17 C 436/2025-38 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 26 586 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nehrazení pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy žalovaný, jakožto provozovatel vozidel reg. zn. , SPZ, , osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³, reg. zn. , SPZ, , osobní automobil s objemem válců do 1 0000 cm3, reg. zn. , SPZ, , osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³, reg. zn. , SPZ, , osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³, neměl v žalobě specifikovaných obdobích k vozidlům sjednáno toto pojištění v rozporu se zákonnou povinností. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu příspěvku představující součin počtu dní, po které byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalovaný nezaplatil žalobkyni příspěvek za každý den porušení těchto povinností, ač byl ze strany žalobkyně upomínán a byla mu zaslána i předžalobní výzva. Žalobkyni dále náleží náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč ke každému uplatněnému nároku.2. Podáním ze dne 11. 11. 2025 vzala žalobkyně žalobu v části pohledávky č. , hodnota, (vozidlo reg. zn. , SPZ, , období bez pojištění od 13. 6. 2023 do 30. 10. 2023), kterým se domáhala zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím částečně zpět. Uvedla (a osvědčila), že žalovaný dne 6. 11. 2025 uhradil částku ve výši 5 252 Kč, kdy částka 4 500 Kč byla započtena na jistinu a ve výši 752 Kč na část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 31. 3. 2024 do 6. 11. 2025, který činí celkem 1 0008,41 Kč. Navrhla, aby v této části bylo řízení zastaveno.3. Dle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Dle odst. 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Dle odst. 4 ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.4. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně postupoval soud v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř., když řízení částečně zastavil. (výrok I.).5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.6. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Tádžikistánu s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Jelikož Česká republika a Tádžikistán nejsou stranami mezinárodní smlouvy, která by otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc upravovala, určil soud rozhodné právo pro daný smluvní závazkový vztah podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci. Rozhodné právo je právo české s odkazem na čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).K pohledávce č. 17. Po provedeném dokazování následujícími důkazy: informace z registru vozidel, výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 12. 10. 2023 včetně informace , právnická osoba, , upomínka o úhradu nedoplatku ze dne 17. 1. 2024, předžalobní upomínka ze dne 26. 2. 2024 včetně podacího archu, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:8. Žalovaný jako vlastník a provozovatel automobilu s objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³, neměl v období od 9. 5. 2023 do 21. 8. 2023 tedy po dobu 105 dní, pro provoz tohoto automobilu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu jím způsobenou. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne 12. 10. 2023 k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných do 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost nastala dne 26. 12. 2023. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky i prostřednictvím předžalobní výzvy, žalovaný však na svém dluhu ničeho nezaplatil.9. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla v části pohledávky č. 1 podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem uvedeného automobilu, pro jehož provoz nebylo sjednáno v uvedeném období povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v tomto období nebylo vozidlo provozováno. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalovanému za období od 9. 5. 2023 do 21. 8. 2023 nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále také jako „ZPO“). Výše příspěvku 47 Kč za den byla určena dle § 4 odst. 5 ZPO ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. Mimo příspěvku měla žalobkyně nárok též na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 ZPO ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., celková dlužná částka tedy činí 5 235 Kč (105 x 47 + 300). Žalobkyni vedle jistiny dále přísluší dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od data, kdy je žalovaný s placením v prodlení.10. K pohledávce č. 211. Žalobkyně vzala žalobu, co se týče pohledávky č. 2 částečně zpět (srov. výše), neboť žalovaný po podání žaloby pohledávku, co se týče jistiny po podání žaloby uhradil. Žalovaný rovněž uhradil část úroků z prodlení, kdy ve zbývající části (256,41 Kč) mu soud tuto povinnost uložil.K pohledávce č. 312. Po provedeném dokazování následujícími důkazy: informace z registru vozidel, výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 22. 7. 2024 včetně informace , právnická osoba, , upomínka o úhradu nedoplatku ze dne 21. 10. 2024, II. upomínka o úhradu nedoplatku ze dne 11. 11. 2024 předžalobní upomínka ze dne 25. 9. 2025, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:13. Žalovaný jako vlastník a provozovatel automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³, neměl v období od 2. 4. 2024 do 3. 6. 2024 tedy po dobu 63 dní, pro provoz tohoto automobilu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu jím způsobenou. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne 22. 7. 2024 k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných do 60 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky i prostřednictvím předžalobní výzvy, žalovaný však na svém dluhu ničeho nezaplatil.14. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla v části pohledávky č. 3 podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem uvedeného automobilu, pro jehož provoz nebylo sjednáno v uvedeném období povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v tomto období nebylo vozidlo provozováno. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalovanému za období od 2. 4. 2024 do 3. 6. 2024 nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., a to dle odst. 3 citovaného ustanovení ve výši představující součin počtu dní za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 uvedeného zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 45 odst. 4 zákona č. 30/2024 Sb., výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva. V daném případě tak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení příspěvku při počtu 63 dní a výše denní sazby 47 Kč, tj. celkem ve výši 2 961 Kč, a dále nárok na zaplacení nákla