14 C 212/2020-99 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou podanou soudu dne 17. 9. 2019 se žalobkyně domáhala na žalovaných zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 7. 11. 2018 způsobila druhá žalovaná vozidlem Audi Q7, [registrační značka] (dále jen„ škodící vozidlo“), jehož vlastníkem a provozovatelem je prvý žalovaný, škodu ve výši 123 081 Kč na ocelových svodidlech, která jsou ve správě [anonymizováno 5 slov], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ poškozený“), když škodu způsobila druhá žalovaná tím, že se plně nevěnovala řízení a narazila levou boční částí škodícího vozidla do středových svodidel, od kterých se škodící vozidlo odrazilo a narazilo pravou boční částí do okrajových svodidel. Druhá žalovaná tímto jednáním porušila podle zjištění Policie ČR ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., a mohla se tak dopustit přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Prvý žalovaný měl podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, § 3 odst. 2, povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti ke škodícímu vozidlu. Pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě (§ 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.). Prvý žalovaný k datu vzniku shora uvedené škody neměl uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem škodícího vozidla. Ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., ukládá [obec] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizováno]“) poskytnout plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti. V daném případě odpovídá za vzniklou škodu prvý žalovaný jako provozovatel vozidla podle ustanovení § 2927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a druhá žalovaná jako řidič vozidla podle § 2910 o. z., jelikož neuzavřením povinného ručení porušil povinnosti při provozu na pozemních komunikacích. [anonymizováno] pověřila na základě ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. třetí osobu - [právnická osoba] [anonymizováno] (dále jen„ pověřený partner“), aby jejím jménem vyřídil pojistnou událost. Pověřený partner škodní událost prošetřil a zkompletoval dokumentaci potřebnou k výplatě plnění poškozenému a poskytl ji [anonymizována dvě slova] v návaznosti na šetření pověřeného partnera uhradila poškozenému náhradu škody ve výši 123 081 Kč a pověřenému partnerovi poplatek ve výši 2 420 Kč, představující náhradu spojenou s vyřízením případu. Kanceláři vzniká na základě ustanovení § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., nárok vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. b) téhož ustanovení, na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. b) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce žalobkyně na náhradu podle první věty jsou solidárními dlužníky provozovatel vozidla, jehož provozem byla škoda způsobená; řidič je takovým solidárním dlužníkem, pokud za tuto škodu odpovídá. V daném případě vznikla odpovědnost za škodu u obou žalovaných. Přípisy ze dne 11. 2. 2019 k uplatnění práva na náhradu ve smyslu výše uvedeného ustanovení, požadovala Kancelář na základě shora uvedených skutečností po žalovaných náhradu jedné třetiny toho, co za ně plnila a stanovila lhůtu k plnění do 13. 3. 2019. Na žalovanou pohledávku byla dne 10. 9. 2019 uhrazena částka ve výši 5 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 4. 2019 uzavřenou mezi [anonymizováno] a žalobkyní došlo k převodu výše uvedené pohledávky [anonymizováno] vůči žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovaným oznámena dopisem ze dne 18. 4. 2019. 2. Podáním doručeným soudu dne 23. 12. 2019 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 5 000 Kč z důvodu, že dne 2. 12. 2019 (po podání žaloby) byla žalovanými uhrazena žalobkyni částka 5 000 Kč. Usnesením ze dne 27. 1. 2019 soud řízení zastavil co do částky 5 000 Kč. 3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovaným do vlastních rukou a proto jej usnesením zrušil. 4. Prvý žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Druhá žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s odůvodněním, že za škodu neodpovídá z důvodu absence zavinění (informace o platnosti pojištění ze zelené karty), jakož i z důvodu nedostatku pasivní legitimace (vozidlo zjevně bylo ve stavu vylučující odpovědnost řidiče) s tím, že byla požádána, aby škodící vozidlo zcela nahodile a jednorázově odřídila, za tím účelem jí byly zapůjčeny klíčky a doklady k vozidlu, včetně zelené karty, v té době neměla žádné bližší informace k předmětnému vozidlu, vyjma údajů v dokladech, ze zelené karty vyplývalo, že pojištění je platně uzavřeno. Druhá žalovaná proto neměla žádné pochybnosti o oprávnění vozidlo řídit. O tom, že pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zaniklo, se dozvěděla až při šetření dopravní nehody ze strany Policie ČR, k dopravní nehodě došlo 6. 11. 2018 a dle zelené karty mělo pojištění trvat od 16. 7. 2018 do 16. 7. 2019 Úřadu městské části [obec a číslo], Odbor dopravy a životního prostředí, předložila zelenou kartu, kterou měla k dispozici. Druhé žalované proto v tomto ohledu nelze nic vytknout, neboť se přesvědčila, že pojištění odpovědnosti za škodu je sjednáno, když před zahájením jízdy zkontrolovala tzv. zelenou kartu a dobu její platnosti a nemohla předpokládat, že prvý žalovaný poruší zákonem uloženou povinnost. Škodní vozidlo bylo ze subjektivního pohledu druhé žalované schopné jet, druhá žalovaná však nebyla schopna zhodnotit, jestli bylo po technické stránce v pořádku, zda byly opotřebované brzdy, nefunkční asistenty řízení (ABS, EPS apod.), tužší řízení, vychýlená poloosa nápravy apod., resp. zda bylo vůbec ve stavu způsobilém k provozu na pozemních komunikacích. Až ze spisu soudu druhá žalovaná zjistila, že škodní vozidlo bylo určeno pouze na náhradní díly a druhá žalovaná byla pouze oklamaný řidič vozidla. Pokud by měla informaci o tom, že vozidlo je určeno pouze na náhradní díly, nikdy by nepřistoupila na to, aby vozidlo řídila. Druhá žalovaná dále argumentovala tím, že podle § 24 odst. 9 věta druhá ve spojení s § 10 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., není pasivně legitimovaný řidič, ale výlučně (sám) provozovatel vozidla (Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4550/2011). 6. Žalobkyně v replice k vyjádření druhé žalované k žalobě tvrdila, že druhá žalovaná před jízdou měla vědomost o změně ve vlastnictví škodícího vozidla a tudíž měla možnost vědět i o zániku jeho pojištění. Její tvrzení, že neměla odkud vědět, že pojištění ke škodícímu vozidlu zaniklo, je tak nejen nerelevantní, ale jeví se také jako nepravdivé a účelové. Zákon č. 168/1999 Sb., neobsahuje žádné liberační důvody a vědomost či dobrá víra druhé žalované jakožto řidiče škodícího vozidla o nepojištění je zcela nerozhodná. Ust. § 12 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., spojuje změnu vlastnictví vozidla se zánikem pojistné smlouvy. Ze záznamu o podání vysvětlení ze dne 28. 1. 2019, č. j. SZ MCP6 [číslo], je nepochybné, že druhá žalovaná o změně vlastníka škodícího vozidla věděla. Samotný zánik pojistné smlouvy se váže na moment oznámení změny vlastnictví vozidla pojistiteli, nikoliv na odevzdání zelené karty. Skutečnost, že druhá žalovaná měla k dispozici zelenou kartou je tedy irelevantní. Žalobkyně dále argumentovala, že druhá žalovaná je v daném případě pasivně legitimována jako řidič škodícího vozidla na základě ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., podle kterého„ …Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit…“ Povinnost druhé žalované nahradit újmu pak vyplývá z ustanovení § 2910 o. z., když druhá žalovaná vlastním zaviněním porušila povinnost stanovenou zákonem a je proto povinna nahradit poškozenému to, co tím způsobila Předmětná dopravní nehoda byla šetřena Policii ČR a její průběh je zaznamenán v Relaci Policie ČR, [číslo jednací] (dále jen„ relace PČR“), ze které je patrné, že druhá žalovaná zavinila dopravní nehodu tím, že se plně nevěnovala řízení škodícího vozidla a narazila levou boční částí škodícího vozidla do středových svodidel, od kterých se odrazila, přejela těleso dálnice a narazila pravou boční části do okrajových svodidel, čímž porušila ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a naplnila tím skutkovou podstatu přestupku podle ust. 125 c odst. 1 písm. k) téhož zákona. V relaci PČR je explicitně uvedeno, že technická závada jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledáním zjištěna a rovněž nebyla druhou žalovanou uplatněna a druhá žalovaná ani netvrdí, o jakou konkrétní technickou nezpůsobilost škodícího vozidla se mělo jednat a jaká je její příčinná souvislost s předmětnou dopravní nehodou. K r