70 C 218/2024-71 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 31.7.2024 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny za dodávky elektřiny dodané na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 30.3.2023 do odběrného místa na adrese , adresa, .2. Za období od 30.3.2023 do 6.8.2023 vystavila žalobkyně za dodávku a odběr elektřiny žalovanému dne 17.8.2023 fakturu č. , hodnota, na částku 12 131 Kč se splatností dne 4. 9. 2023 s tím, že na vyfakturovanou částku nebylo ničeho uhrazeno.3. K zaplacení nedoplatku byl žalovaný žalobkyní písemně několikrát upomenut, naposledy upomínkou před podáním žaloby ze dne 18.4.2024.4. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena v souladu s právním řádem přijímacího státu prostřednictvím dožádaného soudu dne 1.4.2025, nevyjádřil, žádné tvrzení žalobkyně nerozporoval.5. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.6. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného. Soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), neboť na daný případ nedopadá žádná mezinárodní smlouva uzavřená mezi Českou republikou a Bulharskou republikou. Konkrétně soud aplikoval čl. 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis, podle něhož osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly, přičemž v daném případě je příslušnost dána dle čl. 7 bod 1 nařízení Brusel I bis (podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn). Žalovaný měl bydliště ve smyslu čl. 62 nařízení Brusel I bis na území členských států EU, neboť ze spisu nevyplývají žádné indicie, že by se bydliště žalovaného nacházelo mimo území EU a místo splnění závazku bylo v daném případě na území České republiky, konkrétně v obvodu Obvodního soudu pro , adresa, , proto je příslušný český soud. Rozhodné právo je české právo podle čl. 4 bod 1 písm. a) a b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle něhož je určujícím kritériem obvyklé bydliště prodávajícího / poskytovatele služeb (žalobkyně). Jelikož žalobkyně měla obvyklé bydliště ve smyslu čl. 19 bod 1 nařízení Řím I na území České republiky, je rozhodným právem, podle něhož soud posuzuje závazkový vztah účastníků (smlouva o sdružených dodávkách elektrické energie) české právo.7. Z listinných důkazů soud učinil skutková zjištění, že dne 30.3.2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. SoSSE/8267156, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu a ostatní služby zaplatit sjednanou cenu. Cena za odebranou elektřinu byla sjednána v cenovém tarifu , Anonymizováno, . Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou od 30.3.2023. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky dodávky (zjištěno ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny).8. Žalobkyně vystavila dne 17.8.2023 žalovanému fakturu č. , hodnota, za období od 30.3.2023 do 6.8.2023 za celkové množství odebrané elektřiny 1390 kWh, na základě níž požadovala uhradit částku ve výši 12 131 Kč. Splatnost vyúčtování byla stanovena na den 4.9.2023 (zjištěno z faktury č., hodnota, ). Na toto vyúčtování nebylo ničeho uhrazeno.9. Naposledy byl žalovaný na úhradu dluhu upomenut předžalobní výzvou odeslanou žalovanému poštou na adresu uvedenou ve smlouvě a rovněž na sdělenou e-mailovou adresu (zjištěno z předžalobní upomínky 18.4.2024).10. Soud učinil skutkový závěr, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalobkyně řádně své povinnosti ze smlouvy plnila, žalovaný jich však nedostál, když řádně nehradil cenu za poskytnuté služby dle zaslaného vyúčtování, konkrétně neuhradil částku 12 131 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani po zaslané upomínce a v řízení existenci a výši dluhu nikterak nesporoval.11. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „energetický zákon“) a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.).12. Podle ust. § 50 odst. 2 věty první energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a za související služby v elektroenergetice.13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu shora uvedeného ustanovení uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu žalovanému na sjednané odběrné místo a žalovaný se zavázal řádně a včas za dodanou elektřinu platit, což však nečinil, proto vznikl žalovanému dluh vůči žalobkyni ve výši 12 131 Kč.14. Vedle úhrady dluhu za poskytnuté dodávky elektřiny má žalobkyně nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 odst. 1, 2 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost platit úrok z prodlení z dlužné částky byla žalovanému uložena v souladu s návrhem žalobkyně, která jej požadovala z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti faktury (tj. dnem 5.9.2023) a trvá až do jejího úplného uhrazení.15. Soud žalobě pro shora uvedené vyhověl a o lhůtě k plnění rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., kdy soud neshledal důvod k jejich prodloužení (výrok I.).16. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a přiznal v řízení úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a dvou náhradách hotových výdajů ve výši po 100 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhlášky“), a to za úkony návrh ve věci samé, výzva k plnění, celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 1 000 Kč, když z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, vymezením dlužného období a výší dlužné částky, proto se jedná se ve smyslu ust. § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky o návrh podaný na ustáleném vzoru a náleží žalobkyni snížená náhrada (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012). Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění s odkazem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok II.).