10 C 304/2020-10 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne 23. 8. 2017 uzavřels s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaná se zavázala vrátit částku [částka] s příslušenstvím do 22. 10. 2017. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, pročež žalobkyně požaduje mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2018 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29. 1. 2019. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši [částka], smluvní pokutu ve výši [částka] a paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši [částka]. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že předmětem jeho podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, dále zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví a činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 8. 2017, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že žalovaná uzavřels smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně na poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Tato smlouva byla modifikována smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 25. 9. 2017. Na základě uzavřených smluv byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala zaplatit částku [částka] do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. V případě prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z dlužné jistiny. Rovněž bylo sjednáno, že žalovaná je povinna zaplatit mj. [částka] za každou zaslanou jinou upomínku. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Z obchodních podmínek se podává, že úvěrovaný, pokud je v prodlení, je povinen uhradit závazky podle smlouvy (bod 3.5), dále je povinen zaplatit paušální náhradu výdajů vynaložených za vyhotovení, resp. zaslání každé upomínky. Úvěrující je oprávněn odstoupit od smlouvy, pokud je úvěrovaný v prodlení s platbou o více než 14 dní (bod 6.4/). Žalovaná úvěr čerpala dne 23. 8. 2017 (výpis z účtu), přičemž při uzavření smlouvy byla její totožnost ověřena verifikační platbou (výpis z účtu). Z upomínky ze dne 7. 11. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši [částka]. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 28. 11. 2017 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši [částka]. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 6. 12. 2017 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši [částka]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2018, včetně přílohy a potvrzení o přijetí platby ze dne 21. 1. 2019, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2019, včetně podacího archu, vyplývá, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 20. 8. 2019, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky [částka] s příslušenstvím před podáním žaloby. S ohledem na provedené dokazování má soud za zjištěný skutkový stav, tak je podrobněji popsán shora. Jelikož jsou jednotlivé skutečnosti zjištěné soudem z provedených důkazů ve vzájemném souladu a neodporují si, odkazuje soud ohledně závěrů o skutkovém stavu věci na shora uvedené skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů. 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen ZoSU) uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka]. Podle § 122 odst. 3 ZoSU souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka]. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně ve smyslu § 2395 o. z. a násl. platně uzavřela smlouvu o úvěru, na základě čehož byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši [částka]. Žalovaná se přitom zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí, avšak celkovou splatnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně proto žalovanou celkem třemi výzvami upomínala k úhradě dlužné částky. Na tomto základě, s přihlédnutím k postoupení pohledávky, vznikl žalobkyni v souladu s úvěrovými podmínkami nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], smluvní pokuty za prodlení ([částka]), úhradu nákladů uplatněných s vymáháním pohledávky v celkové výši [částka] (tři upomínky po [částka]) a příslušenství, představované sjednaným úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Jelikož se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení v žalobě, shledal soud žalobu za důvodnou a v souladu s výše citovaným ustanoveními tak žalobkyni přiznal nárok na zaplacení výše uvedených částek, a to včetně smluvní pokuty, která neodporuje ustanovením ZoSÚ. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená pod