15 C 109/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se domáhal po žalovaných zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] v době kolem 5:00 hod. v Praze, v parku [ulice], společně fyzicky napadli pana [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a to tak, že jej povalili na zem, společně poškozeného kopali do těla a do oblasti obličeje a požadovali po něm, aby si z ruky sundal pánský prsten. Jednáním žalovaných byla poškozenému způsobena škoda na odcizených věcech a utrpěl zranění, která si vyžádala lékařské ošetření. Jednání žalovaných bylo předmětem trestního řízení. Rozsudkem Obvodního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2019, byli žalovaní uznáni vinnými ze zločinu loupeže. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 6. 2019. V důsledku protiprávního jednání žalovaných, v příčinné souvislosti s poškozením zdraví pojištěnce [název pojišťovny] [příjmení] [jméno] [příjmení], uhradil žalobce náklady léčení za tohoto pojištěnce v celkové částce 3.776 Kč, a proto žalobce v souladu s ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 48/1997 Sb.“), má nárok na náhradu nákladů vynaložených na hrazení služby ze zdravotního pojištění svého pojištěnce vůči žalovaným. 2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili a v řízení zůstali nečinní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující částku 10.000 Kč, pročež zdejší soud potupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a rozhodoval na základě účastníky předložených důkazů. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 9. 2019, č.j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že žalovaný [číslo]) a žalovaný [číslo]) byli uznáni vinnými ze spáchání zločinu loupeže tak, že dne 29. 11. 2018 v době kolem 5:00 hod. v Praze, v parku [ulice], společně fyzicky napadli pana [jméno] [příjmení] (dále jen,,poškozený“), tak, že jej povalili na zem, společně do poškozeného kopali a požadovali po něm, aby si z ruky sundal pánský prsten. Jednáním žalovaných byla poškozenému způsobena škoda na odcizených věcech a rovněž utrpěl zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 6. 2019. Z vyúčtování zdravotní péče ze dne 29. 11. 2018 a z rozpisu plateb ze dne 29. 11. 2018 bylo zjištěno, že platby za poskytnutou zdravotní péči poškozenému byly vyúčtovány v částce 3.775,71 Kč. Z výzev k plnění ze dne 25. 2. 2020, včetně dokladů o odeslání soud zjistil, že oba žalovaní byli před podáním žaloby vyzváni k plnění. Žalovanými nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by alespoň něčeho na dlužné částce uhradili. 5. Podle ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. 6. Soud na základě zjištěných skutkových okolností dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Jak žalovaný č. 1), tak i žalovaný č. 2) byli uznáni vinnými ze spáchání trestného činu spočívající ve fyzickém napadení poškozeného, v jehož důsledku byla poskytnuta lékařská péče poškozenému, kterou hradil žalobce. S ohledem na uvedené má tak žalobce právo na regresní nárok na úhradu těchto nákladů v souladu s ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. Jelikož se žalovaní ocitli v prodlení s úhradou svého závazku, soud rovněž přiznal žalobci v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci samé byl zcela úspěšný žalobce. Pro výpočet náhrady nákladů soud vycházel z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen,,Vyhláška“). Náklady žalobce sestávají ze tří úkonů, studia dokumentace za účelem sepsání žaloby a uplatnění nároku, sepsání výzvy k plnění a podání ve věci samé, proto žalobci náleží paušální odměna ve výši 900 Kč dle ust. § 2 odst. 3 Vyhlášky, neboť se nejedná o věc spadající pod tzv.,,formulářovou žalobu“ ve smyslu nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. [ústavní nález]. 8. Jelikož žalobce neuhradil soudní poplatek za žalobu, který činí 400 Kč, přičemž soud uvádí, že žalobce není ze zákona osvobozen od úhrady soudního poplatku, viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. [spisová značka], pak s ohledem na úspěch žalobce ve věci a za použití ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. soud zavázal oba žalované k úhradě soudního poplatku, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 9. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.