6 C 446/2020 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně podala dne [datum] u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalované o zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná cestovala dne [datum] dopravním prostředkem: tramvají - linkou 13 veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Tím žalovaná porušila své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění, § 37 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách v platném znění a dále z vyhlášky Ministerstva dopravy č. 175/2000 Sb., přepravního řádu a Smluvních přepravních podmínek PID. Vznikla jí tak povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši 1 500 Kč, jejíž oprávněnost a výše vyplývá i z čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek PID. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy bylo u žalované uplatněno právo na zaplacení. Zástupce žalobkyně zaslal žalované dne 15.7.2020 výzvu k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná ničeho neuhradila. 2. Soud rozhodl podle návrhu elektronickým platebním rozkazem, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který se však žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou. Soud jej proto usnesením ze dne [datum] zrušil a ve věci nařídil jednání na [datum]. K tomuto jednání řádně předvolal účastnice. Ty se bez omluvy k jednání nedostavily, ač měl zástupce žalobkyně vykázáno doručení předvolání k jednání dnem [datum] a žalovaná spolu se žalobou dnem [datum]. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastnic. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, že žalovaná cestovala dne [datum] tramvají: linkou 13 veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Tím porušila své povinnosti cestujícího a vznikla jí tak zákonná povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši 1 500 Kč. Žalovaná však žalobkyni tyto částky neuhradila ani po předžalobní výzvě k plnění. 5. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud důvodné žalobě vyhověl, neboť nárok žalobkyně je odůvodněn ust. § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění (dále jen OZ) ve spojení s ust. § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení představují žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobkyně. Ty soud přiznal vzhledem k výši žalované částky a formulářovému charakteru žaloby podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, a to odměnu za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 200 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 bod 1 citované vyhlášky. V souladu s ust. § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 100 Kč za 1 úkon. V souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. povýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21% DPH v částce 189 Kč, protože zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 1 489 Kč. 7. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.