33 C 38/2022-39 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou, došlou [název soudu] dne 26. 10. 2021 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), se žalobkyně domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 813,42 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále také jen„ Banka“) dne 21. 3. 2017 smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byla žádost o změnu kartového účtu a karty z téhož dne. Na základě Smlouvy se Banka zavázala poskytnout dlužníku úvěr ve výši 10 000 Kč (dále jen„ úvěr“). Úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty byl evidován na kartovém účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Před uzavřením Smlouvy provedla banka posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr v souladu ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů. Žalovanému bylo umožněno čerpat úvěr prostřednictvím plateb kreditní kartou u obchodníků za účelem bezhotovostních úhrad za zboží či služby nebo formou výběru hotovosti prostřednictvím bankomatu či na obchodním místě Banky. Naproti tomu žalovaný byl povinen platit Bance úroky z úvěru a dále ceny a služby spojené s vedením úvěru podle příslušného ceníku (sazebníku). Splácení úvěru spolu s úroky a cenami vyúčtovanými za příslušný účetní cyklus bylo stanoveno skrze celkovou minimální splátku, vyčíslenou k poslednímu dni účetního cyklu ve výši 3,0 % z vyčerpané dlužné částky (jistiny). K povinným úhradám byly připočteny úroky a vyúčtované sjednané ceny. Tyto částky byly splatné k datu splatnosti příslušného účetního cyklu. Přestože byl žalovaný ze strany Banky opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě, dostával se do prodlení s úhradou vyčíslených splátek. Výzvou Banky ze dne 7. 10. 2017 byl žalovaný vyzván k neprodlené úhradě dlužné částky po splatnosti a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Ani na tuto výzvu Banky však dlužník nereagoval a ničeho neuhradil, proto byl celý úvěr ke dni 13. 11. 2017 zesplatněn, což bylo žalovanému oznámeno výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 13. 11. 2017. Ke dni zesplatnění činila celková dlužná částka 12 604,70 Kč a skládala se z jistiny ve výši 11 856,91 Kč a smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení v souhrnné výši 747,79 Kč. Po zesplatnění pohledávky byla žalovaným na pohledávku provedena jediná úhrada, a to dne 30. 11. 2017 ve výši 12 000 Kč, přičemž tato úhrada byla Bankou započtena ve výši 47,26 Kč na úhradu dlužných zákonných úroků z prodlení, ve výši 796,60 Kč na úhradu dlužných smluvních úroků po splatnosti a ve výši 11 156,14 Kč na částečnou úhradu jistiny, čímž se výše jistiny snížila na částku ve výši 700,77 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2018, přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 10. 2018. Žalovaný dále ničeho neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 30. 1. 2019. 2. [název soudu] usnesením ze dne 4. 11. 2021, [číslo jednací], vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 1. 12. 2021. 3. Soud rozhodl podle návrhu elektronickým platebním rozkazem ze dne 20. 1. 2022, [číslo jednací], který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. Soud jej proto usnesením ze dne 21. 3. 2022 zrušil a ve věci nařídil jednání na den 23. 6. 2022. K tomuto jednání řádně a včas předvolal účastníky. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, žalovaný se nedostavil bez omluvy, ač měl vykázáno doručení žaloby a předvolání k jednání dne 9. 5. 2022. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud ve věci rozhodl rozsudkem, který byl vyhlášen při jednání soudu. Vzhledem ke skutečnosti, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“)), je písemné zdůvodnění tohoto rozsudku vyhotoveno v rozsahu dle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. 6. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], byla dne 21. 3. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž tento se žalovaný zavázal splácet v pravidelných minimálních splátkách, a to spolu s dalšími cenami a poplatky stanovenými Bankou, přičemž této své povinnosti nedostál, když se ocitl v prodlení s úhradou vypočtených splátek. Banka proto po výzvě k úhradě dlužných částek po splatnosti celý úvěr ze Smlouvy zesplatnila ke dni 13. 11. 2017 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné jistiny ve výši 11 856,91 Kč a úroků v souhrnné výši 747,79 Kč. Dne 30. 11. 2017 došlo k částečné úhradě ze strany žalovaného, kterým byla dlužná jistina ponížena na částku ve výši 700,77 Kč a do té doby kapitalizované úroky byly zcela uhrazeny. Pohledávka za žalovaným byla dne 1. 10. 2018 postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2018, přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky informován oznámením ze dne 30. 10. 2018. Postoupená pohledávka sestávala z nesplacené vyčerpané jistiny ve výši 700,77 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ke dni 1. 10. 2018 ve výši 70,90 Kč vypočtených v sazbě 12 % p. a. z částky ve výši 700,77 Kč (jistiny) za období od 1. 12. 2017 do 1. 10. 2018 a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ke dni 1. 10. 2018 ve výši 41,75 Kč vypočtených v sazbě 7,05 % p. a. z částky ve výši 700,77 Kč (jistiny) za období od 1. 12. 2017 do 1. 10. 2018. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní výzvu ze dne 30. 1. 2019. 7. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav věci tak, že Banka a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jako„ o. z.“). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru a nesplnil povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky. Bance vznikl v důsledku prodlení žalovaného nárok na zaplacení dlužné částky, dále úroků z prodlení dle § 1970 o. z. a dále i nárok na zaplacení smluvních úroků. Žalovaný po zesplatnění úvěru učinil částečnou úhradu dluhu ve smyslu § 1932 o. z., kterou ponížil dlužnou částku na 813,42 Kč s příslušenstvím. Do pozice věřitele následně vstoupila žalobkyně, a to z titulu smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Soud po zhodnocení důkazů ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. jak jednotlivě, tak i ve vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 304 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 813,42 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.