10 C 333/2021-77 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se žalobou podanou dne 27. 10. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 2 173 684,09 Kč s příslušenstvím z titulu přiměřené náhrady za užívání žalobcova pozemku parc. [číslo] o výměře 106 816 m², v [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětný pozemek“) za období od 1. 11. 2018 do 31. 10. 2019 s odůvodněním, že předmětný pozemek mu byl vydán podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a to rozhodnutím Pozemkového úřadu - Okresního úřadu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Pozemkový úřad zároveň rozhodl o zřízení věcného břemene k tíži pozemku a věcné břemeno bylo vloženo do katastru nemovitostí ve prospěch VÚSS [obec] v rozsahu trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila. Sjednaná náhrada za užívání pozemku žalovanou ve výši 3 Kč za m2 za rok nebyla po celou dobu měněna, byť žalobce požadoval zvýšení nájemného. Žalobce se odvolal na pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], v němž Městský soud v Praze jako soud odvolací v plném rozsahu potvrdil odvoláním žalované napadený nyní pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] který uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu ve výši 2 136 320 Kč s příslušenstvím (jednotková náhrada 20 Kč / m2 / rok) s tím, že řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo vedeno mezi týmiž účastníky ve stejném procesním postavení a skutkový rozdíl oproti zde souzené věci spočíval pouze v tom, že v žalobě byla požadovala náhrada za jiné období, a to od 1. 11. 2017 do 31. 10. 2018 s tím, že Městský soud v Praze se ve svém shora uvedeném potvrzujícím rozsudku ztotožnil s právními závěry učiněnými týmž soudem ve věci jiného drobného vlastníka půdy v areálu letiště [obec], RNDr. [jméno] [příjmení], v chronologicky starším rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], ze dne 26. 5. 2022, kde žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] taktéž dosáhla jednotkové náhrady ve výši 20 Kč / m2 / rok (týkalo se roku 2017). Ze shora uvedeného potvrzujícího rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci [číslo jednací] ([spisová značka]) vyzdvihl žalobce závěr, že a) konstrukce, kdy věcné břemeno jako omezení vlastnického práva je zřízeno úředním rozhodnutím (k tíži restituovaného pozemku ve prospěch státu) a současně se předpokládá, že další (související) vztahy (včetně úplaty) budou upraveny až smlouvou, staví restituenty (a od nich odvozené vlastníky) do nerovného (slabšího) postavení, omezení vlastnického práva (ve prospěch státu) je postaveno najisto, ale protiplnění (ve prospěch restituentů) minimálně co do výše nikoli, b) nárok žalobce je nutné kvalifikovat jako specifickou náhradu za omezení vlastnického práva věcným břemenem, na kterou plyne nárok přímo z článku 11 odst. 4 LZPS, nejedná se o nárok, na který by bylo možné aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení, c) v souladu s názorem Nejvyššího soudu ČR, č. j. [číslo jednací] ze dne [anonymizováno] 3 2022) lze k náhradě ve výši 20 Kč / m2 / rok dospět přímou úvahou soudu podle § 136 o. s. ř zohledňující veškeré konkrétní okolnosti případu, kupříkladu intenzitu restrikce, délku jeho trvání, podmínky nabytí zatíženého pozemku, jakož i předpokládaný vliv příslušného omezení na tržní cenu nemovitosti, d) věcné břemeno snižuje (transakční / tržní) hodnotu pozemku o 60 až 80 %. Má-li protiplnění být skutečnou kompenzací, pak nemůže být stanoveno na základě obvyklé výše nájemného odvozené ze znehodnocené (snížené) transakční ceny. To totiž kompenzuje pouze tu okolnost, že věcné břemeno brání jinému komerčnímu využití. Musí ale současně kompenzovat i zmíněné snížení transakční ceny. Při stanovení náhrady na měsíční bázi je třeba vycházet z přepočtené transakční ceny bez zátěže znehodnocení, e) pozemek je historicky letištní plochou. [příjmení] letiště [obec], ačkoliv je v katastru nemovitostí evidována jako tzv. travnatá plocha, není typickým nezastavěným pozemkem, f) skončením nájemní smlouvy žalobce nezískal žádné výhody, naopak žalovaná pozbyla smluvní povinnost se o pozemek starat, g) znalecké posudky vyhotovené znaleckým ústavem [právnická osoba] použité v řízení o žalobě RNDr. [jméno] [příjmení] (náhrada za rok 2017) trpí metodickými vadami, jelikož stanovují 5 % koeficient pro přepočet transakční ceny letištních pozemků na obvyklé roční nájemné; jak plyne ze skutečné povahy pozemků žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], ale i žalobce v tomto řízení, jedná však o pozemky, které je nutné kvalifikovat jako zastavěné letištěm; těm tedy náleží koeficient jiný, a to až 10 %; zastavěnost pozemku není možné určit formalisticky pohledem do katastru nemovitostí, ale je nutné ji zjišťovat dle skutečných poměrů v oblasti; nelze než dojít k závěru, že pozemek žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (ale i žalobce v tomto řízení) je funkčně i logicky součástí areálu letiště a letecký provoz by bez nich nemohl být řádně zajištěn, nezohledňovaly znehodnocení pozemků zatížených věcným břemenem strpění leteckého provozu, které mohly snížit transakční hodnotu daných pozemků v rozsahu o 60 až 80 %; skutečná kompenzace by se však měla určovat bez tohoto znehodnocení; dokonce i při koeficientu 5 % pro přepočet skutečné prodejní ceny na roční nájemné by byla odpovídající výše finanční náhrady za omezení vlastnického práva minimálně 20 Kč / m2 / rok, znalecký ústav spravedlivou výši nájemného pro rok 2017 (odpovídající náhradě) určil na částku 11 Kč / m2 / rok a vycházel při tom z transakční ceny tržní hodnoty pozemku ve výši 214 Kč / m2. I pokud by tato hodnota byla snížena vlivem zatížení věcným břemenem jen o 36,5 % a nikoliv o 80 % či o 60 % (jak by správně mělo být), pak by činila 400 Kč, a i při sazbě ročního nájemného jen 5 % (ačkoliv správně by mělo být až 10 %) by roční náhrada požadovaná žalobcem stejně činila 20 Kč / m2 / rok. Podle žalobce lze data a závěry znaleckých (resp. odborných) posudků, s nimiž se vypořádával Městský soud v Praze v rozhodnutí ve věci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], tj. posudky [právnická osoba] a [anonymizováno] – znalecký ústav, spol. s r. o., bez dalšího přenést i na předmětný pozemek žalobce, aniž by bylo nutné nařídit vypracování nového znaleckého posudku, když tento pozemek žalobce je ve všech podstatných ohledech (pozice v areálu, užívání ze strany žalované, zatížení věcným břemenem apod.) podobný právě pozemku RNDr. [jméno] [příjmení]. Ohledně existence i vyčíslení náhrady pro drobné vlastníky pozemků postižené omezením vlastnického práva věcným břemenem v areálu letiště [obec] vznikla ustálená praxe soudů, shora zmíněné rozsudky odvolacích soudů navíc reflektují rozsudek Nejvyššího soudu ČR, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], týkající se dalšího paralelního řízení žalobce [jméno] [příjmení], kterým Nejvyšší soud představil metodu, kterou mají soudy aplikovat při určování výše náhrady. Žalobci tak svědčí legitimní očekávání dle § 13 o. z. k tomu, aby i v souzené věci byl učiněn stejný závěr, k jakému došel Městský soud v Praze v potvrzujícím rozhodnutí v řízení ve věci [číslo jednací] ([spisová značka]) s tím, že všichni drobní vlastníci pozemků v areálu letiště [obec], kteří byli postiženi výpovědí nájmu ze strany žalované, mají mít nárok na stejnou míru náhrady, neboť míra omezení vlastnického práva je u všech totožná. Žalobce vyčíslil náhradu, jež je předmětem žalobního návrhu v tomto řízení, následovně: - za období od 1. 11. 2018 do 31. 12. 2018 (výše nároku 20 Kč / m2 / rok – stejně jako v řízení o první žalobě), denní náhrada za celý pozemek = (106 816 * 20) / 365 = 5 852,93 Kč, náhrada za 61 dní v daném období = 61 * 5 852,93 = 357 028,73 Kč, - za období od 1. 1. 2019 do 31. 10. 2019 (výše nároku 20,42 Kč / m2 / rok – náhrada zvýšená o meziroční inflaci 2,1 % dle ČSÚ), denní náhrada za celý pozemek = (106 816 * 20,42) / 365 = 5 975,84 Kč, náhrada za 304 dní v daném období = 304 * 5 975,84 = 1 816 655,36 Kč. Souhrnná výše náhrady tedy činí 2 173 684,09 Kč, náhrada se stala splatnou dne 20. 9. 2021, kdy uplynula lhůta k úhradě, kterou uložil žalobce žalované v předžalobní výzvě, od 21. 9. 2021 je tedy žalovaná v prodlení se svou povinností poskytnout žalobci náhradu. 2. Žalovaná uznala základ žalobního nároku, sporovala však jeho výši a původně požadovala zamítnutí žaloby, když ve svém přednesu a závěrečném návrhu na jednání soudu dne 8. 3. 2023 (v době po pravomocném skončení věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém byla žalobci přiznána náhrada za období od 1. 11. 2017 do 31. 10. 2018 ve výši 20 Kč / m2 / rok, a po pravomocném končení věci RNDr. [jméno] [příjmení] proti žalované, kde žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] taktéž dosáhla jednotkové náhrady ve výši 20 Kč) již uvedla, že není důvodný požadavek žalobce na zvýšení již v jiných řízeních přiznané náhrady ve výši 20 Kč za metr, přičemž navrhovala zadání znaleckého posudku ke stanovení náhrady (pozn. soudu za obd