15 C 299/2020-78 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobou doručenou tomuto soudu dne 22. 4. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by soud stanovil žalovanému (původně Česká republika – Ministerstvo financí) povinnost zaplatit žalobkyni coby náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení zadostiučinění v penězích ve výši 187 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 26. 3. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. října 2020, č.j. [číslo jednací], vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 7 jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 11. 2020 Obvodní soud pro Prahu 1 uvedl, že dle ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je příslušná jednat organizační složka státu, kterou je Ministerstvo vnitra, v jehož působnosti probíhala daná správní řízení. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě ze dne 18. 5. 2021 uvedl, že v posuzované věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v průtazích řízení podle ustanovení § 13 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., když nebyly dodrženy zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí. Délka řízení před Městským soudem v Praze a před Nejvyšším správním soudem byla přiměřená. Celkovou dobu řízení, tj. řízení ve věcech služebního poměru a řízení soudní, nelze považovat za tak nepřiměřeně dlouhou, aby vzniklo právo žalobkyně na zadostiučinění v penězích. Žalovaný proto navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Žalobkyně i žalovaný k důkazu předložili doklady – listiny, které také soud v rámci dokazování k důkazu provedl. Jedná se o správní spis [organizace] [anonymizována dvě slova] [územní celek] sp. zn. [spisová značka] [číslo] a správní spisy Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky sp. zn. [spisová značka] [číslo] [číslo] a sp. zn. [spisová značka] [číslo] [rok]. Dále se jedná o spis Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a spis Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka]. Takto bylo zjištěno, že žalobkyně byla od roku 2001 ve služebním poměru příslušnice [organizace] [anonymizována dvě slova] [územní celek] na služebním místě vrchní komisařka specialistka v oblasti majetkové správy na Úseku integrovaného záchranného systému a operačního řízení, odboru služeb, oddělení strojní a technické služby. Dne [datum] bylo s žalobkyní zahájeno řízení o propuštění ze služebního poměru, o čemž byla vyrozuměna sdělením ředitele [organizace] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí ředitele [organizace] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [číslo jednací] o propuštění žalobkyně ze služebního poměru dle § 42 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2003 Sb. Dne 24. 5. 2013 podala žalobkyně proti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru odvolání ke generálnímu řediteli [organizace] [anonymizována dvě slova] [země], které mu bylo doručeno dne 27. 5. 2013. Rozhodnutím generálního ředitele [organizace] [anonymizována dvě slova] [země] [číslo jednací] ze dne 29. 7. 2013 bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Dne 4. 10. 2013 podala žalobkyně proti rozhodnutí generálního ředitele [organizace] [anonymizována dvě slova] [země] o propuštění ze služebního poměru [číslo jednací] ze dne 29. 7. 2013 žalobu k Městskému soudu v Praze Městský soud v Praze nařídil jednání na den 20. 4. 2017 a na tomto jednání byl vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací] ze dne 20. 4. 2017, kterým byla žaloba zamítnuta. Dne 1. 6. 2017 podala žalobkyně kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu Nejvyšší správní soud usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 30. 8. 2017 řízení přerušil a předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. Nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. [ústavní nález] bylo zrušeno ustanovení § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. uplynutím dne 30. 6. 2019 pro rozpor s čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 26 odst. 2 a čl. 44 Listiny základních práv a svobod. Usnesením Nejvyššího správního soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 25. 9. 2018 bylo rozhodnuto o pokračování v přerušeném řízení a rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 24. 10. 2018 byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 20. 4. 2017 i rozhodnutí generálního ředitele [organizace] [anonymizována dvě slova] [země] o propuštění ze služebního poměru [číslo jednací] ze dne 29. 7. 2013 a věc vrátil generálnímu řediteli [organizace] [anonymizována dvě slova] [země] k dalšímu řízení. Dne 21. 3. 2019 bylo vydáno rozhodnutí generálního ředitele [organizace] [anonymizována dvě slova] [země] [číslo jednací], jímž bylo zrušeno rozhodnutí ředitele [organizace] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [číslo jednací] o propuštění ze služebního poměru. Rozhodnutím ředitele [organizace] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [číslo jednací] ze dne 5. 4. 2019 byla žalobkyně ustanovena na její původní služební místo. Usnesením ředitele [organizace] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [číslo jednací] ze dne 29. 4. 2019, bylo zastaveno řízení o propuštění ze služebního poměru, neboť odpadl jeho důvod. O vydání usnesení byla žalobkyně vyrozuměna dopisem [číslo jednací] ze dne 29. 4. 2019, který jí byl doručen dne 5. 5. 2019. Rozhodnutím ředitele [organizace] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [číslo jednací] ze dne 3. 5. 2019 byl žalobkyni přiznán doplatek předpokládaného hrubého výdělku v celkové výši 3 087 755 Kč za období od 18. 5. 2013 do 4. 4. 2019. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb. (dále jen„ Listina“), státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Podle čl. 41 odst. 1 Listiny se práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na skutečnost, zda vznikla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem škoda, poskytuje se přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samostatné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k [anonymizováno] újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Žalobkyní uplatňovaný nárok na náhradu [anonymizováno] újmy způsobené nesprávným úředním postupem spadá v celém rozsahu do působnosti zákona č. 82/1998 Sb., a to nejen co do jeho části, která se týká řízení před soudy, ale i v části, kdy byla žalobkyni způsobena nemajetková újma nesprávným úředním postupem v rámci řízení před služebními orgány. Podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. [spisová značka], jestliže se žalobci domáhají náhrady [anonymizováno] újmy, která jim měla vzniknout v důsledku porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené, případně přiměřené lhůtě, je třeba důvodnost jejich nároku posoudit podle § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. V projednávané věci šlo o odpovědnost za průběh samotného správního řízení, případně i navazujícího řízení před správními soudy, spočívající v jeho nepřiměřené délce, tedy o odpovědnost vyplývající z veřejnoprávního vztahu, neboť jde o poměr mezi účastníkem správního řízení a rozhodujícím správním orgánem, byť jsou jimi příslušník bezpečnostního sboru a služební funkcionář a předmětem