7 C 145/2022-49 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Předmětem řízení je nárok uplatněný žalobcem vycházející z tvrzení, že je dědicem své tety [jméno] [příjmení], zemřelé dne 23.1.2018 (dále jen zůstavitelka), dědictví projednával zdejší soud pod sp. zn. 26 D 2010/2018, kdy dědické řízení skončilo tak, že dědictví připadlo jako odúmrť státu. Nebyl účastníkem dědického řízení, protože o něm nevěděl, informace o tom,, že dědické řízení po tetě probíhá, se nedostala do jeho dispozice, vzhledem k tomu zřejmě, že žije v Austrálii. úmrtí tety a dědickém řízení se dozvěděl až v březnu 2022. S tetou – zůstavitelkou byl pouze v občasném kontaktu prostřednictvím korespondence, která nebyla častá s ohledem na odlehlost obou míst, kdy ona žila v [obec] a on v Austrálii. Rodiči zůstavitelky byli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], měla dva sourozence, a to bratra [jméno], ten byl bezdětný, dále sestru [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]), jejímž synem je žalobce, to jest synovec zůstavitelky. Rodiče i sourozenci zůstavitelky již všichni zemřeli. Nárok uplatňuje ve smyslu ustanovení § 189 odst. 2, z.ř.s., který umožňuje oprávněnému dědici, aby se domáhal vydání pozůstalosti. 2. Ze spisu zdejšího soudu 26 D 210/2018 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení], rozená [příjmení], se narodila dne 22.11.1926, byla vdova, bezdětná, zemřela dne 23.1.2018 bez zanechání závěti. V průběhu dědického řízení bylo pátráno po možném dědici, či dědicích zůstavitelky, ale neúspěšně. Soud proto usnesením z 15.10.2019, které nabylo právní moci téhož dne, stanovil čistou hodnotu pozůstalosti, která sestávala z finančních prostředků na účtech peněžních ústavů, cenností – šperků a součástí byla rovněž bytová jednotka [číslo] v budově složené z domu [adresa] až [číslo] v [obec a číslo], [část obce] se spoluvlastnickým podílem [číslo] na společných částech, zastavěných plochách a nádvoří, vše zapsáno na [list vlastnictví] a [číslo] pro [katastrální uzemí]. Dědictví nabyla Česká republika jako odúmrť, která v dědickém řízení byla zastoupena [anonymizováno 7 slov]. 3. Žalobce své tvrzení, že je synovcem zůstavitelky, tedy synem její zemřelé sestry [jméno], prokázal matričními doklady: rodnými listy a úmrtními listy výše uvedených osob, jakož i svým rodným listem, že je synem [jméno], rozené [příjmení], narozené 15.4.1919 v [obec]. 4. V průběhu řízení byla mezi žalobcem a [anonymizováno 7 slov] uzavřena Dohoda o vydání dědictví, jejímž předmětem bylo vydání věcí movitých po zůstavitelce dne 22.11.2022, touto dohodou o vydání dědictví byly žalobci vydány movité věci po zůstavitelce, finanční prostředky, které byly předmětem dědictví, jakož i finanční prostředky představující výtěžek z realizace pozůstalosti (předměty z drahých kovů v hodnotě 1 635 Kč předány 27.11.2019 [anonymizována dvě slova] vyplatil uvedenou částku /, když nárok uplatněný žalobcem uznal. Předmětná bytová jednotka byla převedena Smlouvou o předání majetku a o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu ze dne 1.4.2020 na [anonymizováno] nemocnici v [část obce], k fyzickému převodu bytu došlo protokolem o předání a převzetí dne 25.5.2020, vzhledem k tomu, že [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] již uvedenou bytovou jednotkou nedisponoval, nemohl ji dědici vydat. 5. [anonymizováno] nemocnice v [část obce] sdělila, že jako státní příspěvková organizace (vázaná zákonem č. 219/2000 Sb. o majetku ČR) nemůže žalobci požadovaný majetek vydat jen na základě jeho prohlášení, že předmětný byt dle práva náleží jemu jako dědici, ač k osvědčení svého nároku předložil rodné a úmrtní listy. Musí vycházet z toho, že rozhodnutím soudu, které nabylo právní moci, bylo rozhodnuto tak, že zůstavitelka dědice nemá a pozůstalost se stala majetkem státu, když toto rozhodnutí je stále platné. Pro případ, že soud nároku uplatněnému žalobcem vyhoví a uloží jí povinnost vyklidit předmětný byt, požaduje po žalobci, aby uhradil náklady, které ona vynaložila v souvislosti se svou příslušností hospodařit s bytem. Uvedenou bytovou jednotku užívá pro účely ubytování svých zaměstnanců, konkrétně zdravotnického personálu, k fyzickému převzetí došlo 25.5.2020. Od žalobce požaduje úhradu vynaložených nákladů, které specifikovala, a to jednotlivé vynaložené náklady, v celkové částce 381 358,61 Kč. Žalobce nárok [anonymizováno] nemocnice [část obce] uznával co do i výše a předpokládá uzavření dohody v daném směru, kdy na základě té dohody nárok uplatněný [anonymizováno] nemocnicí na finanční plnění uspokojí v plné výši. 6. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané, že žalobce jako syn zemřelé sestry zůstavitelky je dědicem zůstavitelky, a to veškerého jejího majetku, a to v šesté dědické třídě, kdy dědí děti sourozenců a děti prarodičů zůstavitele, každý stejným dílem, v daném případě je žalobce je jediným dědicem, neboť více dědiců není. 7. V řízení o pozůstalosti se může stát, že vyjde najevo, že dědické právo svědčí osobám, které nejsou známy, popřípadě se nepodařilo zjistit žádné údaje potřebné k identifikaci povolaného dědice. V případě, že neznámý dědic nebo dědic neznámého pobytu o sobě nedá před uplynutím stanovené lhůty vědět, soud k němu při projednání dědictví nepřihlíží; jeho dědické právo tím nezaniká, dědic je však nemůže uplatnit v řízení o pozůstalosti, ale jen žalobou v občanském soudním řízení jak vyplývá z ustanovení § 1671 občanského zákoníku. Dle ustanovení § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou. 8. Vzhledem k tomu, že soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce je dědicem zůstavitelky [jméno] [příjmení], a stal se také dědicem ve výroku uvedené bytové jednotky a na určující žalobě má nepochybně naléhavý právní zájem (§ 80 o.s.ř.), neboť bez zápisu v katastru nemovitostí této bytové jednotky s ní nemůže volně disponovat, proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. Na základě uvedeného je důvodný i požadavek žalobce ve vztahu k [anonymizováno] nemocnici [část obce], kterým se domáhá vyklizení této bytové jednotky a jejího předání. Soud stanovil pro vyklizení a předání lhůtu dvou měsíců, kterou pokládá za přiměřenou, aby nebyl narušen případně provoz tohoto zařízení. [nemocnice] má nepochybně právo na náhradu nákladů, které na bytovou jednotku vynaložila vůči žalobci ve smyslu ustanovení § 3005 OZ, dle kterého kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil, a může od věci oddělit vše, čím ji na svůj náklad zhodnotil, je-li to možné bez zhoršení podstaty věci. Ostatně žalobce tento nárok co do důvodu i výše uznává. Soud o tomto nároku v řízení nerozhodoval, avšak není dotčeno právo [anonymizováno] nemocnice domáhat se úhrady nákladů vynaložených na bytovou jednotku samostatnou žalobou, pakliže žalobce by nesplnil svůj slib, že náklady dobrovolně uhradí. 9. Ve vztahu mezi žalobcem a [anonymizováno 7 slov], soud řízení zastavil, když v průběhu sporu byl tento uplatněný nárok žalobce uspokojen. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 150 o.s.ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Žalobce požadoval náklady řízení vynaložené v souvislosti se zaplacením soudního poplatku, které mu soud nepřiznal, neboť má za to, že žalovaná strana tento spor nijak nezavinila, i když měl žalobce ve věci úspěch, [anonymizováno] nemocnice [část obce] předmětnou bytovou jednotku nabyla a užívala v dobré víře.