8 C 212/2024-28 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobce se svým návrhem domáhal zaplacení částky 26 449,87 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Celková dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 17 994,44 Kč, ze smluvního úroku ve výši 6 218,15 Kč a smluvní pokuty ve výši 231,72 Kč, vše splatné od 28. 9. 2023. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalované.Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Zástupce žalobce se z účasti na jednání omluvil. Soudu proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.V řízení byly prokázány následující skutečnosti:Právní předchůdce žalobce , právnická osoba, zaslal dne 28. 3. 2023 na bankovní účet žalované č. , č. účtu, částku 20 000 Kč. Pohledávka společnosti , právnická osoba, byla postoupena na žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, což právní předchůdce žalobce oznámil žalované oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 11. 2023, zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě před podáním žaloby (výzva, výpis z účtu právního předchůdce žalobce, podací lístek).Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Žalobce neprokázal, že byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena jakákoliv smlouva. Předložená listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru není stranami podepsána vlastnoručně, ani zaručeným elektronickým podpisem podle § 5 až 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce. Nahrazení podpisu žalovaného toliko natištěním jeho jména a příjmení totožným fontem písma, kterým je sepsána předmětná smlouva, nenaplňuje znaky elektronického podpisu vyžadovaného právními předpisy České republiky ani Evropské unie, konkrétně § 561 odst. 1 a § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), čl. 3 bodu 10, čl. 25, čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (nařízení,, eIDAS“). Jelikož smlouva nebyla podepsána, nelze mít za to, že by žalovaná v tomto směru učinila projev vůle o obsahu, jenž by odpovídal žalobcem tvrzené a předkládané smlouvě.V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě.U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o. z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsala žalovaná, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobce. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobci, aby v řízení prokázal, že smlouvu podepsala právě žalovaná.Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobce ani jeho právní zástupce k jednání nedostavili, o možnost být soudem řádně poučeni ohledně tvrzení o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru se sami připravili. Soud není povinen poskytovat poučení písemně.Nárok žalobce proto soud posoudil jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., neboť v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce zaslal na účet žalované částku 20 000 Kč, a to bez právního důvodu. Žalovaná určitou část uhradila a dle tvrzení žalobce zbývá z jistiny k úhradě 17 994 Kč. Žalobci tak vzniknul nárok na vydání této částky, o kterou se žalovaná obohatila. Do prodlení s vrácením této částky se dostala po obdržení předžalobní výzvy k plnění, nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o.z., jeho výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení úspěšný částečně. Po odečtení úspěchu a neúspěchu mu vznikl nárok na 36 % nákladů řízení. Celkové náklady žalobce ve výši 10 060 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 058 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 2 180 Kč x 3 úkony + 3x režijní paušál 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, písemná předžalobní výzva k plnění),+ 21 % DPH. 36% z uvedené částky činí 3 622 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce.