6 C 309/2015 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce podal dne 31. 7. 2015 u zdejšího soudu žalobu proti žalovaným o zaplacení částky 27 360 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m² – druh pozemku ostatní plocha, parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m² – druh pozemku ostatní plocha, parc. [číslo] o výměře [číslo] m² – druh pozemku lesní pozemek, to vše v [katastrální uzemí], evidovaných na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalovaní jsou ideálními vlastníky pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], a to tak, že [celé jméno žalovaného] náleží podíl ve výši ½, [celé jméno žalovaného] podíl ve výši ¼ a [celé jméno žalované] podíl ve výši ¼. Části předmětných pozemků parc. [číslo] o celkové výměře ca [anonymizováno] m² ve vlastnictví žalobce jsou připloceny k pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], který je ve vlastnictví žalovaných. Ti tyto pozemky užívají bez právního důvodu, tj. bez existence smluvního vztahu. Tím, že žalovaní tuto část pozemku užívají bez právního důvodu, bezdůvodně se obohacují ve smyslu ust. § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákon a podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobce požaduje za část pozemku parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m² za období od 1. 3. 2013 do 31. 12. 2013 částku 2 112,66 Kč, za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 částku 2 520 Kč, za období od 1. 1. 2015 do 28. 2. 2015 částku 407,34 Kč, za část pozemku parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m² za období od 1. 3. 2013 do 31. 12. 2013 částku 8 752,44 Kč, za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 částku 10 440 Kč a za období od 1. 1. 2015 do 28. 2. 2015 částku 1 687,56 Kč a za část pozemku parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m² požaduje za období od 1. 3. 2013 do 31. 12. 2013 částku 603,62 Kč, za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 částku 720 Kč a za období od 1. 1. 2015 do 28. 2. 2015 částku 116, 38 Kč v sazbě 120 Kč za m2. Celková dlužná částka tak činí podle žalobce 27 360 Kč. Žalobce žalované několikrát vyzýval k zaplacení dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou svého právního zástupce ze dne 13. 7. 2015, avšak žalovaní ničeho neuhradili. 2. Soud rozhodl podle žaloby platebním rozkazem, č.j. 6C 309/2015-20 ze dne 11. 8. 2015, proti němuž podali žalovaní včasný odpor, ve kterém navrhli zamítnutí žaloby, když nárok žalobce ani zčásti neuznali. Uvedli, že považují za sporné tvrzení žalobce, že část pozemku v jeho vlastnictví o výměře cca [anonymizováno] m² byla připlocena k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] ve vlastnictví žalovaných. Uvedli, že žalovaní, respektive jejich právní předchůdci, nabyli pozemky v k. ú. [část obce] do užívání na základě rozhodnutí finančního odboru Obvodního národního výboru v [obec a číslo] o přidělení pozemku do užívání v roce 1973 [ulice] roku 1976 vydal nejprve obvodní hygienik [anonymizováno] v [obec a číslo] souhlas s projektem rodinného domu v [obec a číslo], [ulice] č. kat. [číslo], [číslo] a [číslo], a to rozhodnutím ze dne [datum] sp. zn. [anonymizováno] [číslo], a pak i odbor výstavby [anonymizováno] v [obec a číslo] rozhodnutí o vydání stavebního povolení ze dne 30. 12. 1976, [číslo jednací] [anonymizováno] [spisová značka], kterým povolil výstavbu rodinného domku právním předchůdcům žalovaných. Poté probíhala výstavba rodinného domu, když ke kolaudaci došlo v roce 1979 a poté začali žalovaní, respektive jejich právní předchůdci, nemovitosti užívat. Oplocení nemovitosti ve vlastnictví žalovaných bylo postaveno v roce 1980, nejpozději v roce 1981, od té doby tedy žalovaní, respektive jejich právní předchůdci, nemovitosti ohraničené plotem, který se od roku 1980 1981 nachází stále na stejném místě, užívali, a to i tak, že na předmětné pozemky sázeli stromy, aby tak došlo ke zpevnění svahu, či za stejným účelem do svahu umístili trámy a kovové tyče, což se stalo cca v roce 1985. Z toho je tedy jednoznačně zřejmé, že žalovaní, respektive jejich právní předchůdci, minimálně od roku 1981 do současnosti nejprve užívali, když podle tehdy platné úpravy, a jak bylo tehdy obvyklé, jim byly pozemky přiděleny pouze do užívání, ale se změnou právního režimu jako poctiví držitelé drželi vlastnické právo k předmětným částem pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], neboť se i k těmto částem pozemku po celou dobu chovali jako vlastníci, když je nejen užívali, ale také o ně pečovali. Žalovaní vznesli námitku promlčení žalobou uplatněné částky za období od 1. 3. 2013 do 31. 7. 2013. 3. Žalobce v písemném vyjádření setrval na žalobě. Oponoval, že bylo zcela jasně fotograficky zdokumentováno, že předmětné části pozemků jsou připloceny k pozemku žalovaných a těmi jsou neoprávněně užívány. Jako vlastník předmětných částí pozemku je v katastru nemovitostí evidován žalobce. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o veřejný seznam, může do něj každý nahlížet, a proto ve vztahu k informacím, které jsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, platí zásada materiální publicity. Žalovaným tedy musela nebo minimálně měla a mohla být známa skutečnost, že užívají pozemek, jehož nejsou vlastníky. Pokud žalovaní poukazují na skutečnost, že jejich právní předchůdci užívali předmětné části pozemku již od roku 1985, nedoložili to žádnými důkazy. Jedná se tedy pouze o účelové tvrzení. Pokud upozorňují na to, že na předmětné části pozemku jejich předchůdci vysázeli stromy, které mají být důkazem o dlouhodobosti užívání pozemku, nemůže to být v této věci postačující, neboť z informativního výpisu z katastru nemovitostí lze zjistit, že předmětný pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] je evidován jako lesní pozemek. Je tedy nanejvýš logické, že se zde bude nacházet stromový porost různého stáří. Pokud se týká námitky promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení za období do 31. 12. 2013, pak je počátek plynutí promlčecí lhůty striktně vázán na okamžik, kdy se žalobce skutečně dozvěděl o relevantních skutečnostech, tedy o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Žalobce se o tom, že se žalovaní na jeho úkor bezdůvodně obohacují, dozvěděl až po provedeném podrobném průzkumu dané oblasti [právnická osoba], [anonymizováno], načež dne 3. 3. 2015 zkontaktoval žalované přípisem a sdělil jim relevantní skutečnosti týkající se bezdůvodného obohacení a vyzval je k úhradě dlužné částky ve výši 27 360 Kč. Tato skutečnost je rozhodným okamžikem pro uplynutí promlčecí doby, která je tak zachována. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Odo 1642/2006 ze dne 25. 2. 2009, podle něhož bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele. Teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 4. Žalovaní v doplnění skutkových tvrzení akcentovali, že neměli možnost účastnit se vyměření pozemků v terénu, na základě kterého žalobce tvrdí, že část pozemků žalobce byla neoprávněně připlocena žalovanými k jejich pozemku. Potvrdili, že jejich právní předchůdci oplotili jimi užívané nemovitosti tak, jak byly zjištěny žalobcem před podáním žaloby, respektive před odesláním výzvy k zaplacení vymáhané pohledávky v březnu 2015, v roce 1980, nejpozději v roce 1981, a to v hranicích, ke kterým jim náleželo užívací právo podle tehdy platné právní úpravy. Od této doby tedy žalovaní, respektive jejich právní předchůdci, nemovitosti ohraničené plotem, který se od let 1980 1981 nachází na stejném místě užívali, tak jak popsali v původním vyjádření k žalobě. Právní předchůdci žalovaných i žalovaní předmětné pozemky užívali v dobré víře jako pozemky, ke kterým jim nejprve náleželo právo užívací a později právo vlastnické. Právní předchůdci žalovaných také na svém pozemku vybudovali bazén, který má výpusť právě na sporné části pozemku a zpevnili předmětné části pozemku trámy a kovovými tyčemi cca v roce 1985. Z toho je tedy jednoznačně zřejmé, že žalovaní jako poctiví držitelé vydrželi vlastnické právo ke sporným částem pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], neboť se i k těmto částem pozemků po celou dobu chovali jako vlastníci, když je nejen užívali, ale také o ně pečovali. Pokud žalobce tvrdí, že žalovaným by měla být známa skutečnost, že užívají části pozemků, které nejsou v jejich vlastnictví, když žalobce upozorňuje na zásadu materiální publicity veřejného rejstříku – katastru nemovitostí, pak sporná může být podle tvrzení žalobce pouze ta skutečnost, kudy vede hranice mezi pozemky ve vlastnictví žalobce a ve vlastnictví žalovaných, respektive jejích právních předchůdců. [obec] mezi pozemky byla vytyčena právními předchůdci žalovaných již v roce 1980, nejpozději v roce 1981, a tato hranice nebyla nejen změněna, ale až do března 2015 ani nikým, tedy ani žalobcem, rozporována. Svah, jehož součástí jsou sporné části pozemku, vznikl navezením materiálu a zeminy, která zůstala po vybudování domu v předmětném území. Nikdo