10 C 348/2020-12 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 392 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne 27. 3. 2017 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 8 000 Kč s příslušenstvím do 26. 4. 2017. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, pročež žalobkyně požaduje mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2018 postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 3. 8. 2019. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 8 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 392 Kč a paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 50 Kč. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že předmětem jeho podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, dále zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví a činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27. 3. 2017, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně na poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč. Na smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázala zaplatit částku 8 000 Kč do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. V případě prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z dlužné jistiny. Rovněž bylo sjednáno, že žalovaný je povinen zaplatit mj. 50 Kč za každou zaslanou jinou upomínku. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Z obchodních podmínek se podává, že úvěrovaný, pokud je v prodlení, je povinen uhradit závazky podle smlouvy (bod 3.5), dále je povinen zaplatit paušální náhradu výdajů vynaložených za vyhotovení, resp. zaslání každé upomínky. Úvěrující je oprávněn odstoupit od smlouvy, pokud je úvěrovaný v prodlení s platbou o více než 14 dní (bod [číslo]). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2018, včetně přílohy a potvrzení o přijetí platby ze dne 25. 7. 2018, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2018, včetně podacího archu, vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 5. 2019, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky 11 442 Kč s příslušenstvím před podáním žaloby. S ohledem na provedené dokazování má soud za zjištěný skutkový stav, tak je podrobněji popsán shora. Jelikož jsou jednotlivé skutečnosti zjištěné soudem z provedených důkazů ve vzájemném souladu a neodporují si, odkazuje soud ohledně závěrů o skutkovém stavu věci na shora uvedené skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů. 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen ZoSU) uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle § 122 odst. 3 ZoSU souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ve smyslu § 2395 o. z. a násl. platně uzavřel smlouvu o úvěru, na základě čehož mu byl poskytnut úvěr v celkové výši 8 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázala splatit poskytnutý úvěr do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí, avšak celkovou splatnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradil. Na tomto základě, s přihlédnutím k postoupení pohledávky, vznikl žalobkyni v souladu s úvěrovými podmínkami nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty za prodlení (3 392 Kč), úhradu nákladů uplatněných s vymáháním pohledávky v celkové výši 50 Kč za upomenutí a příslušenství, představované sjednaným úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Jelikož se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení v žalobě, shledal soud žalobu za důvodnou a v souladu s výše citovaným ustanoveními tak žalobkyni přiznal nárok na zaplacení výše uvedených částek, a to včetně smluvní pokuty, která neodporuje ustanovením ZoSÚ. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 11 392 Kč, skládající se z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 8. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.