4 C 106/2019-40 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 3 602 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní jako úvěrovaným spotřebitelem a žalovanou jako úvěrující byla uzavřena dne 6.4.2018 smlouva o úvěru, na jejichž základě (včetně jejich dodatků) byla žalobkyni poskytnuta jistina 12 000 Kč. Žalobkyně má za to, že žalovaná před uzavřením smlouvy neposoudila řádně úvěruschopnosti žalobkyně, neboť si neobstarala všechny potřebné podklady k řádnému posouzení, přičemž nelze vycházet pouze z informací poskytnutých samotou žalobkyní, obzvlášť pokud jde o informace o zaměstnání a příjmu. Žalobkyně dále poukázala na to, že RPSN v uvedené smlouvě je zjevně nepřiměřené, v rozporu s dobrými mravy a žalovaná navíc neuvedla všechny předpoklady pro její výpočet, což činí s odkazem na judikaturu Nejvyšších soudů a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru uvedenou smlouvu neplatnou a žalovaná má tak právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny. Žalovaná částka představuje rozdíl mezi žalobkyní zaplacenou částkou a poskytnutou jistinou. Žalobkyně vyzvala žalovanou opakovaně k zaplacení, avšak žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Žalobkyně požaduje úroky z prodlení ode dne následujícího po dni uplynutí lhůty stanovené předžalobní výzvě tj. od 2. 3. 2019. 2. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že uplatněný nárok neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že je nebankovním poskytovatelkou úvěrů se specializací na mikropůjčky a před uzavřením smluv posoudila úvěruschopnost žalobkyně sběrem dat od žalobkyně, prověření informací v databázi dlužníků v nebankovním registru klientských informací (NRKI), registru exekucí a insolvenčním rejstříku a zohlednila dosavadní platební morálku žalobkyně. Žalovaná nezjistila, že by žalobkyně byla v exekuci či insolvenci. Zdůraznila, že žalobkyně sama uvedla, že má příjem 11 500 Kč a výdaje 2 000 Kč, a že žalobkyně byla povinna poskytnout jí pravdivé a úplné údaje. Žalovaná uvedla, že zákon o spotřebitelském úvěru neukládá poskytovateli vyžádat si konkrétní listiny, jako pracovní smlouvy, výpisy z účtu a podobně a poukázala i na to, že vyžadování nepřiměřeného množství informací úvěrujícím je sankcionováno dle § 153 odst. 1 písm. l ZoSÚ, a že vyžadování všech dokladů o příjmech a výdajích by vedlo k faktickému zániku sektoru poskytovatelů mikropůjček. Uzavřela, že úvěryschopnost žalobkyně posoudila řádně ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 3. V projednávané věci soud zjistil následující skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 6.4.2018 smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni částku 12 000 Kč a žalobkyně se zavázala poskytnutou částku vrátit do 30 dnů s tím, že úrok byl sjednán ve výši 263,61 % ročně – RPSN 1353%. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 6.4.2018. Součástí všech smluv byly [ulice] podmínky žalované verze SPL 2016 [číslo]. Žalovaná poskytla žalované jistinu ve výši 12 000 Kč. Žalobkyně v souvislosti s uvedeným úvěrem zaplatila žalované dne 18.10.2018 částku 15 620 Kč, což má soud za prokázané z Potvrzení o provedené platbě [právnická osoba] ze dne 7.12.2018. Dopisem ze dne 19. 2.2019 žalobkyně sdělila žalované, že v důsledku nedostatečně ověřené úvěruschopnosti a vysokému RPSN považuje uvedenou smlouvu za neplatnou a vyzvala ji k vrácení rozdílu, mezi žalobkyní zaplacenou částkou a poskytnutou jistin, tj. částky 3 620 Kč ve lhůtě 7 dnů. Žalovaná ve svém dopise ze dne 1.3.2019 nárok žalobkyně neuznala. 4. Žalovaná v řízení dále uvedla, že ověřila úvěruschopnost žalobkyně při poskytnutí úvěru dotazem na nebankovní registr klientských informací (NRKII), dotazem na registr exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku, informacemi od žalobkyně a přihlédla i k její platební morálce. Z těchto ověření mělo vyplynout, že žalobkyně nemá negativní záznam v registru dlužníků, není s ní vedeno insolvenční řízení ani exekuce a rozdíl mezi jejími příjmy a výdaji činí 9 500 Kč. K prokázání svých tvrzení označila důkaz vyžádáním informace z NRKII a výpisem z insolvenčního rejstříku a rejstříku exekucí z doby uzavření úvěrové smlouvy. Soud tyto důkazní návrhy jako nadbytečné zamítl. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Soud shledal, že žalovaná porušila svou povinnost podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, neboť úvěruschopnost žalobkyně neposoudila dostatečným způsobem. Soud nezpochybňuje, že žalovaná učinila ověření ve výše uvedených systémech (registrech), avšak to nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti žalobkyně, neboť požadavek odborné péče, viz srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp zn. 33 Cdo 2178/2018, v sobě zahrnuje porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, při němž se nelze spolehnout výlučně na informaci prohlášenou samotným spotřebitelem, nýbrž i toto je nutné ověřit, např. výpisem z účtu, z něhož bude přehled a výše výdajů a příjmů doložena. Takové posouzení úvěryschopnosti žalobkyně však žalovaná neučinila. Uvedenou smlouvu o úvěru proto soud posoudil podle § 87 odst. 1 ZoSÚ jako neplatnou a žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni poskytnuté plnění ve výši 3 620 Kč s výjimkou poskytnutých jistin, tj. částku 12 000 Kč v souladu s § 2991, odst. 1 a 2 o. z. 7. Soud dále posuzoval i s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, viz srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8.4.2020 20 Cdo 1857/2019, zda úroková sazba ve výši 263,61 % a výše RPSN sjednaná v úvěrové smlouvě byla přiměřená. Sjednaná úroková sazba by mnohonásobně převýšila poskytnutou jistinu, kdy vrácení takto navýšené částky by bylo pro žalovanou s ohledem na její příjmy těžko uskutečnitelné a uvrhlo by žalovanou do finanční tísně. Soud shledal, že výše smluvního úroku a RPSN byla sjednána v úvěrové smlouvě v rozporu s dobrými mravy, neboť jejich výše byla sjednána na úkor tísně spotřebitele, tedy strany slabší ve smluvním vztahu se žalovanou jako úvěrujícím za účelem se obohatit, kdy takové smluvní ujednání nemůže požívat právní ochrany. 8. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dopisem doručeným žalované dne 19.2.2019, a to ve lhůtě 7 dnů. Žalovaná ničeho nezaplatila a ode dne 2. 3. [číslo] se dostala do prodlení. Soud jí proto uložil povinnost uhradit také úrok z prodlení (§ 1970 o. z) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení, které tvoří zaplacený soudní poplatek (400 Kč) a náklady právního zastoupení advokátem, složené z odměny podle § 8 odst. 1 § 7 vyhl. č