6 C 109/2025-44 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 4. 2025, domáhal přiznání zadostiučinění za průtahy správního řízení s odůvodněním, že byl vojákem z povolání a vůči služebnímu orgánu uplatnil nárok na doplacení nesprávně vyměřené mzdy za práci přesčas. Řízení ve věci bylo zahájeno dne 26. 6. 2007 podáním žaloby u Okresního soudu v Přerově o zaplacení částky 900 000 Kč včetně úroků z prodlení. Usnesením č.j. 9 C 246/2007–8 ze dne 15. 8. 2007 Okresní soud v Přerově řízení o žalobě zastavil a postoupil věc věcně příslušnému správnímu orgánu k vyřízení, v daném případě Ministerstvu obrany. To postoupilo žalobu dne 2. 2. 2008 veliteli VÚ , adresa, za účelem jejího vyřízení jako žádost o doplacení ušlého platu. Žádost byla založena na tvrzení žalobce, že za část odpracované doby služby obdržel mzdové náležitosti jako za služební pohotovost, ačkoliv se jednalo fakticky o výkon služby, za kterou mu náležel příplatek jako za práci přesčas. Řízení tak bylo zahájeno dne 2. 2. 2008 a pravomocně ukončeno rozhodnutím ze dne 14. 1. 2025 vydaným Velitelstvím vzdušných sil jako odvolacím správním orgánem pod č.j. MO 25081/2025–, Anonymizováno, , kterým bylo částečně změněno předcházející rozhodnutí služebního orgánu v prvním stupni, rozhodnutí velitele VÚ , adresa, , č.j. MO 481002/2024–, Anonymizováno, ze dne 13. 6. 2024. Výsledkem řízení po uplynutí více než 16 let ode dne jeho zahájení je tak stav, kdy je řízení zcela pravomocně skončeno, a to tak, že žádosti bylo zčásti vyhověno, tedy nárok žalobcem žádostí uplatněný byl shledán co do základu oprávněným. V rámci řízení před služebními orgány docházelo opakovaně k nedůvodným průtahům, v jejichž důsledku celková doba řízení o nároku, který je ve své podstatě důvodný, trvalo více než 16 let. Žalobce odkázal na ust. § 153 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, podle něhož činí lhůta pro rozhodnutí v řízení ve věcech služebního poměru 60 dní. Dále odkázal na příslušná ustanovení správního řádu. Dne 19. 2. 2008 bylo velitelem VÚ , adresa, vydáno rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce. Proti němu podal žalobce odvolání k veliteli VÚ , adresa, . Dne 16. 5. 2008 velitel VÚ , adresa, vydal rozhodnutí o zamítnutí odvolání a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu k Městskému soudu v Praze, který dne 28. 3. 2013 vydal rozsudek o zrušení rozhodnutí velitele VÚ , adresa, a vrátil věc k dalšímu řízení VÚ , adresa, . Rozhodnutím o zrušení rozhodnutí o zamítnutí žádosti byla věc vrácena služebnímu orgánu prvního stupně VÚ , adresa, k dalšímu řízení. Po zrušení VU , adresa, se jeho právním nástupcem stal VÚ , Anonymizováno, , který řízení v této věci převzal. Dne 6. 1. 2015 bylo velitelem VÚ , Anonymizováno, vydáno rozhodnutí, kterým byla žádost žalobce opětovně zamítnuta jako nedůvodná. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí dne 21. 1. 2015 odvolání k veliteli VÚ , adresa, . Dne 7. 9. 2015 vydal velitel VÚ , Anonymizováno, rozhodnutí, kterým ve světle nově vydaného rozhodnutí krajského soudu pod č.j. 22 Ad 20/2014–69 rozhodnutí velitele VÚ , Anonymizováno, zrušil a věc vrátil tomuto prvoinstančnímu orgánu k novému projednání. Dne 15. 3. 2017 vydal velitel VÚ , Anonymizováno, rozhodnutí, kterým bylo žádosti žalobce zčásti vyhověno a byla mu přiznána odměna za práci přesčas, ve zbylé části byla žádost opětovně zamítnuta jako nedůvodná. Žalobce podal dne 29. 3. 2017 proti tomuto rozhodnutí odvolání. Toto odvolání bylo v odvolacím řízení rozhodnutím velitele vzdušných sil ze dne 15. 8. 2018 zamítnuto. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Brně, o které tento soud rozhodl rozsudkem, č.j. 31 Ad 4/2019–52 ze dne 27. 7. 2021, ve kterém shledal rozhodnutí velitele VÚ , Anonymizováno, nepřezkoumatelným a vrátil mu je k dalšímu řízení. Na základě tohoto rozsudku vydal velitel vzdušných sil rozhodnutí, kterým rozhodnutí služebního orgánu prvního stupně zrušil a vrátil tomuto orgánu k novému projednání, které je ukončeno vydáním tohoto rozhodnutí. Jak před, tak i po zrušení rozhodnutí odvolacího orgánu Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 28. 3. 2013 dochází v řízení k opakovaným průtahům, kdy správní orgány porušují zákonnou šedesátidenní lhůtu pro vydání rozhodnutí o žádosti stanovenou v ust. § 153 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Teprve dne 18. 6. 2014, tj. po uplynutí dalších 16 měsíců, bylo (nyní VÚ , adresa, ), vydáno vyrozumění o možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Této možnosti žalobce v řízení využil a dne 4. 7. 2014 se seznámil s obsahem spisu. Dne 20. 7. 2014 podal žalobce k obsahu spisu písemné vyjádření, v němž poukázal na zjištění z obsahu spisu, podle nichž správní orgán v průběhu řízení provedl řadu nezákonných úkonů, a to zejména výslechu svědků, o kterých nebyl žalobce ani jeho právní zástupce vyrozuměn. Šlo o výslech svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , provedený dne 22. 7. 2010, výslech svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , provedený dne 29. 4. 2000, dále usnesení správního orgánu ze dne 30. 4. 2014 o dožádání Magistrátu města , adresa, o výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , které nebylo žalobci ani jeho zmocněnému právnímu zástupci doručeno a usnesení správního orgánu ze dne 30. 4. 2014 o dožádání VÚ , adresa, o výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , obsahující seznam otázek, které rovněž nebylo žalobci ani jeho právnímu zástupci doručeno, dále se jedná o výslech svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , který byl konán dne 2. 6. 2014. Veškeré tyto důkazy správní orgán provedl v rozporu se zákonem a jejich provedení muselo být z tohoto důvodu zopakováno. V důsledku nesprávného postupu správního orgánu tak došlo k dalším průtahům v řízení. Bez jakéhokoliv dalšího procesního opatření tak ode dne podání vyjádření žadatele k obsahu spisu ze dne 20. 7. 2014 uplynulo dalších téměř šest měsíců, než bylo dne 6. 1. 2015 vydáno pod č.j. MOCR 221–1/2015–, Anonymizováno, k č.j. 1124/9/4/2014–, Anonymizováno, rozhodnutí, kterým byla žádost správním orgánem v prvním stupni zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl nadřízený služební orgán, Velitelství vzdušných sil dne 7. 9. 2015 rozhodnutím pod č.j. MOCR 221–6/2015-, Anonymizováno, tak, že se toto rozhodnutí správního orgánu zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení. V návaznosti na vrácení věci odvolacím orgánem k prvnímu stupni vydal prvoinstanční správní orgán dne 14. 10. 2015 výzvu k doplnění tvrzení žalobce ohledně uplatnění institutu promlčení ze strany správního orgánu. Na tuto výzvu reagoval žalobce podáním ze dne 13. 1. 2016, ve kterém požadované vylíčení rozhodných skutečností doplnil. Od tohoto podání pak služební orgán v řízení ničeho neučinil, dne 7. 11. 2016 proto žalobce podal k odvolacímu orgánu Velitelství vzdušných sil podnět k přijetí opatření proti nečinnosti správního orgánu. Dne 15. 3. 2017 bylo vydáno rozhodnutí služebního orgánu prvního stupně, velitele vojenského útvaru , adresa, , č.j. 1124/9/4–2014–, Anonymizováno, ze dne 15. 3. 2017, kterým bylo žádosti zčásti vyhověno a č.j. MO 164840/2017-, Anonymizováno, ze dne 15. 8. 2017, kterým bylo rozhodnuto ve věci příslušenství nároku žadatele. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání, o kterém bylo rozhodnuto odvolacím služebním orgánem Velitelství vzdušných sil ze dne 18. 1. 2018 pod č.j. MO-17827/2018–, Anonymizováno, tak, že bylo odvolání zamítnuto a rozhodnutí orgánů prvního stupně potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 15. 3. 2018 správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně. O ní tento soud rozhodl rozsudkem ze dne 27. 7. 2021 sp. zn. 31 Ad 4/2019 tak, že rozhodnutí velitele vzdušných sil ze dne 18. 1. 2018, č.j. MO 17827/2018–, Anonymizováno, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení žalované. Na základě tohoto rozsudku vydal velitel vzdušných sil dne 26. 10. 2021 rozhodnutí, č.j. MI 311166/2021–, Anonymizováno, , kterým rozhodnutí služebního orgánu prvního stupně zrušil a vrátil věc k novému projednání. Po uplynutí dalších cca tří let správní orgán v řízení ničeho neučinil, tj. ve věci nijak nerozhodl, ani nečinil žádné procesní úkony, a to až do vydání rozhodnutí ze dne 13. 6. 2024 pod č.j. MO 481002/2024–, Anonymizováno, , kterým bylo rozhodnuto tak, že se žádosti vyhovuje a žadateli se přiznává doplacení hrubého platu ve výši 348 796,36 Kč, vůči kterému byla započtena vyplacená odměna a žalobci byl dále přiznán úrok z prodlení z části odpovídající jednotlivým nedoplatkům měsíčních platů žadatele v souhrnné výši 629 237,56 Kč a dále bylo rozhodnuto, že podle § 161 odst. 1 a 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání ve znění účinném ke dni podání žádosti, jsou nároky uplatněné u služebního orgánu touto žádostí za dobu do 31. 5. 2004 promlčeny. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto dne 13. 1. 2025, proti němuž žalobce již nepodal další opravný prostředek a řízení je tak zc