11 C 29/2025-32 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobci se podanou žalobou dne 30. 1. 2025 domáhali po žalované zaplacení částky 66 792 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Dle žalobních tvrzení se žalobci coby poškození vůči žalované coby odpovědnostnímu pojistiteli, u něhož , jméno FO, sjednal pojištění pro případ vzniku újmy zapříčiněné provozem vozidla zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, (dále také jen „škodící vozidlo“), domáhali nároků na náhradu duševních útrap, neboť dne 6. 8. 2023 , jméno FO, jakožto řidič škodícího vozidla zavinil dopravní nehodu, při níž došlo k úmrtí otce žalobců. Žalobci proto podle ust. § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), účinného do 31. 3. 2024 (dále také jen „ZPOPV“), ve spojení s ust. § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), uplatnili u žalované výzvou ze dne 27. 3. 2024 a opakovaně dne 25. 6. 2024 nárok na náhradu újmy vzniklou usmrcením v rozsahu 4 mil. Kč a dále nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení. Žalovaná přípisy ze dne 12. 7. 2024 avizovala žalobcům poskytnutí plnění na odškodnění duševních útrap v rozsahu 2x 1 mil. Kč, jehož výši žalobci předžalobní výzvou ze dne 22. 7. 2024 rozporovali a dále uplatnili každý nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 45 738 Kč včetně DPH. V písemné reakci žalovaná dne 15. 8. 2024 setrvala na svém stanovisku o správnosti jí provedené likvidace náhradového nároku a dále žalobce požádala o zaslání „faktury za právní zastoupení“, což žalobci jako zcela neopodstatněné odmítli ve své další předžalobní výzvě ze dne 10. 9. 2024. Žalovaná dne 16. 9. 2024 avizovala žalobcům plnění na náhradu nákladů právního zastoupení, a to každému z nich ve výši 12 342 Kč včetně DPH s odkazem na ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále také jen „AT“), ve spojitosti s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, , kdy dle jejího tvrzení „není možné dopředu, tj. před zahájením likvidace nároku, jakožto ani na začátku soudního řízení, objektivně posoudit výši náhrady, tudíž je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR užití § 9 odst. 4 písm. a) AT pro určení výše tarifní hodnoty pro výpočet nákladů právního zastoupení přiléhavé.“, ač žalobci ve výzvě ze dne 22. 7. 2024 odkazovali na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1788/23. V podané žalobě žalobci provedli právní rozbor dané problematiky, odkázali na další rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3281/22, dle něhož musí být na určení odměny právního zástupce primárně aplikováno ust. § 8 AT, podle kterého se za tarifní hodnotu považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva, jichž se právní služba týká, a nikoliv žalovanou uplatněný § 9 odst. 4 písm. a) AT, který lze použít pouze tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, anebo lze ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Žalobci argumentovali, že rozsah plnění poskytovaný žalovanou byl zcela nesporně vyčíslitelný, přičemž skutečnost, že se názor účastníků na tento rozsah lišil, neznamená, že sporný nárok nebylo možno vyčíslit anebo že jej bylo možno vyčíslit pouze s nepoměrnými obtížemi. S odkazem na další nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2040/22 a již zmíněný nález sp. zn. I. ÚS 3281/22 pak žalobci zdůraznili, že není rozhodující, zda je již na počátku známa hodnota věci nebo práva. Dle žalobců tedy Ústavní soud aktuálně vykládá předmětnou právní problematiku tak, že je-li předmětem plnění ocenitelné penězi, je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení postupovat primárně podle § 8 odst. 1 AT, tj. že částka 50 000 Kč se nepovažovala za tarifní hodnotu ve věcech osobnostních práv nebo náhrady nemajetkové újmy paušálně ve všech případech, nýbrž pouze tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, anebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi.Podáním ze dne 17. 3. 2025 žalobci doplnili, že žalobou se domáhají doplatku pojistného plnění, reprezentovaného náhradou nákladů za jejich právní zastoupení, a to každý z tarifní hodnoty 1 mil. Kč za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT navýšené o 21 % DPH s tím, že žalovaná plnila v rozsahu náhrady nákladů právního zastoupení každého z nich sice za 3 úkony právní služby, nicméně nikoliv z požadované tarifní hodnoty 1 mil. Kč, nýbrž z tarifní hodnoty 50 000 Kč, pročež tak žalobci učinili předmětem svého žalobního návrhu rozdíl mezi tarifní odměnou za poskytnuté právní služby kalkulované z výše uvedených částek.2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. Vyslovila názor, že jí zvolený způsob výpočtu náhrady nákladů právního zastoupení byl správný a odpovídající soudní judikatuře. Částka 1 mil. Kč, vyplacená každému ze žalobců, představovala plnění na odškodnění duševních útrap, přičemž v případě takového nároku nelze dopředu objektivně posoudit výši náhrady a je potřeba provést rozsáhlé šetření/dokazování. V době započetí úkonu právní služby nebylo možno určit výši plnění, určení výše náhrady záviselo na posouzení mnoha kritérií. Žalovaná odkázala na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2024, č. j. 14 Co 324/2024-83 (dále také jen „Rozhodnutí Městského soudu v Praze“), které shrnuje aktuální judikaturu ve věcech tarifních hodnot u náhrady nemajetkové újmy a v němž Městský soud podrobně objasnil, proč je právě v obdobných případech na místě u náhrad právního zastoupení aplikovat ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT, nikoli § 8 odst. 1 AT.3. Žalobci v písemné replice označili odkaz žalované na Rozhodnutí Městského soudu v Praze za nepřípadný s tím, že dle jejich názoru řeší diametrálně odlišnou skutkovou i procesní situaci, a na souzenou věc nedopadá. Oproti tam projednávané věci totiž žalobci v této věci uplatnili nárok na náhradu nákladů řízení více než dva měsíce po vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 1788/23., a tudíž nešlo o případ neočekávatelné změny judikatury v průběhu řízení. Dále v daném případě ani nedošlo k situaci, že by žalobci původně při uplatňování svého nároku na náhradu škody vycházeli z tarifní hodnoty 50 000 Kč a následně svůj návrh adekvátně modifikovali. Podle žalobců pak není pro tuto věc jakkoli využitelná ani polemika Nejvyššího soudu s Ústavním soudem o dané problematice se závěrem Nejvyššího soudu, že Ústavní soud svými rozhodnutími zasahuje do legitimního očekávání účastníků ke dni 10. 4. 2024 probíhajících soudních řízení.4. Při jednání soudu dne 25. 8. 2025 účastníci učinili nespornými veškerá skutková žalobní tvrzení. Tedy nesporným mezi účastníky bylo, že dne 6. 8. 2023 došlo k dopravní nehodě zaviněné škodícím vozidlem, pojištěným z titulu odpovědnosti z provozu vozidla u žalované, a že v důsledku této dopravní nehody došlo k úmrtí příbuzného žalobců (viz rovněž rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 17. 4. 2024, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 8. 2024, č. j. , spisová značka, ).Dále nebylo sporu o tom, že žalobci výzvou, podanou prostřednictvím jejich právního zástupce, uplatnili u žalované dne 27. 3. 2024 nárok na odškodnění duševních útrap, každý ve výši 2 mil. Kč, který žalovaná odškodnila částkou ve výši 1 mil. Kč pro každého z nich, a dále u ní uplatnili nárok na náhradu nákladů jejich právního zastoupení v uvedeném řízení o likvidaci škodní události, a to za tři úkony právní služby, kdy vycházeli z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT, přičemž na tomto nároku (náhradě nákladů právního zastoupení) žalovaná dne 24. 9. 2024 vyplatila každému ze žalobců částku ve výši 12 342 Kč stanovenou dle § 9 odst. 4 písm. a) AT (viz rovněž písemná korespondence účastníků ze dne 27. 3. 2024, 25. 6. 2024, 12. 7. 2024, 22. 7. 2024, 15. 8. 2024, 10. 9. 2024, 16. 9. 2024 a výpis z účtu č. , č. účtu, ze dne 24. 9. 2024 o platbách 2x 12 342 Kč).Dále bylo nesporným, že žalobci zaslali žalované předžalobní výzvu k plnění, na kterou žalovaná neplnila (viz shora cit. korespondence žalobců ze dne 22. 7. 2024 a 10. 9. 2024).5. Nad rámec nesporných prohlášení účastníků bylo jejich vzájemnou písemnou korespondencí dále prokázáno, že poté co žalobci uplatnili u žalované dne 27. 3. 2024 nároky na odčinění duševních útrap (s vylíčením charakteru a intenzity vzájemného vztahu žalobců se zesnulým, dopadů jeho úmrtí na žalobce a laxního postoje viníka dopravní nehody k následkům jeho jednání) a úhradu účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení (bez bližší specifikace), s poskytnutou lhůtou k plnění v délce 30 dnů od doručení této výzvy (viz podání žalobců ze dne 27. 3. 2024) a poté, co vyřízení těchto nároků urgovali podáním ze dne 25. 6. 2024 (viz podání žalobců ze dne 25. 6. 2024), žalovaná dne 12. 7. 2024, bez reakce na uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení, písemně oznámila žalobcům výši pojistného plnění