7 C 127/2023-69 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovaným povinnost zaplatit jim žalovanou částku. Žalobu odůvodnili tím, že s žalovanou 1) za souhlasu žalovaného 2) uzavřeli nájemní smlouvu, na jejímž základě žalovaní užívali bytovou jednotku [číslo] umístěnou v 3. nadzemním podlaží budovy [adresa] na pozemku [adresa], to vše v k. ú. [část obce], na adrese [adresa] (dále jen„ byt“). Žalovaní měli za užívání hradit nájemné 14 000 Kč měsíčně a zálohu na služby 4 445 Kč měsíčně (dále souhrnně též jen„ nájemné“), a to se splatností k 15. dni měsíce. Žalovaní však nájemné nehradili řádně a včas. Nájemní vztah byl tak ukončen, přičemž účastníci uzavřeli smlouvu dohodu o ukončení nájmu, ani tu však nesplnili. 2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. 3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže se ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobci s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasili. Soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., vyzval žalované, aby se vyjádřili k návrhu soudu o rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaní v dané lhůtě nevyjádřili, nastala fikce souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání. 4. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobci, jakožto vlastníci bytu, byt pronajímali žalovaným (zjištěno z nájemní smlouvy ze dne 1. 12. 2020 a z výpisu z katastru nemovitostí k bytu). Žalovaní neplatili nájemné a zálohy na služby řádně a včas (zjištěno z rozpisu plateb), žalovaní je proto vyzvali k úhradě dluhu (zjištěno z výzvy ze dne 16. 7. 2022, včetně podacího lístku). Účastníci uzavřeli dohodu, v níž postavili najisto, že nájemní vztah končí k 30. 9. 2022, a že dluh na nájemném a zálohách činí k 30. 9. 2022 47 510 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (zjištěno z dohody o skončení nájmu bytu ze dne 30. 9. 2022). Žalovaní však dluh nezaplatili, ani přes výzvy žalobců. Celkový dluh tak činil 56 663,45 Kč, sestával přitom dlužného nájemného 47 510 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku ke dni 3. 1. 2023 ve výši 9 153,45 Kč (zjištěno z poslední výzvy k uhrazení pohledávky ze dne 3. 1. 2023, včetně podacího lístku). 5. Vztah mezi účastníky posoudil soud po právní stránce dle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o nájmu bytu, jíž se žalobci zavázali poskytnout žalované 1) a žalovanému 2) byt k užívání a žalovaní se zavázali platit za něj nájemné a jiné sjednané platby v souladu s § 2247 o. z. Žalovaní však nájemné a zálohy neplatili. Žalobcům tak vznikl také nárok na zákonný úrok z prodlení s jednotlivými platbami dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy shledal žalobu důvodnou. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 488,85 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 267 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56 663,45 Kč sestávající z částky 3 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 960 Kč ve výši 2 091,60 Kč, a jiné náklady spojené se zasláním předžalobní výzvy ve výši 169,85 Kč. Soud dodává, že zástupkyni žalobců by za úkon dle a. t. měla náležet odměna ve výši 3 380 Kč, jelikož však žalobci žádali pouze částku 3 020 Kč za úkon, byla jim přiznána právě ta.