20 C 156/2016-252 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně podala dne 18.5.2016 u zdejšího soudu žalobu proti žalované o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterou se domáhala zaplacení částky 27 200 Kč s odůvodněním, že podala dne 6.6.2014 u žalované žádost o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu podle zákona č. 262/2011 Sb. V řízení žalovaná využila podklady, které byly nashromážděny v řízení, které tomuto předcházelo, tedy ve věci žádosti, kterou podala matka žalobkyně za účast otce žalobkyně na odboji. Matka žalobkyně zemřela vinou průtahů v řízení žalované, když sama podala žádost o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu dne 23.2.2012. Podle § 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu má být o žádosti rozhodnuto bezodkladně. Nelze-li rozhodnout bezodkladně, pak podle § 71 odst. 3 správního řádu je správní orgán povinen vydat rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů, k níž se započítává lhůta až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jímž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. O žádosti žalobkyně tak mělo být rozhodnuto nejpozději do 7.7.2014. Řízení vedené žalovanou o žádosti žalobkyně je považováno jednoznačně za průtažné, jak uzavřel i Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 70Co 293/2015. Protože žalovaná nevydala rozhodnutí o žádosti o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu v zákonem stanovené lhůtě, uplatnil právní zástupce žalobkyně dne 16.11.2015 nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se za nesprávný úřední postup považuje též porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Podle judikátu NS ČR Cpjn 206/2010 je třeba mj. přihlížet i k věku a zdravotnímu stavu účastníků a v řízení, jichž jsou osoby vyššího věku (u žalobkyně se jedná ke dni podání žaloby o věk 76 let) nebo horšího zdravotního stavu (žalobkyně je polymorbidní) postupovat s větší péčí. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je nutno vycházet ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v zákoně č. 500/2004 Sb. Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok nedůvodných průtahů v řízení, tj. 1 250 – 1 667 Kč za 1 měsíc nedůvodných průtahů v řízení. Tuto výši lze podle sjednocovacího stanoviska moderovat s ohledem na působení jednotlivých faktorů v konkrétní věci. Je tedy nepochybně třeba při stanovení výše odškodnění tuto přiměřeně zvýšit, přičemž by mělo být dostačující zvýšení 50%. 2. Žalovaná nárok žalobkyně v uplatněné výši neuznává. Žalovaná vedla řízení o žádosti matky žalobkyně o vydání osvědčení odboje a odporu proti komunismu dle zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Dne 6.6.2014 však žalovaná obdržela oznámení od žalobkyně o úmrtí její matky a současně také žádost o pokračování v řízení s žalobkyní. Žalovaná následně zastavila řízení o žádosti matky žalobkyně a zahájila řízení o žádosti žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila svůj rodný list, tj. doklad o oprávněnosti její žádosti, požádala žalovaná o spolupráci [stát. instituce], přičemž rodný list žalobkyně obdržela dne 23.6.2014. Mezitím byl prostudován spis v archivu bezpečnostních složek. Následně bylo provedeno historickoprávní posouzení, po němž byla žalobkyně vyzvána k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, které byly z větší míry nashromážděny již v průběhu řízení o žádosti její matky. Žalovaná po posouzení veškeré dokumentace dospěla k závěru, že žádosti žalobkyně na vydání osvědčení o účasti v odboji a odporu proti komunismu nelze vyhovět. Proto uplatněnou žádost rozhodnutím ze dne 27.11.2014 zamítla. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala odvolání, které bylo dne 16.1.2015 postoupeno Etické komisi ČR k ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu (dále jen Etická komise) jako odvolacímu orgánu. Etická komise nakonec rozhodnutí žalované potvrdila, její rozhodnutí nabylo právní moci dne 4.12.2015. Žalovaná dále uvedla, že posoudila žádost žalobkyně o přiznání náhrady nemajetkové újmy a dospěla k závěru, že tento nárok je částečně oprávněný. Při určování konkrétní výše přiměřeného zadostiučinění žalovaná vycházela z platné právní úpravy a z aktuální judikatury, zejména ze stanoviska Občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, ze kterého lze dovodit, že za 1 rok řízení je pro poměry České republiky přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 – 20 000 Kč. Obecně však žalovaná stejně tak jako další ústřední správní orgány ČR včetně Ministerstva spravedlnosti, stanovuje základní částku za 1 rok řízení na 15 000 Kč, resp. částku 41 Kč za 1 den správního řízení. I soudní praxe s částkou 15 000 Kč za 1 rok řízení pracuje. Žalovaná při stanovení této základní částky reflektovala i specifičnost daného správního řízení, zejména jeho složitost, která vyžaduje rozsáhlé šetření, zejména v historických a archivních pramenech. Vyhledávání důkazního materiálu, jeho zpracování, studium a interpretace je pak z hlediska časového ale i odborného velice náročná. Dále je nutno vzít rovněž v potaz skutečnost, že pro první dva roky řízení se podle citovaného stanoviska Nejvyššího soudu ČR tato základní částka snižuje na polovinu, tj. na 7 500 Kč na rok. Zároveň je podle zákona č. 82/1998 Sb. nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. V daném případě bylo správní řízení zahájeno dne 6.6.2014, následně bylo provedeno archivní šetření a historickoprávní posouzení, na jehož základě žalovaná dospěla k závěru, že žádosti žalobkyně na vydání osvědčení o účasti v odboji nelze vyhovět. Proto žalovaná uplatněnou žádost rozhodnutím ze dne 27.11.2014 zamítla a následně k odvolání žalobkyně Etická komise její rozhodnutí potvrdila. Správní řízení u správního orgánu I. stupně tak celkem trvalo 224 dnů. Žalovaná se při stanovení výše odškodnění zabývala konkrétními aspekty daného případu, přičemž v té souvislosti na jedné straně brala v potaz význam předmětu řízení pro žalobkyně, jeho věk a celkovou délku řízení, ale i součinnost žalobkyně v průběhu řízení. Ve smyslu ust. § 6 odst. 1 zákona žádost musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat podklady prokazující splnění podmínek pro vydání tohoto osvědčení, a pokud jím žadatel disponuje, také doklad o československém občanství nebo doklad o jeho odnětí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v tomto případě svoji zákonem požadovanou činnost (odboj a odpor proti komunismu) pouze tvrdila, aniž by ji dokládala konkrétními důkazy, musel správní orgán provádět rozsáhlé šetření vlastními silami a silami spolupracujících orgánů. Pokud jde o celkovou délku řízení je nutno do jisté míry přisvědčit, že správní řízení o vydání osvědčení vedené žalovanou nebylo v tomto případě přiměřené dlouhé, avšak v této souvislosti je třeba zohlednit skutečnost, že žalobkyní nebyl předložen doklad prokazující oprávněnost její žádosti, přičemž tento nedostatek jí pomohla odstranit žalovaná. Na celkovou délku řízení měla navíc určitý vliv i žádost právního zástupce žalobkyně o prodloužení lhůty při podání blanketního odvolání s výhradou doplnění do 30 dnů. Z těchto důvodů dospěla žalovaní k závěru, že je spravedlivé a přiměřené okolnostem, pokud základní vypočtenou částku v rámci moderačního práva poníží o 10 %. Proto žalovaná přiznala (a vyplatila) žalobkyni na náhradu nemajetkové újmy částku 4 143 Kč. Žalovaná dále uvedla, že z její strany má být a skutečně je přiznáváno přiměřené zadostiučinění pouze za nepřiměřenou délku správního řízení vedeného před správním orgánem I. stupně, neboť délku řízení před odvolacím orgánem není žalovaná schopna jakkoli ovlivnit. Etická komise totiž není správním úřadem, který by byl v oboru působnosti Ministerstva obrany, jde o správní orgán sui generis, zřízený zákonem. Členy Etické komise volí a odvolává vždy po dvou členech Poslanecká sněmovna, Senát, vláda a Rada Ústavu pro studium totalitních režimů, jednoho člena jmenuje a odvolává prezident republiky. Předsedu komise volí a odvolává vláda z členů volených vládou. Výkon působnosti Etické komise a její ostatní činnost odborně, organizačně, finančně a materiálně zabezpečuje Úřad vlády ČR. Etická komise se pro tyto účely