Obvodní soud pro Prahu 5 7 C 93/2026-11 – Neplatnost právního jednání

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky shora uvedené spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ., na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen do 60 týdnů spolu se souhrnným poplatkem 16 360 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil.2. Žalovaný se meritorně nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, se žalobkyně zavázala žalovanému označené jménem a příjmením, datem narození, adresou, číslem občanského průkazu poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč za poplatek 12 400 Kč na dobu 60 týdnů. Zápůjční úroková sazba činila 70,89 % ročně, tj. 3 960 Kč, RPSN činila 212,77 % (smlouva o úvěru).5. Při podpisu smlouvy si žalovaný převzal v hotovosti částku 20 000 Kč (smlouvou o úvěru).6. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou (předžalobní výzva) zaslanou žalovanému téhož dne (podací lístek).7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:8. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 1820 a násl. o. z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o. z.).10. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.11. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.12. Podle ustanovení § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.13. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Soud se v prvé řadě zabýval platností dané uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení jejího souladu s dobrými mravy. Dospěl přitom k závěru, že smlouva je absolutně neplatná z důvodu ustanovení § 588 o. z. Soud má v této souvislosti za to, že tato smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalované jako spotřebitele. Ze smlouvy je zřejmé, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný byl povinen tuto jistinu žalobkyni vrátit navýšenou o sjednaný poplatek ve výši 12 400 Kč a úrok ve výši 70,89 % p.a., tj. 3 960 Kč (181,80 % poskytnuté částky); tomu odpovídá i výše RPSN 212,77 %. Soud hodnotí požadovaný poplatek jakožto sjednanou úplatu za půjčení peněz, tedy svou podstatou kapitalizovaný úrok, kdy poukazuje zejména na tu skutečnost, že daný poplatek byl sjednán za činnosti spojené s poskytnutím půjčky, které nijak nevybočují z běžné činnosti poskytovatele úvěrů (půjček či zápůjček), přestože se v případě žalobkyně jedná o nebankovní subjekt. Byla-li žalovanému poskytnuta jistina ve výši 20 000 Kč a je-li v této souvislosti požadován úrok v kapitalizované výši 3 960 Kč a další poplatky související s poskytnutím úvěru ve výši 12 400 Kč, tj. má-li žalovaný uhradit celkem 181,80 % poskytnuté částky za 60 týdnů od poskytnutí zápůjčky, má soud za to, že takto sjednané úroky je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou.17. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj – až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).18. Úvěr poskytnutý žalovanému vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).19. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o. z. Žalovaná proto je povinna vrátit žalobkyni pouze částku poskytnuté jistiny, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky a pokuty dle dané smlouvy.20. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému poskytla hotově finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný z této částky zaplatil 14 800 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil vyčerpané peněžní prostředky 5 200 Kč. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.21. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 16 360 Kč a co do rozdílu v zákonném úroku z prodlení, soud žalobu výrokem II. zamítl, jelikož ujednání o poplatku bylo dohodnuto ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním.22. Výrok III. o nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalovaný byl ve věci procesně převážně úspěšný, avšak žádné náklady mu nevznikly. Soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.23. Lhůty ke splnění povinnosti byly stanoveny dle § 160 o.s.ř., kdy soud neshledal důvod pro jejich prodloužení.