9 C 474/2015-272 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce podal dne 28. 12. 2015 žalobu, kterou se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že 2. žalovaný je vlastníkem nemovitostí - parcel [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] zapsaných na [list vlastnictví], pro [územní celek], okres [územní celek], [katastrální uzemí], to vše u Katastrálního pracoviště pro [územní celek], [stát. instituce]; a parcel [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], p. [číslo] [parcelní číslo], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] zapsaných na [list vlastnictví], pro [územní celek], okres [územní celek], [katastrální uzemí], to vše u Katastrálního pracoviště pro [územní celek], [stát. instituce] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Uvedl, že je církevní právnická osoba, součást římskokatolické církve, registrovaný v České republice podle § 22 odst. 1 zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Ke dni 25. 2. 1948 byl knihovním vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalobce má podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen„ zákona č. 428/2012 Sb.“) postavení oprávněné osoby. Předmětné nemovitosti jsou předmětem jeho restitučního nároku, a v katastru nemovitostí je zapsán jako vlastník 1. žalovaný. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví 2. žalovaného, neboť 1. žalovaný je zapsán jako vlastník, ač se jím nikdy právoplatně nestal. Po provedení zápisu 2. žalovaného jako vlastníka předmětných nemovitostí do katastru nemovitostí, je žalobce oprávněn uplatnit v zákonem stanovené lhůtě nárok na vydání svého historického knihovního majetku. Předmětné nemovitosti z vlastnictví žalobce do vlastnictví státu v rozhodném období ve smyslu § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb, postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, resp. zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Podle návrhu ministerstva zemědělství ze dne 14. 7. 1948, č. j. Zd 1866/48, č. d. 10862/48, bylo do příslušné knihovní vložky poznamenáno zamýšlené převzetí a revize. Dne 9. 3. 1948 rozhodlo Ministerstvo zemědělství pod č. j. 6227/48-IX/R-12 o revizi první pozemkové reformy. Dne 8. 4. 1948 dalo Ministerstvo zemědělství 1. žalovanému pod č. j. 32.573/48-IX/R-31 výpověď práva hospodaření k předmětným nemovitostem. Dne 24. 8. 1948 Ministerstvo zemědělství rozhodlo pod č j. 88.711/48- o převzetí lesního a rybničního majetku žalobce, a to Velkostatku [část obce], [obec], [anonymizována dvě slova], [obec] § 18 zák. č. 428/2012 Sb. odkazuje na blokační ustanovení zákonů, které znají pouze převod vlastnického práva, přesto však výslovně používá i právní terminus technicus„ přechod“ vlastnického práva. Z toho je ovšem více než zřejmé, že zákonodárce mínil rozšířit ochranu oprávněných osob i mimo působnost zákonů obsahujících blokační ustanovení. Jinak by výraz„ nebo přešla“ použitý v textu shora uvedeného ustanovení postrádal jakýkoliv smysl. Odkaz na blokační ustanovení nesměřuje ke striktní aplikaci zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon č. 229/1991Sb.“), nebo zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (dále jen„ zákon č. 92/ 1991“), ale k univerzálnímu závazku státu s historickým majetkem církví nenakládat až do přijetí zákona o církevních restitucích. Vlastnické tituly k předmětným nemovitostem, o které opírá své vlastnictví 1. žalovaný jsou prohlášení, která jsou podle žalobce v rozporu s blokačním § 29 zákona č. 229/1991 Sb. Předmětné nemovitosti přešly z vlastnictví žalobce do vlastnictví státu v rozhodném období ve smyslu § 5 písm. a) zákona 428/2012 Sb., zákona č. 428/2012 Sb. Dále uvedl, že je oprávněnou osobou podle zákona č. 92/1991 Sb. a je legitimován k podání žaloby podle § 18 zákona č. 428/2012 Sb. Podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen„ zákon č. 172/1991 Sb.“), přešly do vlastnictví České republiky pozemky, s nimiž obce skutečně po 23. 11. 1990 hospodařily. 1. žalovaná tyto podmínky nesplnila. 2. 1. žalovaný uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobce, že blokační § 29 zákona č. 229/ 1991 je jakýmsi univerzálním blokačním ustanovením, a že předmětné nemovitosti nemohly přejít na 1. žalovaného. Předmětné nemovitosti přešly s účinností zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, dne 24. 5. 1991, přičemž blokační § 29 zákona č. 229/1991 Sb., nabyl účinnosti dne 24. 6. 1991. Podle § 8 zákona č. 428/2012 Sb., nelze vydat zastavěný pozemek nebo pozemek, který má veřejně prospěšnou funkci, přičemž na předmětných nemovitostech jsou asfaltové cesty a parková úprava, což je veřejně prospěšná funkce. Žalobce se pak vzdal všech svých nároků za předmětné nemovitosti, když uzavřel smlouvu o vypořádání finanční náhradou, která byla stanovena paušálně za majetek, který nebude vydán. Nadto pak 1. žalovaný předmětné nemovitosti vydržel. Dále 1. žalovaný uvedl, že blokační § 3 zákona č. 92/1991 Sb., se nevztahoval na přechod majetku na obce, když se nevztahovalo ani na převod majetku v tzv. malé privatizaci. § 29 zákona č. 229/1991 Sb., se týkal toliko zemědělského majetku (§ 1) a převodů. Nadto pak byly blokovány převody, nikoliv přechody. Dále uvedl, že s předmětnými nemovitostmi skutečně hospodařil a byly splněny podmínky pro jejich přechod na 1. žalovaného. Stejně tak podle § 5 zákona č. 172/1991 Sb. 3. 2. žalovaný uvedl, že § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. stanoví, že oprávněná osoba může podat soudu žalobu o určení vlastnického práva státu z důvodu, že věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb. nebo v rozporu s § 29 zákona č. 229/1991 Sb. § 3 odst. 1 věta druhá zákona č. 92/1991 Sb. stanoví, že předmětem tohoto zákona není majetek, který na stát přešel po 25. únoru 1948 z vlastnictví církví, řádů a kongregací a náboženských společností. § 29 zákona č. 229/1991 Sb., s účinností od 24. 6. 1991, stanoví, že majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku. Žalobce uvádí, že 1. žalovaný nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem na základě zákona č. 172/1991 Sb. Žalobce se v podané žalobě dovolává blokačních ustanovení § 3 zákona č. 92/1991 Sb. a § 29 zákona č. 229/1991 Sb. § 3 zákona č. 92/1991 Sb. však dopadá pouze na privatizaci a § 29 zákona č. 229/ 1991 pak zapovídal toliko převod, nikoli též přechod vlastnického práva k majetku, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace. S názorem žalobce, že obecný charakter § 29 překračuje působnost zákona č. 229/ 1991, se 2. žalovaná neztotožňuje, naopak má za to, že se vztahoval pouze na nemovitosti, které ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. splňovaly charakter nemovitostí specifikovaných v § 1 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., neboť žádné z ustanovení tohoto zákona nemůže překročit rozsah působnosti zákona vymezený v § 1. 4. Vedlejší účastník uvedl, že se plně ztotožňuje s argumentací 1. žalovaného. 5. Soud zjistil tyto skutečnosti: 6. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce je církevní právnická osoba, součást římskokatolické církve, registrovaný v České republice podle § 22 odst. 1 zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. K předmětným nemovitostem je v katastru nemovitostí zapsané vlastnické právo 1. žalovaného. Římskokatolická církev uzavřela s Českou republikou Smlouvu o vypořádání, do které byly zahrnuty veškeré velkostatky kláštera [anonymizováno] v [část obce]. 7. Ze sdělení Katastrálního úřadu pro [anonymizována tři slova] ze dne 24. 2. 2020 soud zjistil, že ke dni 24. 5. 1991 byly pozemky parc. [číslo] ve vlastnictví Národního výboru [anonymizována dvě slova]. [obec], parc. [číslo] ve vlastnictví Obvodního národního výboru v [obec a číslo], a parc. [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. 8. Z kopie žádosti o zápis do [anonymizováno] ze dne 31. 5. 1996 soud zjistil, že [stát. instituce] požádal o zápis do katastru nemovitostí na [list vlastnictví] žalované pozemky, které přešly do vlastnictví 1. žalované podle § 1 zákona č. 172/ 1991, a to parc. [číslo]. 9. Z kopie ohlášení o přechodu vlastnictví ze dne 23. 2. 2001 a Prohlášení ze dne 23. 2. 2001 soud zjistil, že mimo jiné pozemky parc. [číslo] přešly do vlastnictví 1. žalovaného podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb., přičemž ke dni 23. 11. 1990 byl ve vlastnictví Národního výboru a 1. žal