7 C 209/2023-16 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 1.8.2023 se žalobkyně domáhal na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví toho rozsudku s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že jako osoba, které přísluší právo hospodařit s majetkem České republiky, konkrétně budovou [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k.ú. Benešo u Prahy, s žalovaným uzavřela dne 27.9.2022 nájemní smlouvu na nebytových prostor o výměře 75 m2, a to na dobu do 31. 12. 2022. Podle smlouvy byl žalovaný povinen hradit nájemné 4 000 Kč do poslední kalendářního dne v měsíci. Žalovaný dluží nájemné za prosinec, které bylo splatné dne 31. 12. 2022. Po skončení ujednané doby nájmu žalovaný pronajatý prostor i nadále užívá, ničeho za to ale neplatí. Žalobkyně má tak právo na nájemné zvýšené o inflaci podle čl. III. odst. 7 nájemní smlouvy, tedy na částku 4 604 měsíčně. Žalovaný dále neuhradil spotřebovanou elektrickou energii, když je jediným uživatelem shora uvedené nemovitosti, přičemž za dodávky do uvedené nemovitosti v období od 1.1.2023 do 15.3.2020 žalobkyně uhradila částky 5 329,21 Kč a 9 901,03 Kč Tyto částky požaduje proto žalobkyně uhradit na žalovaném. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu na adresu uvedenou ve smlouvě a rovněž emailem, z nějž žalobce 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně s žalovaný uzavřeli dne 27. 9. 2022 smlouvu o nájmu prostoru nesloužícího k podnikání, na jejímž základě byl žalovanému pronajat prostor o výměře 75 m2 v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k.ú. Benešov u Prahy (Smlouva o nájmu prostoru nesloužícího k podnikání). Smlouvou se žalovaný zavázal hradit nájemné ve výši 4 000 Kč k poslednímu dni měsíce, za nějž se nájemné hradí. Dále se žalovaný zavázal hradit veškeré platby za elektrické energie s tím, že odběrné místo bude i nadále napsáno na žalobkyni. Dále bylo ujednáno, že nájemné se bude každoročně zvyšovat o inflaci vždy k 1.1. podle míry inflace vyjádřené přírůstkem spotřebitelským cen vyhlášené česká statickým úřadem, a to automaticky bez písemného oznámení nájemci (žalovanému). Elektrickou energii dodanou do nemovitosti za dobu, po kterou ji žalovaná užíval, pak žalobkyně žalovanému vyúčtovala daňovými doklady (faktura [číslo] faktura [číslo]). Žalovaný však dlužné částky neuhradil, a to ani k zaslání předžalobní upomínky (předžalobní výzva ze dne 3.7.2023). 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o nájmu bytu podle ust. 2235 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), když předmětný prostor byl žalovanému přenechán k přechodnému ubytování (čl. I. odst. 3 nájemní smlouvy). Podle ust. § 2246 o.z. byl žalovaný povinen platit žalobkyni sjednané nájemné ve výši 4 000 Kč, a to vždy k poslednímu dni měsíce, za nějž se nájemné hradí. Současně byl žalovaný povinen podle ust. § 2247 o.z. hradit žalobkyni náklady, které vynaložila na elektrickou energii dodanou do pronajatého objektu, a to ve výši stanovení smlouvou. Vzhledem k tomu, že z listinných důkazů nevyplývá, že by žalobkyně nevyzvala žalovaného, aby byt opustil ve lhůtě uvedené v ust. § 2285 o.z., má se za to, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve. V takovém případě je žalovaný povinen dodržovat závazky z nájemné smlouvy i nadále, a to včetně placení nájemného zvýšeného o příslušní index inflace, jak bylo sjednáno v souladu s ust. § 2248 o.z. Míra inflace sjednané nájemní smlouvou je pak ve výši 15,1 % což odpovídá zvýšenému nájemnému ve výši 4 604 Kč měsíčně, jak požaduje žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný závazky převzaté nájemní smlouvou neplnil, a to ani k předžalobní výzvě, dostal se do prodlené podle ust. § 1968 o.z. a je povinen zaplatit žalobkyni vedle žalované částky i úrok z prodlení podle ust. § 1970 o.z., jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 826 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 226 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva k plnění a návrh ve věci – žaloba). 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.