21 C 39/2026-12 – Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 9. 2. 2026 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví jako zákonného příspěvku, který je povinen platit vlastník či provozovatel motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, s ohledem na zjištění učiněné žalobkyní, že žalovaný je vlastníkem/provozovatelem jednak osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 s RZ: , SPZ, VIN: , VIN kód, , přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 20. 12. 2024 do 9. 4. 2025, tj. po dobu 111 dní, sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, žalovaný však na výzvu nereagoval. Žalobkyně požaduje, aby jí žalovaný uhradil dlužnou částku ve výši 10 623 Kč sestávající ze zákonného příspěvku 10 323 Kč (tj. denní sazba příspěvku 93 Kč za 111 dní, kdy nebylo k vozidlu sjednáno povinné ručení) a dále poplatku ve výši 300 Kč spojeného s mimosoudním uplatněním práva dle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení od 15. 7. 2025 do zaplacení. Zároveň předmětné vozidlo, kdy žalovaný byl v této době rovněž vlastníkem/provozovatelem, nemělo v období od 10. 4. 2025 do 8. 6. 2025, tj. po dobu 60 dní, sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, žalovaný však na výzvu nereagoval. Žalobkyně požaduje, aby jí žalovaný uhradil dlužnou částku ve výši 5 880 Kč sestávající ze zákonného příspěvku 5 580 Kč (tj. denní sazba příspěvku 93 Kč za 60 dní, kdy nebylo k vozidlu sjednáno povinné ručení) a dále poplatku ve výši 300 Kč spojeného s mimosoudním uplatněním práva, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení od 15. 10. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Rumunska s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Jelikož Česká republika a Rumunsko jsou členskými státy Evropské unie, určil soud rozhodné právo pro daný vztah podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Rumunsko jsou, použije přednostně. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti, přičemž podle čl. 2 odst. 1 nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Vzhledem k tomu, že k porušení zákonné povinnosti došlo na území České republiky, je rozhodným právem právo České republiky.4. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně vyzvala žalovaného dne 30. 4. 2025 k úhradě dlužné částky 10 323 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že vozidlo RZ , SPZ, , se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, nebylo v období od 20. 12. 2024 do 9. 4. 2025 pojištěno (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 30. 4. 2025). Žalovaný na výzvu nereagoval, proto žalobkyně opětovně vyzvala k platbě dlužné částky dne 23. 7. 2025 (zjištěno z upomínky ze dne 23. 7. 2025), která byla následována upomínkou ze dne 4. 9. 2025 (zjištěno z upomínky ze dne 4. 9. 2025). Veškeré výzvy byly bez reakce, a tak žalovanému byla dne 23. 2. 2026 zaslána předžalobní výzva (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 15. 10. 2025 včetně dokladu o odeslání). Žalobkyně vyzvala žalovaného dále dne 31. 7. 2025 k úhradě dlužné částky 5 580 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že vozidlo RZ , SPZ, , se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, nebylo v období od 10. 4. 2024 do 8. 6. 2025 pojištěno. Žalovaný na výzvu nereagoval, proto žalobkyně opětovně vyzvala k platbě dlužné částky dne 21. 10. 2025 (zjištěno z upomínky ze dne 21.10. 2025). Veškeré výzvy byly bez reakce, a tak žalovanému byla dne 7. 1. 2026 zaslána předžalobní výzva (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 7. 1. 2026 včetně dokladu o odeslání).5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z ust. § 6 odst. 1 zák. č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon“), neboť provozoval své vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle ust. § 45 odst. 2 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle ust. § 45 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ust. § 6 odst. 1 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla (podle ust. § 5 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 69/2024 Sb. k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „vyhlášky“) činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 částku 93 Kč). Vozidlo žalovaného bylo provozováno bez pojištění celkem po dobu 171 dnů, výše příspěvku činí celkem částku 15 903 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného postupně k zaplacení částky v celkové výši 16 503 Kč, z toho celkem příspěvek za porušení povinnosti podle ust. § 6 odst. 1 zákona činí 15 903Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky činí 2 x po 300 Kč (ust. § 45 odst. 2 zákona ve spojení s ust. § 6 vyhlášky).6. Jelikož žalovaný žalobkyni částku ve shora uvedené výši nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost platit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky vždy za předmětné období byla žalovanému uložena počínaje dnem následujícím po splatnosti příspěvku a trvá až do jejího úplného uhrazení s tím, že splatnost nastává uplynutím 60 dnů od doručení výzvy k úhradě příspěvku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a odměny advokáta za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby, a to s odkazem na § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu ve výši po 400 Kč, dále tomu odpovídající 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a s odkazem na § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Odměna zástupce byla stanovena s odkazem na § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby).8. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění s odkazem na § 149 odst. 1 o.s.ř.