prostřednictvím kreditní karty revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 50 000 Kč, a žalovaná se zavázala čerpané prostředky spolu s příslušenstvím řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy ke 20. dni v kalendářním měsíci, přičemž výše splátky byla stanovena na 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Protože žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 9. 10. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky. Ke dni sepsání žaloby pak žalovaná dluží žalobkyni na jistině částku 49 847,90 Kč, na poplatcích za pojištění částku 441,90 Kč, na nákladech na vymáhání částku 900 Kč a na smluvních pokutách částku 1 500 Kč. Žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, ačkoli byla i předžalobně upomenuta.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Jelikož žalobkyně k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, uvedla, že s tímto souhlasí, a žalovaná se nijak nevyjádřila, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:5. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 22. 3. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 7403230064, na základě které bylo žalované umožněno čerpat prostředky do výše úvěrového rámce 50 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala čerpané prostředky spolu s úrokem ve výši 27,90 % p. a. splácet měsíčně vždy ke 20. dni v měsíci, kdy minimálně výše měsíční splátky činila 3,31 % z úvěrového rámce, tj. 828 Kč, přičemž součástí smlouvy bylo ujednání o pojištění schopnosti splácet, kdy se žalovaná zavázala hradit měsíční pojistné ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru (smlouva o revolvingovém úvěru č. 7403230064 ze dne 22. 3. 2024, úvěrové podmínky žalobkyně). Před uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, a to v souladu s metodikou posouzení úvěruschopnosti klienta, kdy žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovanou a úvěrové zprávy. Žalovaná uvedla, že žije u rodičů, nemá žádné děti, je zaměstnaná, přičemž výše jejího příjmu činí 20 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti jsou 8 000 Kč (potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 13. 1. 2025, metodika posouzení úvěruschopnosti klienta, úvěrová zpráva). Protože však žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru a dopisem ze dne 9. 10. 2024 vyzvala žalovanou, aby dlužnou částku uhradila nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy (výzva ke splacení celého úvěru ze dne 9. 10. 2024 včetně podacího archu). Žalovaná ke dni 13. 1. 2025 dluží žalobkyni na jistině částku 49 847,90 Kč, na pojistném částku 441,90 Kč, na nákladech za vymáhání částku 900 Kč, na smluvní pokutě z důvodu opakovaného prodlení částku 1 500 Kč, na úrocích částku 8 361,13 Kč, a na úroku z prodlení částku 1 509,24 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad, smlouva o revolvingovém úvěru č. 7403230064 ze dne 22. 3. 2024, úvěrové podmínky žalobkyně). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky také předžalobní upomínkou (předžalobní výzva ze dne 31. 10. 2024 včetně podacího archu).6. V řízení bylo shora uvedenými listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně žalované umožnila čerpat úvěr do výše 50 000 Kč a žalovaná se čerpané prostředky zavázala spolu s úroky splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala a posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Soud pak vzal za zjištěné, že žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnila. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 o. z. současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a smluvním úrokem ve výši stanovené dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb.7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 15 067,10 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 108 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3 220 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.8. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.