11 C 6/2026-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 3. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 10 180 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, reg. zn. , SPZ, (dále jen „vozidlo“) byl evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem byla žalovaná. Žalovaná neměla v období od 9. 1. 2024 do 8. 6. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 152 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 9 880 Kč, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč. Žalovaná nezaplatila ničeho.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalované, soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. S odkazem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.) aplikoval dvoustrannou mezinárodní smlouvu uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. uzavřenou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 (dále jen „mezinárodní smlouva“). Mezinárodní smlouva sice spory z porušení povinnosti uzavřít povinné ručení výslovně neřeší, nicméně lze aplikovat úpravu povaze řešeného sporu nejbližší, konkrétně čl. 49 mezinárodní smlouvy o náhradě škody, podle něhož se věc řídí právním řádem státu smluvní strany, kde došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody a příslušný soud je ten soud státu, jehož právní předpisy se použijí jako právo rozhodné. Na základě uvedeného je mezinárodně příslušný český soud a rozhodné právo je české.4. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Ve vztahu k odůvodnění rozhodnutí soud postupoval podle § 157 odst. 4 o.s.ř.5. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně vyzvala žalovanou dne 6. 3. 2025 k úhradě dlužné částky 10 180 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že vozidlo RZ , SPZ, , se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, nebylo v období od 9. 1. 2024 do 8. 6. 2023 pojištěno (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 6. 3. 2025). Žalovaná na výzvu nereagovala, a tak jí byla dne 28. 5. 2025 zaslána upomínka (zjištěno z upomínky ze dne 28. 5. 2025), která byla následována druhou upomínkou ze dne 19. 6. 2025 (zjištěno z upomínky ze dne 19. 6. 2025). Veškeré výzvy byly bez reakce, a tak žalované byla dne 31. 7. 2025 zaslána předžalobní výzva (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 31. 7. 2025 včetně podacího lístku).6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná porušila povinnost vyplývající z § 6 odst. 1 zák. č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon“), neboť provozovala své vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto jí vznikla povinnost podle ust. § 45 odst. 2 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle § 45 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 6 odst. 1 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla (podle § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 69/2024 Sb. k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „vyhlášky“) činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 částku 65 Kč). Vozidlo žalované bylo provozováno bez pojištění po dobu 152 dnů, výše příspěvku činí částku 9 880 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky v celkové výši 10 180 Kč, z toho příspěvek za porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 zákona činí 9 880 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky činí 300 Kč (§ 45 odst. 2 zákona ve spojení s § 6 vyhlášky).7. Pro část nepojištěného období od jeho počátku do 31.3.2024 došlo k porušení povinnosti žalovaného dle § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. a nárok na příspěvek vznikl na základě § 4 odst. 1 a 2 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a jeho výše je určena s odkazem na prováděcí vyhlášku č. 205/1999 Sb. (konkrétně dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky).8. Jelikož žalovaná žalobkyni částku ve shora uvedené výši nezaplatila, což v řízení nijak nesporovala, soud jí tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost platit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky byla žalované uložena počínaje dnem následujícím po splatnosti příspěvku a trvá až do jejího úplného uhrazení s tím, že splatnost nastává uplynutím 60 dnů od doručení výzvy k úhradě příspěvku.9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a odměny advokáta za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, a to s odkazem na § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, dále tomu odpovídající 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a s odkazem na § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč (počítáno z částky 1 500 Kč v sazbě 21 %). Odměna právního zástupce byla stanovena s odkazem na § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012).11. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění s odkazem na § 149 odst. 1 o.s.ř.