7 C 244/2025-43 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou došlou soudu dne 8. 4. 2025 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. 25037833, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 44 600 Kč. Tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu žalované, kdy potvrzení o uzavření smlouvy o úvěru bylo zasláno na email žalované. Žalovaná z poskytnutého úvěru splatila toliko 19,61 Kč. Žalovanou částku pak tvoří jistina ve výši 5 980, 39 Kč, poplatek za vyplacení tranší ve výši 105,25 Kč, smluvní úrok ve výši 7 622,04 Kč (1,07 % denně) a poplatek za platbu presto ve výši 300,69 Kč. Žádala, aby soud žalobě vyhověl na podkladě uzavřené smlouvy o úvěru a pro případ, že by soud dospěl k závěru, že uzavření smlouvy o úvěru nebylo prokázáno, pak aby nárok byl přiznán z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud nařídil ve věci jednání na den 12. 11. 2025, z něhož se žalobkyně prostřednictvím zástupce omluvila a žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila. Soud tedy postupem podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 25037833 soud zjistil, že tato smlouva není opatřena podpisem žalované, a to ani prostředky komunikace na dálku. Na základě návrhu smlouvu se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč s roční úrokovou sazbou 397,85 % p.a.5. Z přehledu bankovních transakcí má soud za prokázáno poukázání částky 5 500 Kč dne 15. 5. 2024 a částky 500 Kč dne 25. 6. 2024 na účet č. , č. účtu, .6. Z informace , právnická osoba, na č.l. 28 soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, , na nějž byla odeslána částka 6 000 Kč je bankovním účtem žalované.7. Z výzvy k úhradě ze dne 19. 3. 2025 včetně podacího lístku a výpisu ze sledování zásilek má soud za prokázáno, že žalovaná byla vyzvání k vrácení poskytnutých prostředků a tato výzva se do sféry její dispozice dostala dne 24. 3. 2025.8. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž nemá pochyb o věrohodnosti shora uvedených provedených důkazů, když ani žádný z účastníků proti předloženým listinám ničeho nenamítal. Z dalších před soudem provedených důkazů nezjistil soud žádné další skutečnosti rozhodné pro zjištění skutkového stavu ve věci.9. Po provedeném dokazování tak lze o skutkovém stavu věci učinit toliko ten závěr, že žalobkyně zaslala na účet žalované částku 6 000 Kč ve dvou platbách. Nelze však učinit závěr, že mezi žalovanou a původní věřitelkou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, když tato smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalované ani zaručeným elektronickým podpisem, popř. jiným věrohodným způsobem prokazujícím skutečnou vůli žalované k uzavření smlouvy a nebyly ani předloženy současně jiné listiny, které by dokládaly uzavření smlouvy elektronicky prostředky komunikace na dálku, jak je tvrdila žalobkyně v žalobě. Mimo to, z předložených listin soud nemá za prokázáno ani to, že žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost před uzavřením smlouvy.10. Svou neúčastí u jednání se pak žalobkyně připravila o možnost poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ze strany soudu ohledně nutnosti označit další důkazy k prokázání uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaná v rámci své obrany ničeho neuvedla, např. že by poskytnuté finanční prostředky neobdržela či je vrátila, soud má tak za prokázané, že zmíněná finanční částka byla žalované skutečně poskytnuta. Z poskytnuté částky pak dle tvrzení žalobkyně bylo vráceno 19, 61 Kč.11. Po právní stránce posuzoval soud uplatněné nároky žalobkyně podle těchto právních předpisů:12. Podle § 551 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 1968 věty první o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.16. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.18. Po zhodnocení všech výše uvedených zjištění za využití zmíněných zákonných ustanovení dospěl soud k následujícím právním závěrům. Nelze mít za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 o.z., a to pro neprokázanou existenci (absenci) jednoznačného projevu vůle žalované s uzavřením takové smlouvy. V takovém případě však na straně žalobkyně (ani žalované) nejde (nemůže jít) o právní jednání z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, a to ve smyslu ust. § 551 o.z. Na druhé straně však bylo v řízení prokázáno, že na účet žalované byla žalobkyní poukázána částka 6 000 Kč, jakkoliv nebyl prokázán právní důvod poskytnutí této částky, a za dané situace lze tak uzavřít, že takové plnění bylo poskytnuto bez prokázaného právního důvodu. Proto má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poukázané částky po zohlednění vrácené částky (6 000 Kč - 19,61 Kč.) Současně má nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o.z., a to ode dne 25. 3. 2025, neboť v řízení bylo prokázáno, že dne 24. 3. 2025 se výzva k plnění dostala do sféry žalované, tím tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení (k tomu srov. např. NS ČR sp. zn. 23 Cdo 101/2023) a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení s vrácení dluhované částky.19. Soud tak plnění prokazatelně přijaté žalovanou bez prokázaného právního důvodu posoudil ve smyslu § 2991 o. z. jako bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Proto soud výrokem I. tohoto rozsudku uvedenou částku žalobkyni přiznal včetně shora uvedeného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, přičemž výrokem II. tohoto rozsudku zbylé nároky žalobkyně s ohledem na výše uvedené zamítnul.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy ve věci převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.