19 C 326/2021-54 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalované omluvy za zásah do osobnostních práv, jež měla žalovaná zaslat žalobci v požadovaném znění:„ Omlouváme se za zásah do Vašich práv, k němuž došlo v důsledku toho, že jsme Vás vzdor našemu písemnému závaznému příslibu ze dne [datum] nejmenovali do funkce člena představenstva, ačkoli jsme od [obec] [anonymizována dvě slova] neobdrželi žádné závazné formální sdělení s negativními informacemi ohledně splnění podmínky Vaší důvěryhodnosti. [právnická osoba]“ 2. Žalobce tvrdil, že dne [datum] obdržel od žalované dopis (Letter of Intent), v němž byl žalovanou informován o závazném záměru jmenovat jej členem představenstva žalované na dobu dvou let, počínaje červencem [rok]. Jedinou podmínkou jmenování bylo formální schválení [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“). Následně dopisem ze dne [datum] žalovaná žalobci sdělila, že dozorčí rada upustila od záměru jmenovat žalobce členem představenstva s poukazem na to, že obdržela negativní informaci od [anonymizováno] ohledně splnění podmínky žalobcovy důvěryhodnosti. Žalovaná svůj postup nijak neodůvodnila konkrétními skutečnostmi, odvolala se toliko na neformální sdělení jedné z pracovnic [anonymizováno], přičemž neuvedla ani žádné konkrétní důkazy kromě uvedené zprávy [anonymizováno]. Dle opakovaných sdělení od [anonymizováno] na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, však [anonymizováno] žádnou informaci o žalobci žalované neposkytla, vyjma poskytnutí usnesení [anonymizováno] č. [rok] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], které se však k osobě žalobce nikterak nevyjadřuje a netýká se jej. Žalobce se proti tomuto údajnému zásahu [anonymizováno] bránil správní žalobou, avšak z rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2020, č. j. 6A 174/2019-60, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2021, č. j. 10 As 370/2020-39, a usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 751/21, vyplynulo, že [anonymizováno] se nedopustila vůči žalobci žádného zásahu, který by spočíval v tom, že žalované sdělila svá závazná stanoviska s negativním hodnocením ohledně důvěryhodnosti žalobce, jak v dopise ze dne [datum] výslovně uvádí žalovaná. Žalobce uvedl, že ani z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze nevyplývá, že by se pojišťovna před jmenováním osoby do klíčové funkce musela [anonymizováno] dotázat dle zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoP“) na způsobilost a důvěryhodnost takovéto osoby. Pojišťovna má na základě ust. § 7a odst. 2 ZoP pouze povinnost sdělit [anonymizováno] změny na klíčových pozicích před jmenováním těchto osob do funkce, včetně poskytnutí veškerých informací a podkladů potřebných k posouzení, zda jsou tyto osoby způsobilé a důvěryhodné funkci vykonávat. Žalovaná tak nemůže přesouvat odpovědnost na [anonymizováno], neboť splnění zákonných podmínek pro jmenování žalobce členem svého představenstva měla posoudit žalovaná sama. Žalobce dále uvádí, že dle ust. § 95 odst. 2 ZoP následně přísluší [anonymizováno] nařídit provedení změn těchto osob v případě, že nesplňují podmínku způsobilosti nebo důvěryhodnosti, tj. až v okamžiku, kdy je dotyčná osoba do funkce jmenována. Dle žalobce byla pouze žalovaná v dané fázi oprávněna posoudit, zda žalobce splňuje, či nesplňuje uvedenou podmínku důvěryhodnosti osoby s klíčovou funkcí. Ze všech těchto důvodů má žalobce za to, že jakékoliv sdělení ze strany [anonymizováno] nemohlo být v dané situaci závazně, proto nemohlo být ani důvodem nejmenování žalobce, resp. upuštění od závazně deklarovaného záměru ze strany žalované. Žalobce má za to, že mu bylo tímto„ preventivním opatřením“ žalované znemožněno uplatnit proti názoru jednoho z rozhodovacích článků [anonymizováno] jakoukoliv obranu, neboť skutečné důvody, v nichž [anonymizováno] spatřuje nedůvěryhodnost žalobce, se žalobce dozvěděl až na základě listin předložených žalovanou v rámci tohoto řízení. Žalobce dne [datum] vyzval žalovanou, aby žalobci vysvětlila rozpor týkající se nejmenování jeho osoby do pozice člena představenstva, případně aby se tento zásah omluvila, přičemž žalovaná dne [datum] žalobci sdělila, že sice disponuje stanoviskem dohledového orgánu [anonymizováno] ze dne [datum], nicméně žalobci jej nemůže poskytnout, neboť se jedná o stanovisko s důvěrnými informacemi. Pokud by totiž [anonymizováno] žalované nařídila provést u nově jmenovaného žalobce změnu, toto provedení by mělo formu správní řízení, žalobce by jako účastník takového řízení měl k dispozici všechny prostředky ochrany dané správním řádem a se závěry [anonymizováno] by tak mohl polemizovat. Žalobce nadto uvádí, že byl bezprostředně před nástupem k žalované v rámci svého předchozího pracovního angažmá v roli předsedy představenstva významného subjektu v oblasti finančního trhu celkem čtyřikrát prověřován a vždy s kladným výsledkem. Žalobce má za to, že tím, že žalovaná veřejně deklarovala záměr jmenovat jej jako člena představenstva (tento záměr byl komunikován napříč celou společností žalované) a v tomto duchu byly dále realizovány i konkrétní kroky - žalobce byl v pracovněprávním vztahu poradce žalované, kdy postupně přebíral budoucí agendu, od [datum] do [datum] byl plně zaintegrován do řídících struktur žalované v exekutivní roli, účastnil se interních jednání představenstva a dvou dozorčích rad, tzv. on boarding programu v rámci [anonymizována dvě slova], včetně účasti na obchodních jednáních s externími partnery žalované, způsobila žalovaná žalobci nevratné škody na jeho profesní kariéře a poškodila tak svým jednáním dobrou pověst žalobce. Naopak upuštění od záměru jmenovat žalobce do uvedené funkce žalovaná komunikovala všem zaměstnancům a svým spolupracovníkům emailem ze dne [datum] a stejná informace byla uveřejněna v časopise [anonymizována dvě slova]. Jednání žalované tak vedlo k tomu, že žalobce doposud nemohl nalézt odpovídající zaměstnání navzdory jeho vzdělání, zkušenostem a předchozí praxi. Žalobce je přesvědčen, že v případě realizace požadované omluvy by žalovaná přiznala své pochybení a žalobce by tak mohl na pracovním trhu nalézt odpovídající uplatnění. Žalobce pro úplnost uvedl, že podal vůči [anonymizováno] správní žalobu, kterou se domáhá zahájení správního řízení, v němž by se mělo určit, zda je žalobce důvěryhodnou osobou či nikoli, nicméně v dané chvíli nebylo ještě nařízeno jednání. 3. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Uvedla, že je tuzemskou pojišťovnou ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. b) ZoP. Dle ust. § 7a odst. 1 ZoP má žalovaná povinnost zajistit, aby všechny osoby, které zastávají klíčové funkce v organizaci žalované (mezi něž vzhledem k ust. § 3 odst. 6 písm. k ) ZoP nesporně patří i člen představenstva žalované) byly způsobilé a důvěryhodné a nebyly ve střetu zájmů, který by byl na újmu řádného a obezřetného řízení žalované. Dle ust. § 7a odst. 2 ZoP má žalovaná bez zbytečného odkladu povinnost sdělit [anonymizováno] změny osob v klíčových funkcích žalované spolu se všemi informacemi a doklady potřebnými k posouzení, zda jsou tyto osoby způsobilé a důvěryhodné. Dle ust. § 95 odst. 2 ZoP pak platí, že nesplňuje-li osoba v klíčové funkci u žalované podmínku způsobilosti nebo důvěryhodnosti, může [anonymizováno] žalované nařídit provedení změny takové osoby ve stanovené lhůtě. Vzhledem ke skutečnosti, že má [anonymizováno] jako regulátor v oblasti pojišťovnictví značnou pravomoc ve vztahu k obsazení klíčových funkcí v rámci organizace žalované, dotázala se žalovaná ještě před jmenováním žalobce do funkce [anonymizováno], zda považuje žalobce za dostatečně důvěryhodnou osobu ve smyslu výše uvedené právní úpravy. Žalovaná uvádí, že její postup je v praxi zcela běžný (jak uznal i Městský soud v Praze v řízení o správní žalobě žalobce vůči [anonymizováno]), když zároveň šetří práv všech stran, protože zabraňuje zbytečnému jmenování a následnému odvolání osoby v klíčové funkci za situace, když by [anonymizováno] měla k její důvěryhodnosti výhrady. Žalobce byl na tento postup v Letter of Intent upozorněn a kladné vyjádření [anonymizováno] bylo podmínkou jmenování do funkce člena představenstva žalované. Žalobce rovněž na celém procesu spolupracoval a měl možnost vyjadřovat se i k jednotlivým skutečnostem, což potvrzuje i odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2020, č. j. 6A 174/2019-60. Žalovaná získala odpověď na svou žádost formou emailové zprávy ze dne [datum], jenž byla sepsána paní [jméno] [příjmení], ředitelkou sekce dohledu nad finančním trhem, a jenž byla adresována [jméno] [příjmení], předsedovi představenstva žalované. V této zprávě je uvedeno, že [anonymizováno] nepovažuje žalobce za důvěryhodnou osobu vzhledem k závažným nedostatkům v činnosti [právnická osoba], v níž žalobce působil na pozici předsedy představenstva a generálního ředitele v letech [rok] – [číslo] a že toto jeho stanovisko je konečné. Za takové situace se žalovaná rozhodla v souladu s