13 C 246/2025-29 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 10. 2014 žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 2 800 000 Kč. Žalovaný svůj dluh co do důvodu a výše písemně uznal dne 12. 4. 2023 s tím, že se celou dlužnou částku zavázal uhradit do dne 30. 5. 2025, ničeho však žalobkyni dosud neuhradil. Žalobkyně dále k vyjádření žalovaného uvedla, že je ze strany žalovaného naprosto patrná snaha vyhnout se jeho povinnosti uhradit žalobkyni svůj dluh. Uznání dluhu bylo žalovaným podepsáno zcela dobrovolně, kdy je jeho podpis i úředně ověřen. V textu uznání dluhu je jednoznačně popsáno, na základě jakého právního jednání dluh vznikl a v jaké výši. Uznání dluhu ze strany žalovaného tak má za následek nový běh promlčecí doby v délce deset let. Žalobkyně v souladu s původním právním jednáním, tedy smlouvou o zápůjčce ze dne 15. 10. 2014 poskytla žalovanému částku 2 800 000 Kč, a to ze svého účtu na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 16. 10. 2014. Žalovaný tedy zcela prokazatelně obdržel zápůjčku, kterou si s žalobkyní sjednal v celé její výši. Následně žalovaný, vědom si svého závazku, svůj dluh řádně uznal co do důvodu a výše. Jelikož však žalovaný opětovně neuhradil na svůj dluh ničeho, rozhodla se žalobkyně domáhat se úhrady části dluhu (jistiny). Žalobkyně se tak domáhala úhrady částky 300 000 Kč spolu s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 31. 5. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznal. Žalovaný popřel, že by mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o zápůjčce, kdy si žalovaný není vědom, že by od žalobkyně přijal částku 2 800 000 Kč způsobem a za podmínek uvedených v žalobě. Žalovaný sice připustil, že podepsal uznání dluhu ze dne 12. 4. 2023, nicméně uvedl, že tak činil v tísni, pod psychickým a časovým tlakem a bez možnosti konzultace s právním zástupcem. Podpis neodpovídal jeho svobodné vůli, a proto je právní úkon neplatný. Žalovaný také namítl, že tato listina je neurčitá, kdy neobsahuje přesné vymezení právního důvodu, a není proto způsobilá založit vyvratitelnou domněnku dle § 2053 OZ. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že žádné platné uznání dluhu nevzniklo, je původní závazek ze smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 10. 2014 promlčen, kdy tak žalovaný uplatnil námitku promlčení.3. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný k nařízenému jednání ve věci bez jakékoli omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Účastníci uzavřeli dne 15. 10. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala na uvedený bankovní účet žalovaného poskytnout částku 2 800 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni zpět nejpozději do dne 31. 12. 2014. Účastníci ve smlouvě sjednali úrok ve výši 2 % měsíčně z celkové výše zápůjčky. Účastníci prohlásili, že si smlouvu před podpisem přečetli, kdy smlouva byla uzavřena po vzájemném projednání podle jejich pravé a svobodné vůle, určitě, vážně a srozumitelně, nikoli v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, což potvrdili svými podpisy, kdy podpis žalovaného byl také úředně ověřen (smlouva o zápůjčce ze dne 15. 10. 2014).5. Žalobkyně dne 16. 10. 2014 zaslala na účet žalovaného částku 2 800 000 Kč (výpis z účtu žalobkyně).6. Dne 12. 4. 2023 žalovaný jednostranným prohlášením uznal dluh vůči žalobkyni ve výši 2 800 000 Kč co do důvodu a výše. Žalovaný uvedl, že dluh vznikl ze smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 10. 2014 uzavřené mezi účastníky, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 2 800 000 Kč, kdy se žalovaný zavázal tuto částku žalobkyni vrátit, nicméně tak ve lhůtě splatnosti neučinil. Žalovaný tímto právním jednáním výslovně prohlásil a učinil nesporným, že žalobkyni dluží nadále částku 2 800 000 Kč a zavázal se zaplatit svůj dluh na účet žalobkyně nejpozději do dne 30. 5. 2025. Žalovaný dále uvedl, že toto jednostranné prohlášení neučinil v tísni, že je jeho svobodným a vážným projevem jeho skutečné vůle a že obsahu tohoto jednostranného prohlášení rozumí a takto s ním souhlasí, což stvrdil svým podpisem, který byl také úředně ověřen (uznání dluhu ze dne 12. 4. 2023).7. Žalobkyně marně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva ze dne 15. 6. 2025 včetně podacích lístků).8. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na doplnění dokazování dalšími navrženými a neprovedenými důkazy, jelikož má za to, že tyto důkazy nejsou relevantní pro prokázání skutečností významných pro rozhodnutí ve věci.9. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, které zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, kdy soud o jejich pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu.10. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla dne 16. 10. 2014 částku 2 800 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu se sjednaným úrokem žalobkyni vrátit do dne 31. 12. 2014. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 2 800 000 Kč z titulu poskytnuté zápůjčky následně písemně uznal co do důvodu a výše a zavázal se ho žalobkyni vrátit do dne 30. 5. 2025, což však opět nesplnil.11. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Dle § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.13. Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.14. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.15. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla v písemné formě uzavřena smlouva o zápůjčka dle § 2390 o. z., na základě které žalobkyně žalovanému poskytla 16. 10. 2014 na účet žalovaného částku 2 800 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu se sjednaným úrokem žalobkyni vrátit do dne 31. 12. 2014. Žalovaný následně jednostranným prohlášením dne 12. 4. 2023 v souladu s § 2053 o. z. svůj dluh vůči žalobkyně uznal co do důvodu a výše, kdy uvedl, že dluh vznikl na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 10. 2014 uzavřené mezi účastníky, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 2 800 000 Kč, kdy však žalovaný tuto částku žalobkyni ve sjednané lhůtě splatnosti nevrátil. Žalovaný výslovně prohlásil, že žalobkyni nadále dluží částku 2 800 000 Kč a zavázal se ji zaplatit na účet žalobkyně nejpozději do dne 30. 5. 2025. Žalovaný zároveň prohlásil, že toto jednostranné prohlášení neučinil v tísni, že je jeho svobodným a vážným projevem jeho skutečné vůle a že obsahu tohoto jednostranného prohlášení rozumí a takto s ním souhlasí, což stvrdil svým podpisem, který byl úředně ověřen. Žalovaný však dle nezpochybněných tvrzení žalobkyně žalobkyni ničeho neuhradil. Ačkoli žalovaný namítl, že si neuvědomuje, že by mu žalobkyně částku 2 800 000 Kč poskytla, dané bylo provedeným dokazováním vyvráceno. Žalovaný poté ani nerozporoval, že by nepodepsal písemné prohlášení o uznání dluhu, kdy pouze namítal, že tak učinil v tísni, pod psychickým a časovým tlakem a bez možnosti konzultace s právním zástupcem, kdy jeho podpis neodpovídal jeho svobodné vůli. Žalovaný však nedoložil žádné důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, kdy se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavil, pročež jej soud ani nemohl poučit dle § 118a o. s. ř. Pro případ, že by poté soud dospěl k závěru, že uznání dluhu žalovaným nebylo platné, žalovaný vznesl námitku promlčení nároku žalobkyně na úhradu žalované částky.16. Uznání dluhu představuje funkčně omezený utvrzovací institut, který má z hlediska postavení věřitele funkci preventivní spočívající v odvrácení hrozby ztráty nároků v důsledku promlčení a funkci zajišťovací spočívající v obrácení důkazního břemene. Důvod dluhu a jeho výše nemusí být identifikovány přímo v uznávacím projevu; postačí, bude-li z uznávacího projevu zřejmé, který dluh je dlužníkem utvrzován (tj. bude-li objektivně seznatelný). Může být určen například i odkazem na listinu, fakturu, objednávku, ve které jsou právní důvod dluhu a jeho výše určeny (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3664/2