19 C 315/2022-40 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně podala dne [datum] u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému o zaplacení částky tak, jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi obchodní společností [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, došlo k postoupení pohledávky týkající se závazku plynoucího ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že splacen měl být nejpozději do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč a případným poplatkem za prodloužení termínu splatnosti ve výši 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a následně mu přes webové rozhraní zaslala návrh Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a dne [datum] převedla právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný ve lhůtě stanovené smlouvou poskytnutý úvěr nevrátil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne [datum]. 2. Soud rozhodl elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. Soud jej proto usnesením ze dne [datum] zrušil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce souhlas s rozhodnutím věci bez projednání vyslovil již ve svém návrhu ze dne [datum]. Soud proto ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se rovněž vyjádřil k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez projednání. 5. Po skutkové stránce bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru (Smlouva o spotřebitelském úvěru), kdy dne [datum] byl žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že splacen měl být nejpozději [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč a případným poplatkem za prodloužení termínu splatnosti ve výši 0 Kč. Úvěr byl převeden z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] (potvrzení o provedené platbě, sdělení banky o majiteli účtu ze dne [datum]). Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný ve lhůtě stanovené smlouvou poskytnutý úvěr nevrátil, a to ani přes odeslanou předžalobní výzvu ze dne [datum] (Výzva k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku plynoucí ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum], což bylo žalovanému řádně oznámeno (Oznámení o postoupení pohledávky). 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou, neboť žalovaný nezaplacením dlužné částky porušil svoji smluvní povinnost dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a tudíž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč. V návaznosti na vznik prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu vznikla žalovanému také povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení je určena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Ty soud přiznal vzhledem k výši žalované částky a formulářovému charakteru žaloby podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč, a to jako odměnu za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 300 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu. V souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu soud žalobkyni přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 100 Kč za 1 úkon, to vše navýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.