Obvodní soud pro Prahu 5 26 C 188/2026-21 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 86 850,02 Kč s příslušenstvím. Žalobu došlou soudu dne 27. 5. 2026 odůvodnila tím, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 30. 1. 2025 distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, (dále jen Smlouva), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 46 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek (dále jen VOP), přičemž první splátka byla splatná dne 1. 3. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 24. 7. 2026. Dle čl. I odst. 3 Smlouvy je její součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení žalované, a dále VOP, s nimiž byla žalovaná v souladu s čl. X odst. 3 Smlouvy před podpisem Smlouvy seznámena, tyto si přečetla, s jejich obsahem vyslovila souhlas a výslovně přijala zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve VOP stanoveny. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Úvěr byl žalované vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně. Žalovaná si při sjednávání Smlouvy zvolila v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy volitelné služby, a to služba “, Anonymizováno, ” za poplatek ve výši 1155 Kč. Žalovaná má ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 85 094,86 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 44 247,38 Kč, z poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 747,36 Kč, smluvního úroku ve výši 40 085,48 Kč, poplatku za službu Klidné spaní ve výši 14,64 Kč.2. Žalovaná v souvislosti s podanou žalobou požádala o možnost splátkového kalendáře ve výši 4 500 Kč měsíčně z důvodu její finanční situace.3. Z provedených důkazů soud učinil tato skutková zjištění: mezi žalobkyní jako „Věřitelem“ na straně jedné a žalovanou jako „Klientem“ na straně druhé byla dne 30. 1. 2025 uzavřena prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 46 100 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, a poskytnuté peněžní prostředky měla žalovaná splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 VOP, když splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru a každá denní splátka je splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 0,883 % denně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 1312,01 %. Datum splatnosti první splátky bylo sjednáno na 1. 3. 2025, datum splatnosti úvěru na 24. 7. 2026 (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ).4. Žalobkyně vyplatila žalované jednotlivé částky, a to dne 30. 1. 2025 částku 23 000 Kč, dne 7. 3. 2025 částku 1 100 Kč, dne 8. 3. 2025 částku 2 000 Kč, dne 15. 3. 2025 částku 1 967 Kč, dne 4. 4. 2025 částku 8 000 Kč, dne 5. 4. 2025 částku 8 000 Kč, dne 7. 4. 2025 částku 1 712 Kč, dne 31. 5. 2025 částku 19 000 Kč, dne 31. 5. 2025 částku 10 000 Kč, dne 4. 6. 2025 částku 16 300 Kč, v součtu 91 079 Kč (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli)5. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením pravidelných splátek (předpis denních splátek).6. Žalobkyně dne 29. 11. 2025 vypověděla smlouvu s okamžitou platností z důvodu prodlení v délce 92 dnů a celkovou dlužnou částku ve výši 93 710,79 Kč prohlásila za splatnou v plné výši (listiny prodlení v délce 92 dní).7. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby ve spojení s listinou , adresa, pošta).8. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 30. 1. 2025 sjednána smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 46 100 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 0,883 % denně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 1312,01 %. Žalovaná načerpala dne 30. 1. 2025 částku 23 000 Kč, dne 7. 3. 2025 částku 1 100 Kč, dne 8. 3. 2025 částku 2 000 Kč, dne 15. 3. 2025 částku 1 967 Kč, dne 4. 4. 2025 částku 8 000 Kč, dne 5. 4. 2025 částku 8 000 Kč, dne 7. 4. 2025 částku 1 712 Kč, dne 31. 5. 2025 částku 19 000 Kč, dne 31. 5. 2025 částku 10 000 Kč, dne 4. 6. 2025 částku 16 300 Kč, celkem tedy 91 079 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením, žalobkyně úvěr zesplatnila.9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1820 a násl. o. z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o. z.).12. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.13. Podle § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.14. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo dne 30. 1. 2025 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o. z., tedy prostřednictvím stránek www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 46 100 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaná se zavázala splácet v pravidelných denních splátkách. Žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 91 079 Kč, žalovaná zaplatila na jistině 46 832,71 Kč a je v prodlení. Soud se v prvé řadě zabýval platností dané uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků. Soud má za to, že uzavřenou smlouvu o úvěru je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou z důvodu ustanovení § 588 o. z., když tato smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, jelikož ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalované jako spotřebitele. Ze smlouvy je zřejmé, že žalované byla poskytnuta jistina ve výši 91 079 Kč, přičemž žalovaná byla povinna tuto jistinu žalobkyni vrátit navýšenou o sjednaný úrok ve výši 0,883 % denně s výší RPSN 1312,01 %, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k lednu 2025 nejvýše 8,77 % ročně. Výše RPSN sjednaná v posuzované smlouvě ve spotřebitelském úvěru je tedy zjevně nepřiměřeně vysoká a tudíž neplatná. Stejně tak úrok ve výši 0,883 % denně, tedy téměř 27 % měsíčně, má soud za úroky zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů, potažmo půjček či zápůjček (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 či 33 Odo 236/2005).21. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 30. 1. 2025 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o. z. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni pouze částku poskytnuté jistiny, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky dle dané smlouvy, a to s přihlédnutím k § 2991 o. z. Žalobkyně poskytla žalované částku 91 079 Kč, žalovaná uhradila 46 831,62 Kč, je tak s ohledem na výše uvedené povinna žalobkyni zaplatit zbývající částku jistiny, tj. 44 247,38 Kč. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co nesplacené jistiny, tedy do částky 44 247,38 Kč (výrok II); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok I). Soud nepřiznal žalobkyni právo na příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaná se vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy do prodlení nikdy reálně nemohla dostat.22. O náhradě nákladů řízení (výrok III) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když v řízení úspěšná žalobkyně [co do částky 44 247,38 Kč (52 %), oproti neúspěchu v rozsahu 40 847,48 (48 %)], byla převážně úspěšná pouze v nepatrném rozsahu (4 %).23. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první za středníkem o. s. ř. Žalovaná navrhovala splátky po 4 500 Kč měsíčně, své majetkové a výdělkové poměry však nijak nedoložila, a soud proto neshledal důvod pro povolení splátek. Nadto vzhledem k tomu, že žalované byla oproti žalobnímu nároku uložena povinnost přibližně v poloviční výši, stanovil soud k jejímu splnění přiměřenou lhůtu patnácti dnů od právní moci rozsudku. Takto stanovenou (resp. prodlouženou) lhůtu soud považuje za dostatečnou pro splnění uložené povinnosti.