70 C 234/2025-101 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k zdejšímu soudu dne 27. 8. 2025 ve znění zaslaných doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky 94 087,42 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 10. 1. 2023 byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 114 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v čl. IV. odst. 4.3 smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s čl. X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaný souhlasil. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím, tak rovněž z navazujících úkonů žalovaného, a to především zaslání verifikační platby.2. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, a to porovnáním příjmů a výdajů žalovaného a způsobu jeho plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně vycházela z listin předložených žalovaným, a to z výpisu z bankovního účtu za poslední 3 měsíce a dokladu o dosaženém příjmu (výplatní páska), dále žalobkyně učinila lustraci žalovaného v databázích (insolvenční rejstřík, výpis z centrální evidence exekucí, výpis z databáze neplatných dokladů, výpis z registru SOLUS, výpis z registru platebních informací) a byl učiněn na základě interní metodiky žalobkyně vycházející ze socioekonomickým modelů a dat ČSÚ závěr, že žalovaný je schopen splácet vedle pravidelných životních výdajů i měsíční splátku dle smlouvy o úvěru.3. Úroky úvěru měly být dle smlouvy o úvěru žalovaným žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 4 931 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce v souladu s čl. IV. a V. smlouvy o úvěru. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení již se splátkou splatnou dne 15. 3. 2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 3. 2025, kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však své splatné závazky vůči žalobkyni neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5. 4. 2025, kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika písemných upomínek nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 3. 2025, proto žalobkyně přistoupila dle ustanovení čl. V. odst. 5.5 smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení. Dne 28. 7. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva s výzvou k úhradě dlužné částky nejpozději do 11. 8. 2025. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost dobrovolně nesplnil, dostal se dnem bezprostředně následujícím do prodlení.4. Žalobkyní uplatněný nárok se skládal z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 94 087,42 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 8 933,02 Kč představující úrok z úvěru dle smluvních ujednání ve výši 25,67 % ročně z jistiny za období ode dne následující po splatnosti neuhrazené splátky (16.3.2025) do zesplatnění úvěru (28.7.2025) a nákladů na upomínání ve výši 1 000 Kč vyúčtovaných v souladu s čl. V odst. 5.4. smlouvy a dále zákonného úroku z prodlení z jistiny pohledávky ode dne 12.8.2025 do zaplacení.5. K námitkám žalovaného žalobkyně uvedla, že nenárokovala v žalobě platby za doplňkovou službu „Podpora“. Smluvní podmínky byly žalovaném zaslány s dostatečným časovým předstihem a žalovaný se s jejich zněním mohl seznámit, základní parametry smlouvy byly žalovanému zaslány na e-mail již dne 6.1.2023. Smlouvu včetně dodatku žalovaný následně dle instrukcí žalobkyně podepsal, se zněním smlouvy souhlasil. Dále žalobkyně ve vztahu k výpočtu RPSN poukázala na znění smlouvy (bod 4.7) s tím, že v souladu se smlouvou i právními předpisy nebyly náklady na doplňkové služby zahrnuty do výše RPSN. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný aktivně využíval služby podpora a dvakrát za dobu trvání závazku využil možnosti přerušit splácení, tj. odsunutí splátky na konec kalendářního měsíce, byly mu tedy známy přínosy této služby. Žalobkyně má za to, že doplňková služba „Podpora“ byla platně sjednána a žalovaným i využívána. K platnému uzavření smlouvy, včetně doplňkových služeb odkázala na judikaturu jiných soudů, které argumentaci žalobkyně aprobovaly – např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 30.7.2020, č.j. 87 ICm 3642/2019-19; Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21.1.2019, č.j. 120 C 1/2018-131, Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23.7.2020, č.j. 13 C 295/2019-128, Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 20.11.2023, č.j. 60 ICm 1192/2023-58.6. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává s tím, že v době uzavření smlouvy o úvěru byl v tíživé finanční situaci, jelikož vedl soudní spor o dědictví a finanční prostředky na úhradu právních zástupců si byl nucen půjčovat a dostal se do dluhové pasti, kdy nebyl ze svých příjmů schopen uhradit všechny své závazky. Žalovaný se pokusil začátkem roku 2025 aktivně řešit finanční situaci i za pomoci dluhové poradkyně a oslovil věřitele s žádostí o smírné vyřešení věci. Žalobkyně na žádost o smír nereagovala, proto se také žalovaný obrátil na finančního arbitra.7. Dále uvedl, že smlouva o spotřebitelském úvěru, která byla uzavřena je absolutně neplatná, jelikož výše RPSN uvedená ve smlouvě je v rozporu s dobrými mravy, žalobkyně nedostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr a ve smlouvě jsou obsažena i jiná ustanovení, která odporují dobrým mravům – například ujednání o odměně za poskytnutí úvěru (18 900 Kč) a sankční ujednání ve vztahu k nákladů na vymáhání (zpoplatněné upomínky), za které je žádána náhrada převyšující reálné náklady na vyřízení a poskytnutí úvěru, popř. na upomínání dlužníka, čímž žalobkyně obchází omezení výše smluvní pokuty a uměle navyšuje svoji pohledávku. Uvedl, že podmínky splácení uvedené ve smlouvě jsou zavádějící. Dle smlouvy byl žalovaný povinen vrátit úvěr v pravidelné splátce 3 118 Kč, současně zřídit inkaso na částku 4 931 Kč představující splátku a náklady na doplňkovou službu Podpora. Uvedl, že náklady na tuto doplňkovou službu nebyly zohledněny při stanovení RPSN a tato doplňková služba byla sjednána formou dodatku, v rámci formulářové smlouvy, do které neměl žalovaný možnost zasahovat. Bez této doplňkové služby nebylo možné ani smlouvu uzavřít a pro spotřebitele je služba formulována nesrozumitelným způsobem, přičemž má podstatný dopad na výši splátky, když za doplňkovou službu mělo být uhrazeno celkem 130 536 Kč. Jde pouze o účelové navýšení pohledávky žalobkyně, úhrada za doplňkovou službu má zjevně funkci skrytého úroku a neodpovídá jí reálné protiplnění. Skutečnost, že nelze smlouvu uzavřít bez uzavření tohoto dodatku odporuje zákazu svázat uzavření smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru s jakoukoliv doplňkovou službou, pokud není možno uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru bez uzavření smlouvy o doplňkové službě. Zároveň dochází k porušení ust. § 106 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, který vymezuje, že smlouva o spotřebitelském úvěru vždy obsahuje výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést. Žalovaný uvedl, že tyto podstatné údaje se nenachází ve smlouvě, ale až v příloze smlouvy v dokumentu označeném jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dále uvedl, že v rámci výpočtu RPSN nejsou zahrnuty náklady na doplňkovou službu, což představuje nekalou obchodní praktiku žalobkyně, jelikož pokud by byly zahrnuty, tak RPSN bude činit 79,53 %, nikoliv ve smlouvě uvedených 39,99 %. Obvyklá výše RPSN spotřebitelských úvěrů činí 10,5 %, judikatura se ustálila na maximálním navýšení na čtyřnásobek obvyklé výše s tím, že vyšší RPSN již vede k závěru o neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004, sp.zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007). Žalovaný odkázal dále na rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 19.5.2023 sp.zn. 7 C 326/2022-124, který úvěrovou smlouvu společnosti , právnická osoba, . shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.8. Ve vztahu k nedostatečnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že žalobkyně porušila povinnost ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť nevyvinula dostatečné úsilí k prověření finanční situace žalovaného, ať již se jedná o jeho náklady a další závazky, proto je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyní uváděné náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč a náklady na úhradu závazků ve výši 94 Kč, neodpovídají reálné finanční situaci žalovaného. Naopak z prostudování výpisů z účtů muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaný svoji finanční situaci řešil úvěry, čímž jeho úvěrového zatížení narůstalo. Zůstatky na doložených výpisech z účtu byly minimální, výdaje žalovaného násobně