61 C 161/2020-31 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb.občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobce se žalobou domáhal, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobci shora uvedenou částku příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 3.5.2018 s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne 3.5.2018 úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 1.7.2018. Žalovaná poskytnutý úvěr vyčerpala, ale poskytnuté prostředky ani částečně nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je tak pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč. Žalobce žalovanou vyzýval k úhradě dluhu upomínkou ze dne 10.7.2019, avšak žalovaná přesto ničeho neuhradila. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, a proto má soud s ohledem na připojenou doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí). Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 6. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 1.7.2018 včetně jednorázového poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Jelikož bylo prokázáno, že žalovaná s právním předchůdcem žalobce uzavřeli smlouvy o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky a žalovaná se zavázala rovněž zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru, žalovaná úvěr nesplatila, soud dospěl k závěru, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci žalovanou částku v souladu s § 2395 o. z. 10. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z vymáhané částky dle § 1970 odst. 1 o.z., § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), neboť se jednalo o formulářové podání, z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce zastoupený stejným advokátem podává žaloby v obdobných případech opakovaně, a jednalo se o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a.t. z tarifní hodnoty ve výši 7 043,79 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 13. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobce soud rozhodl v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.