17 C 504/2025-14 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 088 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nehrazení pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy žalovaná, jakožto provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, , automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm³, neměla v období od 28. 11. 2024 do 23. 3. 2025 k vozidlu sjednáno toto pojištění v rozporu se zákonnou povinností. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu příspěvku představující součin počtu dní, po které byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Splatnost příspěvku nastala dne 1. 7. 2025. Žalovaná nezaplatila žalobkyni příspěvek za každý den porušení těchto povinností dle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., ač byla ze strany žalobkyně upomínána a byla jí zaslána i předžalobní výzva. Žalobkyni dále náleží náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř., když nereagovala na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státním příslušníkem Vietnamu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních vyhlášená pod č. č. 98/1984 Sb., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení příslušnosti soudů k rozhodování sporů vyplývajících z mimosmluvních závazkových právních vztahů, a proto se ke stanovení pravomoci – příslušnosti soudu k projednání této věci použijí ustanovení nařízení Brusel I bis jako přímo použitelného předpisu Evropské unie. Základním (obecným) pravidlem pro založení příslušnosti soudu podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je, že bez ohledu na jeho státní příslušnost může být žalovaný, který má bydliště v členském státě, žalován v tomto státě, není-li výslovně v nařízení uvedeno jinak. V daném případě má žalovaná bydliště na území České republiky, a proto může být žalována u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně při své činnosti zjistila, že žalovaná, která je vlastníkem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 s RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , neměla k tomuto vozidlu v období od 28. 11. 2024 do 23. 3. 2025 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidel (prokázáno z výpisu z registru silničních vozidel ze dne 7. 4. 2025). Žalobkyně proto vyměřila žalované dopisem ze dne 17. 4. 2025 příspěvek nepojištěných za nepojištěné období v celkovém počtu 116 dní při denní sazbě příspěvku dle druhu vozidla ve výši 93 Kč spolu s náklady uplatnění ve výši 300 Kč a vyzvala ji k jeho úhradě do 30 dnů od doručení dopisu (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku ze dne 17. 4. 2025 a upomínky ze dne 8. 7. 2025). Žalovaná na výzvu nereagovala a ničeho neuhradila, a proto ji žalobkyně vyzvala předžalobní upomínkou, na kterou nijak nereagovala (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 12. 9. 2025).5. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalovaná provozovala vozidlo bez řádného pojištění dle zákona, a proto žalobkyni vznikl nárok na uhrazení příspěvku placeného vlastníkem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.6. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vlastníkem a provozovatelem uvedeného automobilu, pro jehož provoz nebylo sjednáno v uvedeném období povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v tomto období nebylo vozidlo provozováno. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalované za období od 28. 11. 2024 do 23. 3. 2025 nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., a to dle odst. 3 citovaného ustanovení ve výši představující součin počtu dní za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 uvedeného zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 45 odst. 4 zákona č. 30/2024 Sb., výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva. V daném případě tak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení příspěvku při počtu 116 dní a výše denní sazby 93 Kč, tj. celkem ve výši 10 788 Kč, a dále nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by příspěvek žalobkyni řádně a včas uhradila. Žalobkyni vedle jistiny dále přísluší dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od data, kdy je žalovaný s placením v prodlení.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 088 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a. t. včetně třech paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.