7 C 203/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu žalovanou částku, jakožto nevrácenou peněžní jistotu z podnájemní smlouvy uzavřené mezi stranami. Žalobce jistotu ve výši 51 000 Kč složil, žalovaný byl oprávněn ji použít na úhradu nesplaceného nájemného, záloh na služby, neuhrazeného vyúčtování či dalších pohledávek, jakož i na náhradu případné škody způsobené žalobcem. Nájemní vztah skončil dne [datum]. Žádné vady či nedoplatky nebyly při skončení nájemního vztahu zjištěny, žalovaný však přesto žalobci jistotu dosud nevyplatil. Žalovaný zároveň požaduje také úrok z jistoty v souladu s § 2254 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti: 4. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalovaný poskytl žalobci k užívání bytovou jednotku v budově [adresa], adresa [adresa žalovaného]. Žalobce se zavázal zaplatit vratnou peněžní jistotu 51 000 Kč, kterou byl žalovaný oprávněn použít na úhradu nezaplacených plateb a případných škod na bytě způsobených žalobcem. Zároveň se žalovaný zavázal jistotu po skončení vztahu vyúčtovat nejpozději do 30 pracovních dnů od skončení nájmu a, pokud nebude spotřebována, vyplatit (zjištěno ze smlouvy ze dne [datum]). Ač žalobce jistotu zaplatil, nájem skončil uplynutím doby a žalovaný žalobci ničeho nevyúčtoval, jistotu žalovaný žalobci nevyplatil (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum], včetně podacího lístku). 5. Po právní stránce zhodnotil soud věc následovně: 6. Podle § 2254 odst. 2 o. z. při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby. 7. Účastníci uzavřeli podnájemní smlouvu dle § 2274 a násl. o. z., na jejímž základě žalobce byt až do skončení podnájmu uplynutím doby byt užíval. Žalobce složil v souladu se smlouvou jistotu 51 000 Kč. Žalovaný byl po skončení nájmu povinen v souladu se smlouvou vyúčtovat platby a jistotu (tj. započítat případné nesplacené pohledávky či pohledávky vzniklé z nároku na náhradu škody způsobené žalobcem v bytě) do 30 dnů od skončení vztahu, to však neučinil. Proto byl žalovaný v souladu se smlouvou i § 2254 odst. 2 o. z. povinen vrátit žalobci jistotu v plné výši 51 000 Kč. Podle uvedeného ustanovení měl žalobce, jakožto podnájemce, nárok také na úrok z jistoty alespoň ve výši zákonné sazby. Tato zákonná sazba k datu uzavření smlouvy dle informacích zveřejněných Českou národní bankou činila 10,91 % ročně. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením jistoty, má žalobce v souladu s § 1970 o. z. nárok také na zákonný úrok z prodlení z jistoty ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 037,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 550 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 000 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 320 Kč ve výši 2 167,20 Kč.