7 C 149/2022-50 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený odevzdat byt [číslo] o rozloze 56 m², sestávající z pokoje, kuchyně, koupelny s WC a spíže, nacházející se ve třetím nadzemním podlaží (naproti schodišti napravo) v domě [adresa] v [obec a číslo], [ulice a číslo] (dále jen„ byt“), a zároveň povinnost uhradit dlužné nájemné 71 553 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že ohledně bytu s žalovaným uzavřel nájemní smlouvu, nájem skončil dne [datum] výpovědí bez výpovědní doby. Žalovaný však dosud byt nevyklidil. Nadto žalovaný nezaplatil řádně a včas nájemné za měsíce leden až září 2023, přičemž za únor až září 2023 dluží celou platbu nájemného ve výši 8 600 Kč, za leden nesplacenou část nájemného ve výši 2 753 Kč. Žalobce připustil, že žalovaný zaplatil v květnu 2023 3x 8 600 Kč, které žalobce započetl na nájemné za listopad a prosinec 2022, část nájemného za leden 2023 a částku 2 753 Kč na zákonné úroky z prodlení za dlužné nájemné za listopad 2022 až květen 2023. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že nájemné platil složenkami, které soudu předložil. Dodal, že platnost výpovědi nájmu nenapadal. 3. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané tyto skutečnosti: 4. Žalobce je vlastníkem bytu, který na základě smlouvy přenechal k užívání žalovanému (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí a ze smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum]). Žalovaný se zavázal hradit za užívání bytu 7 900 Kč měsíčně jako nájemné a 700 Kč měsíčně na poplatcích za služby s užíváním bytu spojené (zjištěno ze smlouvy a z dopisu Zvýšení nájemného ze dne [datum], včetně dodejky). Žalobci byly zaslány dvě výpovědi nájmu bez výpovědní doby (zjištěno z výpovědi ze dne [datum], včetně dodejky a z výpovědi nájmu bytu ze dne [datum], včetně dodejky). Nájem skončil nejpozději dne [datum], kdy byla žalovanému doručena první výpověď nájmu bez výpovědní doby (zjištěno z výpovědi nájmu bytu ze dne [datum], včetně dodejky). Žalovaný platnost výpovědi z nájmu nenapadal. Ač byl žalovaný vyzván k vyklizení bytu, dosud jej nevyklidil a nepředal (zjištěno z předžalobní výzvy k vyklizení bytu ze dne [datum], včetně podacího lístku). Žalovaný uhradil na nájem v květnu 2023 4x 8 600 Kč a jednou 10 180 Kč (zjištěno z poštovních poukázek ze dnů [datum], [datum] a [datum]). Žalovaný tedy uhradil 44 580 Kč. Žalovaný neuhradil platby za užívání bytu ve výši 52 773 Kč (6x 8 600 Kč + 1 173 Kč). Ač byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, dosud jej celý neuhradil (zjištěno z výzvy k úhradě dlužného nájemného ze dne [datum]). 5. Z ostatních důkazů (výzvy k odstranění protiprávního stavu ze dne [datum] s podacím lístkem, předávacího protokolu ze dne [datum], evidenčních listů, sdělení o sociálním šetření ze dne [datum]) nezjistil soud žádné pro posouzení věci relevantní skutečnosti. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 7. Nejprve se soud zabýval otázkou vyklizení bytu, přičemž vztah mezi účastníky posoudil soud po právní stránce dle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o nájmu bytu, jíž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému byt k užívání a žalovaný se zavázal platit za něj nájemné a jiné sjednané platby. Vzhledem k tomu, že nájemní vztah skončil doručením výpovědi bez výpovědní doby, jejíž platnost žalovaný postupem podle § 2286 odst. 2 o. z. nenapadl, měl žalovaný povinnost odevzdat byt žalobci v souladu s § 2292 a násl. o. z. Pokud tak neučinil, užívá jej bez právního titulu. Žaloba na vyklizení bytu je tedy důvodná, proto jí soud výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. 8. Pokud se týká dlužných plateb za užívání bytu, vztah mezi účastníky posoudil soud po právní stránce dle § 2217 odst. 1 a § 2247 odst. 1 věta první a odst. 4, § 2254 odst. 1 a § 2295 o. z. Pokud žalovaný nehradil zálohy na služby řádně a včas a byt obýval i po skončení nájemního vztahu vznikl žalobci nárok na úhradu náhrady nájemného za období od listopadu 2022 do září 2023, tj. neoprávněného užívání bytu po skončení nájemního vztahu, a s úrokem z prodlení dle 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Žalobkyně měla za to, že žalovaný na těchto platbách uhradil 3 x 8 600 Kč a započítala je na platby za listopad a prosinec 2022, úroky z prodlení ve výši 2 753 Kč do května 2023 a na část platby za leden 2023. Proto žalobou požadovala přiznání částky 71 553 Kč (8x 8 600 Kč za měsíce únor až září 2023 + 2 753 Kč za leden 2023) s příslušenstvím. Žalovaný však ve skutečnosti uhradil 4 x 8 600 Kč a jednou 10 180 Kč. Proto soud přiznal žalobci pouze částku 52 773 Kč (71 553 Kč – 18 780 Kč), když částku po vzoru žalované započetl na platby za listopad 2022 až únor 2023 (4 x 8 600 Kč), úrok 2 753 Kč do května 2023 a část ve výši 7 427 Kč (10 180 Kč – 2 753 Kč) na platbu za březen 2023. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a přiznal žalobci v něm uvedenou částku, včetně příslušenství, a do zbytku žalobu výrokem III. zamítl. 10. Výrokem IV. tohoto rozsudku vyzval soud žalobce k doplacení soudního poplatku ve výši 998 Kč za rozšíření žaloby ze dne [datum]. 11. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 150 o. s. ř., dle nějž jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Soud došel k závěru, že v projednávaném případě jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro přiznání jen částečné náhrady nákladů řízení. Soud přihlédl především k věku žalovaného, jakož i ke skutečnosti, že žalovaný nemá žádnou rodinu, která by jej mohla finančně a jinak podpořit. Proto soud žalobci, jenž byl v řízení z větší části úspěšný, přiznal náhradu nákladů ve výši 5 189 Kč, tedy ve výši poloviny částky, na níž by žalobci vznikl nárok, byl-li by v řízení zcela úspěšný (tato částka by sestávala ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 578 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 800 Kč představující 300 Kč za každý z šesti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky). 12. Lhůty k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž u lhůty ke splnění povinnosti dle výroku I. tohoto rozsudku přihlédl ke skutečnosti, že ve vyklízeném bytě je značné množství věcí žalovaného, u výroku II. také přihlédl k osobě žalovaného, proto stanovil delší lhůtu tak, aby bylo vůbec splnění povinnosti realizovatelné.