11 C 330/2017-287 — Obvodní soud pro Prahu 6

I. Žalobce se elektronicky podanou žalobou dne 29. 11. 2017, ve znění její opravy a doplnění ze dne 6. 2. 2018, domáhal po žalovaném zaplacení částky 8 420 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku. V žalobě tvrdil, že na základě ústní a emailové dohody průběžně financoval žalovanému materiál, práce a služby, prováděl práce a zapůjčoval techniku při stavební akci - Rekonstrukci domu ve vlastnictví žalovaného na adrese [ulice a číslo] v [obec a číslo] (dále také jen„ rekonstrukce domu žalovaného„ nebo„ stavba žalovaného“). Pro takto vzniklé pohledávky byl mezi účastníky sjednán, a to pro případ překročení dlužné částky 600 000 Kč, kapitalizující úrok ve výši 12 % ročně (počítáno v souladu s tzv. německou úrokovou uzancí dle v České republice běžné bankovní zvyklosti). Mezi účastníky probíhala po delší dobu jednání a těsně před tím, než by se nejdříve splatné pohledávky začaly promlčovat, žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 22. 6. 2016, na kterou žalovaný reagoval tak, že dne 7. 7. 2016 uhradil žalobci částku 2,8 mil. Kč, která byla započtena na nejdříve splatnou část pohledávky (tedy na jistinu dluhu, mimo plnění poskytnuté po 29. 11. 2014 v žalované výši 8 420 Kč, a úroky z ní do dne 29. 11. 2014, kdy celková výše dluhu vč. úroků dosáhla částky 2,8 mil. Kč). Zůstatek žalované jistiny dluhu ve výši 8 420 Kč představuje platby v rozsahu částky 7 260 Kč, splatné dne 26. 10. 2015, za právní služby advokáta, které žalobce platil za žalovaného při reklamaci vad díla na stavbě žalovaného; v rozsahu částky 320 Kč, splatné dne 11. 11. 2015, za jednu hodinu práce v dohodnuté sazbě 320 Kč/hod za jednání žalobce na Katastrálním úřadě ohledně geometrického plánu (dále také jen„ GP“); v rozsahu částky 520 Kč, splatné dne 26. 11. 2015 za jednu hodinu práce žalobce v dohodnuté sazbě 320 Kč/hod. za vyzvednutí a doručení GP žalovanému a současně náklady ve výši 200 Kč za 2x paré GP á 100 Kč; a v rozsahu částky 320 Kč, splatné dne 15. 12. 2015, za jednu hodinu práce žalobce spočívající v konzultacích ohledně dokončení stavby žalovaného v dohodnuté sazbě 320 Kč/hod. Za od 29. 11. 2014 do 6. 7. 2016 žalobce současně požádal o přiznání smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 2,8 mil. Kč, jakož i z neuhrazeného zůstatku jistiny ve výši 8 420 Kč, a to z jednotlivých částek této jistiny a po době jejich splatnosti, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy celkem činí takto kapitalizovaný úrok z prodlení, dle žalobce, částku 580 953 Kč. Dále požádal o přiznání téhož úroku z prodlení od 7. 7. 2016 do zaplacení z částky 589 373 Kč tvořené zůstatkem neuhrazené jistiny 8 420 Kč a shora vypočteným kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni 7. 7. 2016 ve výši 580 953 Kč. V tomto směru žalobce odkázal na„ Přehled dluhu“ připojený k žalobě, z něhož se podává, že žalovaný ke dni provedení platby 2,8 mil. Kč dne 6. 7. 2016 celkově dlužil žalobci částku 3 388 230 Kč (včetně úroku) a po odečtu uhrazené částky činil celkový dluh žalovaného ke dni 7. 7. 2016 částku 589 373 Kč. 2. Rozsudkem pro uznání ze dne 25. 4. 2018, č. j. 11 C 330/2017-37, soud žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky, vycházeje z toho, že jsou splněny podmínky pro vydání rozsudku na základě fikce uznání nároku ve smyslu ust. § 114b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), když žalovaný v poskytnuté lhůtě 30 dnů reagoval na výzvu soudu pouze doložením listinných důkazů, nikoliv však písemným vyjádřením ve věci samé k žalobě. 3. K odvolání žalovaného byl rozsudek pro uznání změněn tak, že se nevydává, a to rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2019, č. j. 72 Co 372/2018-82, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2019. Z předchozího písemného pokynu odvolacího soudu ze dne 5. 10. 2018 dále vyplynulo, že předmětem řízení nemá být pouze částka jistiny 8 420 Kč s příslušenstvím, nýbrž i samostatné příslušenství z částky 2,8 mil. Kč představované 12 % ročním úrokem z této částky za dobu od 30. 11. 2014 do 6. 7. 2016, který odpovídá částce 538 520,54 Kč, tedy celkem částka 546 940,54 Kč, čemuž má odpovídat i poplatková povinnost účastníků. 4. Dovolání žalobce proti shora cit. odvolacímu rozsudku bylo prvním usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 2. 2020, č. j. 33 Cdo 3879/2019-144, odmítnuto jako nepřípustné podle ust. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť se nejedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy nebo o vztah pracovněprávní a napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, když k příslušenství pohledávky (k požadovaným úrokům z prodlení) se nepřihlíží. K tomu Nejvyšší soud uvedl, že ač předmětem řízení byl vedle zaplacení částky 8 420 Kč (jistiny) i požadavek na zaplacení kapitalizujícího úroku ve výši 12 % p. a. dle německé úrokové uzance, nelze pochybovat o tom, že žalobce v řízení uplatňuje požadavek na„ vypořádání“ vztahů účastníků řízení, který je dán výkonem činnosti a dodávkou materiálu žalobcem žalovanému v období od 31. 1. 2010 do 15. 12. 2015, a tudíž uplatněné úroky z prodlení z dílčích částek tak nepředstavují samostatné nároky, odůvodněné jiným skutkem (skutkovým stavem), než tím, z něhož vzešel požadavek na zaplacení jistiny, nyní omezené tím, že žalovaný podstatnou část dluhu dne 7. 7. 2016 zaplatil. 5. Shora uvedené usnesení Nejvyššího soudu bylo k ústavní stížnosti žalobce zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. I. ÚS 1368/20, s tím, že bylo porušeno právo žalobce na přístup soudu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z obsahu odůvodnění tohoto nálezu vyplývá, že při opakované výměře soudních poplatků bylo soudy I. a II. stupně správně přihlédnuto k požadované výši skutečného plnění (i kapitalizovaných úroků) coby předmětu plnění, a jestliže tedy byly poplatky vyměřeny z částky 538 520,54 Kč (pozn. soudu – správně má být z částky 546 940,54 Kč), nelze považovat závěr Nejvyššího soudu, že v řízení jde o tzv. bagatelní částku, za přiléhavý. Za této situace dospěl Ústavní soud k závěru, že odepřel-li Nejvyšší soud v této věci žalobci přístup k dovolací instanci s odůvodněním, že předmět řízení nepřesahuje hranici stanovenou v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jedná se o ústavně nekonformní postup. 6. Po kasačním nálezu Ústavního soudu rozhodl Nejvyšší soud dalším usnesením ze dne 24. 2. 2021, č. j. 33 Cdo 2499/2020-581, kterým dovolání žalobce proti výše citovanému rozsudku Městského soudu v Praze odmítl dle ust. § 243c odst. 1 o. s. ř. 7. Během řízení účastníci jednali o možném mimosoudním vyřízení věci, avšak bezvýsledně. 8. V průběhu dalšího řízení žalobce doplnil, že v období od 30. 1. 2010 do 15. 12. 2015 poskytoval žalovanému, v souvislosti s rekonstrukcí domu žalovaného, kterou organizoval a převážně hradil, plnění v cenách či výších specifikovaných v Přehledu práce, služeb, materiálu a půjčovného, ze kterého je též patrné požadované rozlišení na práce, materiál a služby, případně hotovostní půjčky (dále jen„ Přehled“ nebo„ přehledová tabulka“). Konkrétně takto žalovanému zapůjčil, zakoupil materiál, zaplatil zaměstnancům a třetím stranám a poskytl jiná plnění za 7 678 155 Kč, přičemž od žalovaného obdržel ve všech splátkách částku 8 084 678 Kč (pozn. soudu - tedy navíc o 406 523 Kč). Žalobce sám si musel půjčovat peníze za v té době na trhu běžné úroky. Z výše sumarizované pohledávky žalobce rozlišil celkovou výši částek za druhově shodná plnění následovně, a to za pracovníky 4 045 073 Kč, za materiál 1 873 571 Kč, za amortizaci vybavení (včetně spotřebního materiálu a pohonných hmot) 671 097 Kč, za nářadí pro stavebníka 72 174 Kč, za půjčky 271 185 Kč, za úhrady třetím stranám 719 092 Kč a za firemní úkolovou práci 39 500 Kč. Sazby za hodinu práce a zapůjčení strojů, stejně jako sjednaná výše úroku 12 % p.a., byly mezi účastníky sjednány ústně a následně žalovaným konkludentně akceptovány v rámci pravidelného zasílání aktualizovaných verzí Přehledu (přehledových tabulek). Splatnost poskytovaných finančních prostředků žalovanému ze strany žalobce nebyla mezi účastníky explicitně sjednána, žalobce měl zájem na okamžitém splacení dlužné částky, což také po žalovaném požadoval. Dle žalobce se tedy žalovaný dostal do prodlení s každou jednotlivou součástí pohledávky okamžitě, tedy v den jejího vzniku. K žalované jistině dluhu 8 420 Kč, představující poslední poskytnuté plnění na podzim roku 2015 – administrativní práce spojené se stavbou žalovaného – reklamace fasády, jednání s katastrálním úřadem, zajištění GP (tj. 3 hodiny práce á 320 Kč) a náklady s tím spojené ve výši 7 460 Kč, doplnil, že částku 7 260 Kč za právní služby advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ohledně reklamace díla - fasády, které na domě žalovaného zhotovoval [jméno] [příjmení], žalobce hradil/platil prostřednictvím své [právnická osoba], [anonymizována tři slova] (dále jen„ [právnická osoba]“). Později k tomu žalobce tvrdil, že tato částka za právní služby vznikla na pokyn žal